Le Vieil Homme et l'enfant
The Two of Us
Režie:
Claude BerriScénář:
Gérard BrachKamera:
Jean PenzerHudba:
Georges DelerueHrají:
Michel Simon, Alain Cohen, Charles Denner, Roger Carel, Paul Préboist, Luce Fabiole, Marco Perrin, Jacqueline Rouillard, Aline Bertrand, Denise PéronObsahy(1)
Děj autobiografického filmu se odehrává ve Francii v roce 1944. Židovští manželé se rozhodnou svěřit svého devítiletého syna Clauda do péče staršího páru. Doufají, že na venkově bude chlapec ušetřen útrapám války. Navíc se Claudovi podaří změnit antisemitské názory silně katolicky věřícího staříka Pépého.
Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let bylo činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Less baissers (Polibky) a La Chance et lamour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et lenfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La premiére, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.
Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenobelu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.
Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Naprosto úchvatnej film z doby okupace ve Francii, kdy židovskýho hocha pošlou rodiče z Paříže do bezpečí venkova k rodičům známý. Dědeček, ve skvělým podání francouzký legendy Michela Simona) je petainovec, antisemita, kterej nevěří ani Angličanům, ani Němcům, ani komunistům, hlavně nadává na Židy, je velice svéráznej a přitom z něj sálá tolik lidskosti a lásky, že se brzy s malým Claudem hluboce spřátelí a zažívájí paradoxně krásný, idylický chvíle v dobách zcela neidylických. Skvělej výkon taky malýho Alaina Cohena, film je opravdový pohlazení. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
Opravdu povedené drama z rozdělené Francie. Velice zajímavé zejména svou mnohovrstevnatostí. Příběh je v podstatě jednoduchý, ale přitom není minuty, kdy by se nemohl najednou vydat jinam, než diváka ve skutečnosti vede. Postavy jsou skvěle zahrané včetně hlavní dětské role, o profesionalitě C. Berriho nemá smysl cokoliv připisovat. ()
Úplně první film Claude Berriho ze série autobiograficky laděných filmů o režisérově dětství a dospívání vidím až jako třetí v pořadí (po loňském setkání s filmy Tátovo kino a Posila), tak mě jen překvapilo, že Claudova tátu tady ještě nehrál Yves Robert, ale Charles Denner. Nicméně ten se mi v této roli (byť má zde jen menší prostor v první třetině) taky hodně líbil a zpětně si tu ještě znovu musím vyzdvihnout i Roberta, neboť se mu podařilo svým ztvárněním pak na Dennera skvěle navázat a tady jsem měl navzdory obsazení jiného herce přesně od počátku ten pocit, že i sleduji stejnou, starou známou postavu. Asi si rychle nevybavím žádného dalšího režiséra, který by tolikrát točil vyloženě o sobě, ale přes tuhle nevšední charakteristiku na mě Berri (což si na něm cením!) nikdy nepůsobil svou tvorbou sebestředním dojmem a mám z něj v těchto filmech naopak pocit obyčejného skromného člověka ctícího hodnoty včetně síly rodinných a přátelských vztahů. Nevolá ani po lítosti a hlavně citově nevydírá, přestože se zrovna tady nevyhýbá ožehavým tématům (holokaust v pozadí, rasismus). Pépé a Claude jakoby svou poetikou v některých pasážích vypadli z filmů Věry-Plívové Šimkové – ty trampoty malého kloučka se strejdou (kterému brzy začnete odpouštět i morousovitou povahu včetně rasistického smýšlení), ta poezie během houpání na zahradě či příhody s dětským kolektivem a akcí mezi psem a husou. Michela Simona jsem dosud registroval jako slavného francouzského herce své generace, ale cestu jsem si k němu zatím vždy hledal obtížněji, nicméně jako strýček se svérázným smyslem pro humor a hrou na divadélko byl úžasný! I ta černobílá kamera má zde nádherné kouzlo a byť mě tento snímek emočně zasáhl kapánek míň, než Tátovo kino, stejně mu musím vypálit plný počet a rozdíl vyjádřím jen procenty. [90%] ()
Nádherný příběh malého židovského chlapce Clauda (Berriho alterego), kterého dají rodiče z okupované Paříže před hrozbou antisemitismu na venkov, k starému muži Pépému. Ten je zarytý antisemita a tak musí malý Claude předstírat, že je katolík. Zároveň dědečka nenápadně škádlí dotazy na Židy a proč je tak nemá rád. Dědeček se svými řečmi zesměšňuje a Berri tak humorně kritizuje bezdůvodný antisemitismus. Nakonec malý chlapec vítězí svou moudrostí a rozvahou nad Pépém, který se chová jako malé dítě. Film je zároveň nádherným ztvárněním vztahu malého chlapce a starého muže, který ho dědečkovsky vychovává a z vynuceného pobytu se tak stanou nádherné prázdniny plné štěstí a lásky. ()
Žít či ne-Žid - to je to, oč tu běží. ()
Krásný, lidský film. ()
Film z obdobia ked nacisticky hnoj sa produciroval Europou a tu konkretne ide o francuzske realie roku 1944. Zydia sa rozhodnu dat maleho zydovskeho chlapca do opatery starsieho paru, evidentne to boli katolici. Mno takto, Holu Kost, teda pardon, holokaust nijakj nespochybnujem, len zas je v popredi len utrepnie zydov. S akra, to Romovia nejestvovali, politicki vazni nejestvovali, sovietsk ivojnovi zajatci nejestvovali. Mno tak to s tym zdoraznovanim utrpenia jedneho naroda chod Claude Berri laskavo do hajzlu. Bez pardonu. A pritom stacilo tak malo, stacilo by keby sa ta katolicka rodinka postarala o nejaku jednu - dve mlade Ciganky /schovavali by ich pred nackami/, do toho moze byt aj ten 9 rocny zyd. Takto by som vyletel s hodnotenim na 6, a moznoze i na 7 hviezd. Ono totiz jestvoval aj romsky holokaust, na ktory sa nesmie zabudnut. 55 % ()
Film balancující na pomezí komedie a vážného dramatu. Uchvacující herecké výkony, skvělý Michel Simon jako Claudeův "děda"... O tři roky později natočil Berri volné pokračování pod titulem "Le Pistonné", ve kterém Claude dospěl a má narukovat do armády. ()