Proměny

Má to všechny syndromy školního filmu a je jich tolik, že by se to mohlo používat jako školní pomůcka. (23.04.2009)

Řehořkův talent je nesporný, i když občas působí jako mladík nadšený nepřebernými možnostmi velkého formátu, dokáže svůj rukopis uhlídat a nepůsobit přitom až příliš okázale a ornamentálně. Proměny mají příjemný rytmus, který udává leitmotiv letících oblak, i vizuální stylizaci, která nebije do očí zbytečnou chtěností. Hodně se mi líbí spojení vizuálu a zvukové stopy, které často charakterizuje postavy lépe než to dovedou ony samy. To je ostatně kardinální problém Proměn, autor dává postavám více než mu vracejí. Scénář občas mile překvapí skvěle napsaným dialogem, ale jindy se zase až příliš plácá ve snaze o civilní dikci. Stejně tak postavy, občas se z nich vyloupnou emoce, občas hodně chtějí, ale výsledek se nedostavuje. A nakonec, ta snaha zamotat zdánlivě nesourodé vypravěčské linie podle moderního receptu "vše se vším souvisí a vše se ovlivňuje" je tak trochu příliš samoúčelná a nevyplývá z ní víc než pouhá nahodilost. Přes to všechno jsou Proměny filmem na současné téma, který nerve ušní bubínky a nevhání do očí slzy trapnosti. Dokáží vzbudit city velkým kusem upřímnosti i kumštu autora, i když určitou křečovitost a vnitřní nesourodost úplně zamaskovat nezvládají. Finální dojmy jsou ale převážně pozitivní a plné nadějí. (23.04.2009)

Bohužel film plný paradoxů. Řehořek má zjevně talet a vizi, musí ale ještě dozrát, aby byl velkým filmařem. Musí se umět krotit (velká část scén je tak dvakrát až třikrát delší, ne by bylo potřeba) a lépe usměrňovat svoje vize. Film je místy výborný (rozhovor na posteli), místy ale naopak absolutně příšerný. Snad poprvé se mi stalo, že se mi chtělo z kina po půl hodině útect a to jsem už vydržel v kině mnohem horší věci. Taková to byla místy nuda.... (11.06.2009)

„Viděli jste Jurský park?“ - „Příroda si vždycky najde cestu.“ Úvodní srovnávání neplodnosti s děním v Jurském parku mě docela vykolejilo, chvíli jsem si naivně myslel, že teda asi budu sledovat černou komedii, ale pak jsem se srovnal s náladou filmu a smích mě definitivně přešel. Z Proměn budete mít všechno, jen ne dobrý, uspokojivý pocit. Konstantní deprese, tíživá samota, ubíjející beznaděj…na těch jsou Proměny celé postavené. S čímž bych ostatně problém neměl, stejně jako s proplétáním příběhů jednotlivých hrdinů (nebo teda spíš trosek), i když někdy byly ty náhody už trošku na sílu. Horší je to s postavami a jejich dialogy. Bohužel je „zdobí“ přívlastky jako „nepřesvědčivé“ či „šustící papírem“. Naštěstí ne pořád, jen některé a místy, ale v daný moment vždy trošku zamrzí. Smířlivý závěr je pak kapánek jako pěst na oko…ovšem nevadí, jedná se Řehořkův debut, žádný učený z nebe nespadl. Určité, hlavně technické libůstky se naopak vydařily, za ty palec nahoru, navozovaly pocit svěží invence. Slabší průměr je tak akorát. (07.07.2018)

Člověk musí nejdříve zhlédnout několik "diváckých hitů" roku a čelit nenaplněným očekáváním v podobě Lidic či Habbermanova mlýna, aby byl poté uchvácen nenápadným, malým snímkem, jehož hodnocení dosahuje sotva 55%. Tomáš Řehořek má nesporný talent a považuji ho za zářivou mladou naději pro náš film. Inspirací pro jeho příběh, mozaikově seskládaný z různých lidských osudů, mu zřejmě byl mistr tohoto tématu, Alejandro González Iñárritu. Jelikož naši filmaři téma "mozaiky prolínajících se lidských osudů" téměř vůbec nezpracovávají, nepřišly mi Proměny, jako by pouze kopírovaly někoho jiného. Film na mě silně zapůsobil, a to jsem si před zhlédnutím ještě říkala, že bude nejspíš průměrně slabý. Herci přesvědčiví a líbila se mi také působivá kamera. Nelehké osudy hlavních postav se postupně prolínají a míjejí, aby se pak v jeden finální, závěrečný moment setkaly. Dostala mě scéna, kdy Petr Jeništa s Ditou Zábranskou leží na posteli a povídají si. Neměla jsem daleko k slzám. Škoda jen, že ten krásný okamžik netrval déle. Tomáš Řehořek hrál na velmi depresivní strunu a zatraceně se mu to podařilo. (05.09.2012)

Nechceš Indulonu? Najvýstižnejšie komentáre: hippyman, Tetsuo. (31.08.2012)

Nic nového pod sluncem, co by už jinde v podobném duchu nezaznělo.... Snaha se ale cení. * * (19.01.2012)

proměne... 20% (23.05.2009)

Zajímavý pokus o tak trošku jiný film. Režisér má rozhodně talent a je to vidět. (09.02.2009)

Na české poměry je nebývale kvalitní zvuk. Film sám je místy hodně překombinovaný, setkání podnikatele s trenérem je hodně navíc. Jinak pokus o mozaikový film vyšel. Oceňuji neokoukané tváře herců, kteří umí hrát, sympaticky dynamický střih a dialogy, které se nebojí občasného vulgarismu, leč nejsou postaveny jen na něm. Film si nezaslouží pět hvězdiček, je na čtyři, ale vzhledem k tam nepochopitelně nízkému hodnocení ostatních, se pokusím mu trochu pomoci. (14.08.2014)

Nakrútiť v našich končinách fungujúcu puzzle mozaiku nie je najjednoduchšie, najmä, ak sa hneď vaše dielo logicky začne porovnávať s veľkými produkciami typu Amores Perros či Crash. Řehořek to celkom premyslel, zaujal sem tam aj nejakým tým kamerovým uhlom, občas zase pôsobí kamera smiešne a zabolí aj dialóg. Prepojené je to ale medzi sebou solídne, otázkou je, či obligátne autonehody sú povinnosťou každej mozaiky osudov obyvateľov veľkomiest, alebo skôr už otravným klisé tohto subžánru. Nie je to úplne dokončené, niektoré osudy by si zaslúžili ešte viac prepracovať, film mohol byť pokojne minimálne o dvadsať minút dlhší. (05.02.2021)

Nejsilnější je příběh svobodné matky, za ten zvyšuji na tři hvězdičky. (22.11.2009)

Zlínští Samotáři se nepovedli v celku, už když začal doktůrek s tím Jurským parkem, dalo se tušit cokoli. I když to Tomáš Řehořek nezamýšlel, příběh mu přebil tu nevkusnou, vyumělkovanou formu (ale to není věc kamery, spíš toho, jak to pak Tomáš upekl blbě dohromady). Ale dobré scény tam jsou, hlavně ty se vztahem černovlasé a atleta (hlavy obrácené, sdělující své traumatické příběhy, ležící na posteli za výslužku pět kil pro ní). Když jsme u té atletiky - jak to vedl?, to musel být hodně špatný trenér, takový ty pokyny: "Dejte si ještě kolečko, vyklusejte si a do sprch!" jsem teda fakt neslyšel, to nevzbuzuje moc dojem spořádaného tréninku. A když už je atlet, proč by se měl divit, že mu na vyšetření chcou holit chlupy na hrudníku, to by to spíš sám už měl vyhlazené:) (i pak klukům jen volá mobilem, že si maj jen strečovat a dát výběhy dokud se zas neozve, co ňáký tréninkový plán, kór když je očividně (jarní/letní) čas hlavní sezóny...). A vůbec: ta nelinearita je l'artpourl'artistní, taky umím takový slova:) (18.12.2009)

Tomáš Řehořek se ve svém celovečerním debutu předvedl jako lepší režisér, kameraman a střihač než scenárista, ale i tak se mu tuhle mozaiku povedlo poskládat docela dobře. Postav bylo ze začátku celkem hodně a společného neměly prakticky nic, takže jsem se čím dál víc obával, že je nakonec autor bude chtít všechny propojit. Stalo se, ale kupodivu mi to ani tolik nevadilo. Jako plus se mi v českém prostředí zdá, že je ve filmu málo dialogů a vypráví se hlavně obrazem. (30.08.2012)

Tomáš Řehořek má určitě obrovský talent a moc se budu těšit na jeho další filmy. Proměny beru jako zajímavý experiment, který nevyšel dokonale, ale na české poměry se třeba povedla vizuální stránka filmu. (06.01.2010)

Na režijní debut, film po režijní stránce funguje překvapivě dobře až profesionálně, ale scénaristicky si už film není tak jistý v kramflecích a to vše podporují slabé herecké výkony. (30.05.2019)

Domácí video je snesitelné v okruhu nejbližších, experimentální filmy patří spíše do muzea moderního umění, pornofilmy plní svůj účel nejlépe v kabince - a školní filmy vyniknou, když je sledují spolužáci a učitelé, kteří vědí, jak je těžké pracovat s omezeným rozpočtem a hodnotí spíše splnění úkolů než celkovou uměleckou hodnotu. Úplně od počátku: syndromem studentských filmů bývá nejčastěji to, že se věnují příliš obecným tématům, jež nevycházejí z vlastní zkušenosti. Začíná to hned u názvu, které jsou abstraktní a nicneříkající. Proměny znamenají všechno i nic; a jak se název vztahuje k ději? Nevidím v tom poezii, ale bezradnost. Syndrom pak pokračuje tím, že mladý autor čerpá inspiraci ze zrádných zdrojů. Před pár lety byly všude klony Pulp Fiction, teď Amores Perros. V Proměnách máme mladý pár, který nemůže mít děti, svobodnou matku se dvěma caparty, mladého trenéra atletů, jemuž odchází fyzička, a aby té mladosti nebylo příliš, i jednu opuštěnou starou ženu. Do toho dvě bouračky a synopse je na světě. (08.06.2020)

"Co to zase je?!!", ptala jsem se sama sebe během první poloviny filmu a několikrát mi blesklo hlavou, že jsem raději měla jít na původně plánovaný fotbalový mač mezi Zlínem a Spartou, než se trápit v kině u filmu s nevýraznými herci, křečovitě napsanými dialogy a rušivě blikajícími technickými efekty. Hůl nad filmem už byla téměř zlomena, když mě ve druhé půli přece jen chytil za srdce postupně se rozvíjející příběh stárnoucího, osaměle žijícího atletického trenéra. To jsem aspoň pochopila, co chce režisér jeho příběhem divákovi sdělit. Nu, a když se na plátně překvapivě objevil v epizodní roli můj oblíbenec Luděk Randár (herec zlínského divadla), začaly akcie filmu mírně stoupat vzhůru. - Tož nakonec mi z teho všeckého vylézly tři hvězdy, Tomášu. S dodatkem, že nebýt Proměny tak trochu "zlínským" filmem, bylo by mé hodnocení přece jen o něco méně zářivé. Poznámka č. 1: K puknutí či k popukání byly občasné slovní výpady hrdinů pronášené v rádoby moravském nářečí. Poznámka č. 2: Zlín - Sparta 2:1 :-) (10.05.2009)

"Co se stalo ??" - "Taková hloupost !! Taková stařecká nerozvážnost.." (22.05.2014)

Slabší scénář ani pár dialogů, u nichž se obracejí oči v sloup, nemohou zastínit režisérův přirozený talent. (01.05.2009)