Obsahy(1)
Plujeme po hladině a vidíme svět, nám známý a zdá se, jediný správný. Na hladině se zrcadlí nebe a pod hladinou je ale další svět, s jinou perspektivou téhož. Hladinu tvoří voda, ale i světlo, mlha, zrcadlo (za nímž je jiný, Alenčin svět), vlnící se hřbet zvířete, srst, kadeř vlasů. Měl by tady vzniknout prostor pro mozaiku, ne nepodobnou starokřesťanským mozaikám bazilik. Pro mozaiku názorů, perspektiv, úhlů pohledu. Plno různých kamínků z rozbitých, rozdrcených skal může být jen bezútěšnou hromadou suti, ale taky získat vyšší smysl – zejména poté, co člověk poodstoupí a uvidí mozaiku jako celek. Jazykem cest po hladině bude symbol.
PO HLADINĚ má evokovat pohlazení i to, že v tak krátkém čase se nemůžeme dostat příliš do hloubky, ale chceme předložit alespoň škálu perspektiv, úhlů pohledu na téma konkrétního dílu. Hlavním motivem je právě ta hladina, která je o těch perspektivách, úhlech pohledu. Žijeme ve světě, který nám připadá absolutní, jevy a věci pozorujeme ze své konvenční perspektivy. Ale stačí si představit podmořský svět (podmořské lidi - viz pohádky, příběhy). Jejich perspektiva je jiná - co pro nás je dole, u nich je nahoře; co je pro nás nežitelné, u nich je životodárné. Stejně tak se v hladině zrcadlí nebe - svět zase s úplně jinou perspektivou. Magazín se chce snažit ke konvenčnímu výkladu jevů přiřadit další a další perspektivy a tím nabourat absolutnost té naší perspektivy, položit otázky a nechat diváka přemýšlet. Má vzniknout jakási mozaika perspektiv, která dohromady dává smysl.
Pořad má oslovit mladé duchovně hledající lidi otázkami bytí, životních principů, morálky. Tedy otázkami, které řeší poměrně často, asi nejčastěji v celém svém životě právě teď, ale zároveň je paradoxně řešit, resp. dořešit nechce. Nechce o nich ani moc slyšet. Tento rozpor je, zdá se, pro teenagera charakteristický. Chci, ale zároveň nechci. Mám zájem, ale neotravuj. Oslovení takového člověka z pozice dospělejšího je dost obtížné a osciluje mezi dvěma extrémy, mentorováním a potřeštěnou snahou stát se teenagerem ve třiceti. Mladého člověka je bezpochyby možné oslovit, ale dost často něčím nezamýšleným. Takže tak trochu loterie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Chce se mi zvracet... 🤮 ()
Trapnost, vlastní tomu blbečkovi, který si ještě trapněji říká Otakáro Maria, i když je to jen blbý Ota, prolíná celým pořadem, který by třeba ani nemusel být tak špatný, ale je. K tomu, aby to byl opravdový shit a hnůj ještě chybí Otův kámoš z trapného sklepa Tumáš Panák, další debil žížaloid Vávra a jeho hnusné kreace, a jako špunt na vrchol smažka Nekonečný žlutoblb šššum svistu žlutoblb. Pak už bych blil. ()
Pořad se mi vůbec nelíbí, Otakáro Maria Schmidt, který tu sám učinkuje, se mi jeví jako trapný tajtrlík. Jeho produkt je myšlenkově rozříštěný, primitivní a naprosto plytký, nejspíše stejně jako jeho tvůrce. Dnes jsem viděl díl o mýtech a legendách, v němž kromě Rómů vystoupil i jakýsi mladý brněnský kaplan Jan Hanák a vyslovil své subjektivní názory na (apokryfní? hagiografické?) mýty a legendy, svědčící o tom, že pořádně neví, o čem mluví. Rovněž např. Schmidtův rozhovor s dětmi nejevil známky ani průměrné úrovně. ()
Kromě toho že to není žádný veledílo je tu nejhorší křesťanská (institucializovaná) všeobjímajícnost a patent na rozum který ale vychází z papouškování druhých, nikoliv z vlastní invence.To že Mario exhibuje je typické asi pro každého sklepáka. ()