Pépé a Claude

Děj autobiografického filmu se odehrává ve Francii v roce 1944. Židovští manželé se rozhodnou svěřit svého devítiletého syna Clauda do péče staršího páru. Doufají, že na venkově bude chlapec ušetřen útrapám války. Navíc se Claudovi podaří změnit antisemitské názory silně katolicky věřícího staříka Pépého.

Claude Berri (1934) je známý především jako filmový producent. Nicméně už od 60. let bylo činný rovněž jako filmový režisér. Nejprve se podílel na dvou povídkových filmech Less baissers (Polibky) a La Chance et lamour (Příležitost a láska) a v roce 1967 debutoval celovečerním snímkem Pépé a Claude (Le Vieil homme et lenfant) – příběhem o dětství židovského chlapce v době okupace Francie. Právě tímto titulem zahájil ve své tvorbě sérii filmů s autobiografickými prvky, mezi které patří také snímek Le Pistonné (Protekční dítě, 1970), v němž zpracovává zkušenosti z vojenské služby, a dále například titul Mazel Tov a sňatek (Mazel Tov et le mariage, 1968), který navazuje na osudy Clauda, nyní uvažujícího o ženitbě, nebo film Poprvé (La premiére, 1976) mapující první milostné pocity sedmnáctiletého mladíka. Kvalita jednotlivých snímků byla ovšem kolísavá, nicméně právě Pépé a Claude patří mezi divácky i umělecky nejúspěšnější z nich.

Claude Berri nejprve napsal krátkou povídku, vycházející z jeho vlastních vzpomínek na dětství strávené ve Francii v době 2. světové války, a později ji rozpracoval do podoby scénáře celovečerního filmu. V něm vypráví o osmiletém židovském chlapci Claudovi (Alain Cohen), který žije s milující maminkou a výbušným tatínkem v Paříži. Tenhle bystrý kluk se především rád toulá se svými kamarády ulicemi města. Jenže píše se rok 1944 a Claudovi rodiče se obávají, že právě tady pro dítě rozhodně není bezpečno a chlapce odvezou na venkov k prarodičům svých přátel, kteří žijí nedaleko Grenobelu. Malý Claude začíná poprvé objevovat pro něho dosud zcela neznámý svět – čerstvý vzduch, přírodu a zvířata. Musí se také sžít se starým mrzoutským Pépém – veteránem 1. světové války a zarytým antisemitou. Tuto roli ztvárnil vynikající, tehdy dvaasedmdesátiletý Michel Simon, který podal jeden ze svých nejlepších výkonů v kariéře. Ve skrytu své dobrácké duše Pépé rozhodně netuší nic o Claudově původu, a tak chlapce učí vše potřebné, co se mu jednou v životě bude hodit.

Na vztahu starého muže a nevinného dítěte Claude Berri zachycuje téma rasismu, nicméně rozhodně ne výrazně drasticky, nýbrž s jemným humorem. Tuto optiku režisér nastolil už v samotném úvodu filmu, kdy svým dospělým hlasem pronáší: „Tento příběh se stal, ale je nahlížený očima dítěte.“ Určitou idyličnost vyprávění nicméně v závěru vytlačí zásadní poselství filmu: Pépé je usvědčen ze svých předsudků vůči Židům, které nemají reálné opodstatnění. (Pavla Bergmannová, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)