Režie:
Václav TomšovskýKamera:
Ilja BojanovskýHudba:
HervéHrají:
Petr Štěpánek, Lubomír Lipský st., Květa Fialová, Josef Bláha, Helena Friedrichová, Ota Sklenčka, Marie Drahokoupilová, Eva Svobodová, Karolina Slunéčková, Jiří Korn, Svatopluk Skládal (více)Obsahy(2)
Proslulá opereta Florimonda Ronger zvaného Hervé. Děj operety začíná v klášteře U vlaštoviček, kde se nám Celestin (L. Lipský) představuje jako muž dvou tváří – je nejen varhaníkem a učitelem zpěvu, ale také autorem operety Babetka a její kadet, jejíž premiéra se právě chystá. Do divadla však neodchází jen kvůli svému dílu, ale také kvůli primadoně Corinně (M. Drahokoupilová), již tajně miluje. Svými city k ní se však netají ani nerudný major (O. Sklenčka), bratr matky představené od Vlaštoviček. Jedna ze schovanek, Denisa (H. Kratochvílová / G. Macků), andílek s čertem v těle, partituru nové operety objeví, odhalí pravou identitu Célestina a domáhá se účasti na premiéře, kde se chce zastavit cestou za svým ženichem Fernandem (P. Štěpánek / P. Novák), kterého dosud nezná… Vše se dále zamotá, když uražená Corinna odmítá dohrát představení a premiéře hrozí debakl. Vše zachraňuje nadaná Denisa, která zná z partitury všechny role nazpaměť. V divadle se náhodně setkává i s Fernandem a okamžitě se do sebe zamilují. Po mnoha dalších peripetiích a vtipných situacích míří do Fernandovy náruče díky léčkám, které sama vymyslí. „Ona je anděl“, říká v závěru matka představená (K. Fialová) a Denisa kontruje oním známým „Taková jsem já, matinko!“ Mamzelle Nitouche se v Čechách hrála poprvé v roce 1890 v Národním divadle a od počátku měla u nás úspěch. Ale pro poválečnou inscenační tradici operety je osobnost Oldřicha Nového zásadní. Svému překladu a úpravě vtiskl noblesu a kouzlo své osobnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Tak moje první operata je úspěšně za mnou. Sledovat operetu, ve které hrají přední čeští herci je nadmíru zajímavé. Původně jsem si myslel, že v ní hraji jen operní zpěváci. Každopádně asi jsem si na své odpanicování měl vybrat jinou. Ovšem vysílala ji ČT Art a hráli tam skvělí herci. Hned v úvodu mě ale nezaujaly ty kulisy jak z cukru. I písně byly zpěvné tak napůl. Kostýmy na mě působily jako bez nápadu. Naopak mě zaujala práce s kamerou, kdy samozřejmě nebylo přítomno publikum - jak už to tak už komunistických přenosů z divadla bývá - hrozný zvyk, a tudíž kamera nahradila publikum. Na souhlas kývá, na požádání se přibližuje. I tak ale beru v potaz, že většina zpívala sama za sebe a tím půádem si zaslouží obdiv více než hodinu a půl skákat po pódiu a halasit. ()
Tato verze Nitouche je cenná především svým zpracováním úpravy Oldřicha Nového. Nový se vcelku podstatně odklonil od klasiky a aktualizoval látku pro svůj naturel. Osobně jsem sice více přivykla Nitouche ze 30. let s tváří Anny Ondry, ale ten příběh z penzionátu je zkrátka příjemný tak i tak. Pro srovnání dvou odlišných přístupů (nepočítaje v tom slovenskou variantu) je tenhle televizní projekt ideální. ()
Lubomír Lipský v nejlepší formě a na Helenu Friedrichovou nebo Květu Fialovou je také radost pohledět, ale Mamzelle Nitouche je bohužel velmi, velmi, velmi roztahaná opereta - a s tím si ani její televizní verze neporadila. Navíc se mi moc nelíbila jaksi umělá hudba v podání TOČRu. ()
Velmi dobře zahraná klasická opereta, ale, málo platné, tu ještě černobílou inscenaci s Oldřichem Novým v hlavní roli mám za lepší. ()
Taková operetní fraška, které chybí totálně známá melodie, tak jak to je třeba v Polské krvi. Sice tady je zase spousta humoru a hezkých scén, ale osobně bych asi od tak známé operety čekal víc. Nebo mě toto televizní zpracování tolik nenadchlo ve srovnání s divadlem? I to je možné. Výrazně potěší aspoň to, že Lipský zpívá svůj part, ale ono specifikum, kdy herce nazpívá operetní zpěvák je vážně divné. ()
Milý návrat o 34 let nazpět do období, kdy o dnešních velkých výpravných muzikálech jsme mohli jenom snít. Televizní záznam představení této známé operetky, která se odehrává pouze v jednoduchých divadelních kulisách, jsem si po letech se zájmem pustila a shledávám ho na dnešní dobu příliš statický a málo výpravný. Zachraňují to pěkné melodie a sympatičtí herci. Tak …“na rámě zbraň a pevný krok“…aby se v té dnešní záplavě muzikálů tento kus neztratil a dostal třeba nový kabát. ()
Slovenská zjednodušená verzia operety/muzikálu sa mi akosi viac pozdávala, aj vďaka Eve Kostolányiovej. Táto verzia je, samozrejme, kompletná, pracuje so všetkými postavami a uceleným príbehom. Len miestami to na mňa bolo zdĺhavé, s priveľa odbočkami. Lepšie tri hviezdy, štvrtá sa stratila aj kvôli dvojhlasným postavám, keď spev väčšinou zabezpečoval profesionálny spevák, a bolo to rušivé. –––– Taková jsem já, matinko. – Ona je nadpozemská! ()
V titulcích filmu uvedeno: název Mam’ zelle Nitouche. ()
Viděl jsem již mnohokrát a jak praví předřečníci, určitě se na této inscenaci výborně podepsal překlad a úprava Oldřicha Nového, sám jsem viděl jak tuto inscenaci, tak i předchozí černobílou s Oldřichem Novým. Hervého opereta patří ke zlatým pokladům klasické operetní veselohry. Myslím, že Nový byl trochu lepší Celestin než Lipský, který nepřinesl ztvárnění nic nového, ale přesto dávám pět hvězdiček. Melodie z Nitouche jsou nestárnoucí a miluji je. ()
bez chybičky ()
Nikdy nezapomenu na repliku Helenky Friedrichové : Taková jsem já, matinko... Úžasná holka. ()
Velmi zdařilá inscenace, plejáda našich výborných herců, hodně věrné předloze v úpravě Oldřicha Nového,chybí pouze několik písní, mimochodem nejsem jsi jistá, zda byl někdy učiněn filmový nebo televizní záznam inscenace s Oldřichem Novým.. zvukový pro rozhlas ano,ten mám , ale obrazový ? myslím že ne..... Helenka Kratochvílová, byla v téhle roli úžasná, byla bohužel neobjevená a nedoceněná, je jí velká škoda.... ()