Beetlejuice

Z Burtonovej filmografie som určite videla aj lepšie filmy, napr. osobne mám slabosť pre Mŕtvu nevestu (2005). Ale i tak Beetlejuice zaraďujem k tomu lepšiemu, čo som od neho videla. Zbožňujem tie nádherné kostry vynárajúce sa z hrobov s pohŕdavými úškľabkami a ksichtami a skoro zakaždým s nejakými ironickými poznámkami. A k tomu ešte Burtonov dvorný skladateľ Danny Elfman... mám pocit, že k plnohodnotnému "burtonovskému" uspokojeniu treba iba bláznivú Elfmanovu hudbu a Burtonove mŕtve prízraky. Jeho morbídny štýl je proste jedinečný a nezameniteľný a ja jeho filmy budem snáď obdivovať navždy. (01.05.2008)

Pořád se mi nedaří vysledovat ten moment, kdy Burton změnil optiku, přestal si z ýbrvážných, ýbrhlubokých gotických postav typu Lydie dělat tak trochu srandu a začal místo toho točit prefabrikované fantazie, které jako by z deníčku nějaké podobně unylé slečinky vypadly. Ve všech Burtonových stereotypních nuďárnách po roce 2000 dohromady se neskrývá ani zlomek originality a nápaditosti, jaká je právě v Beetlejuice. (10.10.2010)

Záhrobní poetika Noční můry před vánoci ve hrané podobě. Jedna z mála Burtonovek ve kterých prvoplánovitá komediálnost dost drasticky válcuje jeho jinak trademarkovou melancholickou atmosféru... a vůbec to není na škodu. Winona je k sežrání, Beetlejuice je prase, duchové jsou looseři a vůbec je to prostě velice zábavná jednohubka. 8/10 (02.01.2009)

K tomuhle snad nelze nic říct, Tim Butron má svůj styl a děkujme bohu, že se ho drží, takhle legendární hororová komedie nemá výtek, srší vtipem od začátku do konce, má nádherně vystupňovaný děj a celkový dojem je nezapomenutelný. Je to jeden z filmů, který jsem viděla opravdu nesčetněkrát a pořád je v něm něco, co mě láká k dalšímu, podrobnějšímu, zkoumání detailů a té neuvěřitelné atmosféry, která ovládá celý film. (09.02.2004)

Burtonova rozverná duchařina, která kvůli představiteli titulní role patří k tomu horšímu z jeho tvorby. Nemůžu si totiž pomoct, ale Keaton je průměrný herec, který přemalovaným zjevem a tunou přehrávání atmosféru nevytvoří. Skvostem jsou naštěstí scény v miniatuře města, tradičně Elfmanova hudba a dokonalá goticky-depresivní Winona Ryder. Dojmy z dětství byly ale o několik tříd výš. (26.02.2006)