Pojďte pane, budeme si hrát - Série 2

6/10 (12.04.2022)

První byla lepší. (31.10.2021)

Nejlepší epizoda "A neříkej mi Vašíku" (27.12.2023)

Právě tehdy, když jsem porozuměl záměru autorů (hravým způsobem varovat děti před společenskými neduhy) a konečně nabyl pocit, že se jim v tom začalo dařit a našli správný recept, tak přišel konec seriálu. Buď tedy chtěli přestat v nejlepším nebo doplatili na to, že odradili publikum nepovedenými experimenty v prvních dvou dílech. (12.02.2022)

Druhá vlna "medvědí" loutkové (s kreslenými vložkami) série Pojďte pane, budeme si hrát je jiná než ta etapa první, původní (a není to jen tím jiným hlasovým aparátem Františka Filipovského). Svatá trojice zůstala: autor "medvědí" myšlenky a scénárista Ivan Urban, výtvarník Miroslav Štěpánek a protřelý režisér animované tvorby Břetislav Pojar. Změnilo se však samotné klima, medvědi již nejsou klukovští rivalové, nýbrž spíše spolupracují a seznamují se společně s okolním světem, zcela odlišným od toho jejich, zdá se, že dospívají a připravují se na nové životní zkušenosti. Erupce představivosti už neslouží k prosté radosti ze života, není bezprostředností, nýbrž spíše slouží k demonstraci jejich schopností, ať to stojí, co to stojí. Ale to, co se ztratilo na poezii, se získalo na ironii. Co to bouchlo? zaznamenává již plnou spolupráci obou medvědů a odhaluje rozdílnosti ciziny, Psí kusy vyjadřují oprávněnou nedůvěřivost k celofánovému pozlátku, O pardálu, který voněl seznamuje s tou směšnou stránkou mužského pudu, A neříkej mi Vašíku představuje divy techniky a smutek osamělosti, a Nazdar, kedlubny! upozorňuje na podvodníky. Medvědi už vyrostli z bezelstné radosti ze života, z kouzelného světa fantazie a z uličnického nadšení, ale jsou žádostiví po nových zkušenostech, po světáctví a po ironickém nadhledu. Přesto (anebo právě proto) neztrácejí půvab a zábavu. (27.08.2022)