Les Compagnons de la Marguerite
Come cambiare moglie
Priatelia margaréty
Order of the Daisy
Režie:
Jean-Pierre MockyKamera:
Léonce-Henri BurelHudba:
Gérard CalviHrají:
Claude Rich, Henri Poirier, Michel Serrault, Paola Pitagora, Michael Lonsdale, Catherine Rich, René-Jean Chauffard, Jean-Pierre Mocky, Jean Tissier (více)Obsahy(2)
Restaurátor rukopisů využije svých profesních dovedností k vyhotovení falzifikátu, který mu dovolí se podruhé oženit, aniž by musel podstupovat svízelné rozvodové řízení. Následně se rozhodne – nikoli nezištně – pomáhat ve velkém i jiným občanům toužícím vymanit se z manželských pout. (NFA)
Recenze (35)
Claude Rich hraje podobnou roli jako v Oskarovi - usměvavého podvodníka, který přivádí k šílenství tentokrát inspektora Leloupa ze Sureté. Rich je totiž padělatel matričních údajů a zabývá se téměř poetickým podvodem - výměnou manželek. Inspektor se fikaně vydává za zájemce o výměnu (poznávací znamení: kopretina na klopě), aby podvodu přišel na kloub, jenže se stane jeho obětí a má na krku Richovu ženu Františku. Bohužel už zapomenutá komedie, ale docela vtipná a plná záměn a převleků. 80% ()
Svěží, roztomilý a francouzsky elegantní film. A rozvodoví právníci jsou bez práce. ()
Dnes u nás už téměř neznámá, avšak velmi kvalitní francouzská komedie. Základní zápletka je sice jednoduchá, ale nápad je rozvinut do velmi zajímavého vzorce. I vývoj některých postav je zajímavý, především té Michela Serraulta. Narozdíl od některých jiných francouzských komedií 60. let zde není nouze o opravdu vtipné scény a momenty. ()
Jeden omšelý americký vtip říká, že udělat z katastrofy veřejně prospěšnou událost znamená zjistit, že letadlo, které se právě zřítilo, bylo plně obsazené právníky. Tahle klasická francouzská komedie si střílí jednak z advokátů, kteří parazitují na manželských konfliktech a zdlouhavém rozvodovém řízení, jednak ze samotného faktu nestability manželských svazků v moderním světě. Hlavní hrdina přišel na rychlý a účinný způsob, jak skoncovat s manželstvím a nepřidělávat si přitom starosti s byrokracií. Drobná úprava v úředních dokumentech může nesmírně usnadnit život. Slušný scénář, kvalitní obsazení a příjemně humorná nadsázka. Celkový dojem: 90 %. ()
Neprávem zapomínaná poetická komedie plná úsměvného nadhledu na stav manželský. Nevinná dobrodružství, spojená s legálním obcházením strnulých rozvodových procedur, které v té době měly v sobě ještě mnoho z předminulého století, jsou založena na kontrastu lehce nedovtipného, ale o to zběsilejšího a snaživějšího policejního inspektora a andělsky nevinného padoucha, který s pravou boží velkorysostí pomáhá zbavovat své bližní opravdu nesnesitelných břemen harpagonství a ksantipovství. V případě PŘÁTEL jde o satiru, jež svou nepřehlédnutelnou něžnou nenápadností sděluje o Francii své doby více, než by byla země sama sobě s to přiznat. Ta pozapomenutost je v tomto případě opravdu nepříjemná! A hlavně zbytečná! ()
Claude Rich se svým typickým pohledem. ()
Rozkošne milá komédia s originálnou zápletkou(falšovanie dokladov a výmena manželiek) a sympatickým hlavným hrdinom(Claude Rich). ()
Výměna manželek po francouzsku, čili s šarmem a nadhledem, nabízí sympatickou zábavu na jedno použití. Upřednostnila bych větší akcent na právníky, kteří přichází o své snadno vydělané peníze, místo zbytečných gagů, které se místy hodně blížily k trapnosti (plížící se policisté). Jedna hvězdička navíc za český dabing, při němž jsem se slzou v oku zavzpomínala na zašlou slávu českého dabingového umění. ()
„Pokrytecká morálka... to znám, mě taky honí, protože nedělám to, co dělají druhí.“ Trochu mainstreamovější Mocky, než jsem zvyklý, nicméně opět se svérázným hlavním hrdinou v revolučním útoku proti konvencím, navíc s tradičním šarmem francouzských komedií. Do námětu zde Mocky přetavil i kousek z vlastní zkušenosti, kdy zápis o něm a jeho rodině na matrice byl kdysi na počátku války zfalšován pro možnost útěku před nacisty do Alžíru, přičemž do konce života pak zůstal ve spisech s falešným datem narození. Inspirován touto příhodou stvořil v tomto filmu hrdinu, který pomocí padělání matričních spisů s ušlechtilým cílem začíná pomáhat lidem i v novodobé mírové společnosti. Slizký dobrosrdečný Matou tímhle poťouchlým způsobem řeší problémy manželství, která upadla s prožitými léty obou partnerů až do otravného a nudného stereotypu. Nikoliv náhodou je v této hříce s revolučním duchem přítomný symbol kopretiny, který odkazuje na hnutí hippies hlásající svobodu, mír a lásku. Ačkoliv nejsem zástancem zcela volné morálky či absolutní svobody, když zazní ve filmu pěkná zamýšlení (např. „Žijeme jak mravenci a zahyneme, když porušíme zákon mraveniště. Jenomže my nejsme mravenci. Jsme lidé! A člověk má právo riskovat za svobodu.“), ocitám se s Mockym na jedné myšlenkové vlně a přidávám se s chutí k jeho snění o nikdy neuskutečněné revoluci v manželských vztazích, o prosazení změny v morálce, s cílem vymanit se z pout jistých zákonů poznamenaných dávnou, pro někoho možná již opravdu i zastaralou tradicí. Vždyť kolik takových již napůl vyhaslých manželství existuje kolem nás a nadále přetrvává jen kvůli finančnímu zajištění či strachu z rozvodového řízení a ze samoty? A nejen v tomhle směru vnímám Přátelé kopretiny jako velmi povedenou komedii se závěrem téměř fantaskním. Jde samozřejmě o spoustu humoru od gagů ve stylu grotesky, přes řadu vtipných situací až po báječně napsané dialogy z pera Mockyho dvorního spoluscenáristy Alaina Mouryho. A když si k tomu připočtu původní český dabing, v němž Michela Serraulta neopakovatelně namluvil Vladimír Menšík a k zážitku napomáhá také hlas Luďka Munzara v hlavní postavě, své váhání mezi 4 a 5 kopretinami (hvězdičkami) vyřeším zaoukruhlením směrem nahoru. [90%] ()
Skvělá komedie, u které jsme se doma opravdu dobře pobavili. Kolegové už v podstatě vše důležité vyjádřili - český dabing staré školy tento film ještě o hodně pozvedl (Munzar, Kopecký, Libíček, Menšík vivat). ()
Originálna a príjemná komédia zo starej francúzskej školy. Je na škodu, že je už zabudnutá, napriek tomu, že bežala v našich kinách v roku 1968 a je opatrená skvelým českým dabingom. ()
První půlka filmu hodně srandovní a nápaditá, druhá už jen občas úsměvná, sem tam bohužel i trapná. Nejvíce mě pobavily manželky pánů Matoua a Leloupa. To byly dobře vybrané komediální typy. ()
Přes čtyřicet let stará "výměna manželek". Jedna z nejlepších francouzských komedií 60. let, kde nehrál Lous de Funés. Máte-li rádi jemný humor je tato komedie vhodná i v dnešní době. Claude Rich je opravdu vypečený podvodník a divák má, jak to tak v podobných příbězích chodí, chuť mu prostě fandit. ()
Miestami veľmi originálna a zábavná komédia, no občas bola dosť predvídateľná a nevyhla sa aj pár trápnym momentom (neschopní policajti). 70% ()
,,Teraz máte nezákonnú ženu a zákonnú milenku"alebo ,,Ja mám parohy na svojom oddacom liste, však tým lepšie, aspoň to máte úradne potvrdené". Takéto a veľa iných podobne inteligentných dialogov sa nachádza v tomto veľmi dôvtipnom a vynaliezavom filme. Lebo kto sa niekedy nehral z myšlienkou, že či je jeho aktuálny život dostačujúci a keby sa dalo vymeniť ho s niekým iným, ako by to dopadlo? A presne toto film rieši a nie je to trápna výmena manželiek na jeden týždeň zo zmenou pravidiel, kde sa vymenení manželia hádajú viac, ako tí starí a to sú spolu len niekoľko dní. Tu je to spravené zmyselne a pôžitkársky a je to niekedy celkom roztomilo natočene. Vidieť ako to medzi manželmi iskrí a je jedno či sú svoji alebo natrvalo požičaný. Je tu aj taká hravá detinskosť ako napríklad pri scéne so sochami na hlavách , to mi prišlo také Funèsovske . Herci sú úžasný a krásne k sebe pasovala dvojica Claude Rich -Paola Pitagora i keď jeho skutočná manželka tu hrala tiež jeho manželku, ktorú práve vymieňal, trocha komické i zároveň sladké. Ale mna najviac bavil z tejto skvelej zostavy Michel Serrault, ktorý tu mal niekoľko vtipných dialógov a aj scén a asi to urobilo aj to, že k nemu sa hlas Vladimíra Menšika dokonale hodil. Je tu veľké množstvo vtipných scén a i keď čiastočka z nich zaváňa naivitou, neodradilo ma to od najvyššieho hodnotenia. Lebo film ma po celu dobu nepustil zo svojho zovretia a aj keď po čase píšem tieto riadky, tak stále sa mi vybavuje veľa scén z filmu a určite dlho budem naň spomínať. Takto som sa už dlho pri filme nebavil. Dakujem Willy Kufalt, ty vieš za čo. ()
Roztomilá a gagy nabitá komedie specialisty žánru Jeana - Pierra Mockyho, jehož tvorbu u nás zas až tak neznáme. Objevuje se tu také skupina u nás neznámých, ale ve Francii populárních komiků. Francis Blanche (málem Četník ze Saint - Tropez) jako inspektor Leloup a halvně můj oblíbený Michel Serrault. Dabuje ho - světe div se - Vladimír Menšík. On se vůbec dabing téhle komedie povedl i ve vedlejších rolích (Kopecký, Libíček...). Zajímavostí určitě je, že manžele Matouzecovi (tedy Matoua a jeho původní ženu Fanettu) ztvárňují skuteční manželé Claude a Christine Richovi a v českém znění jim propůjčili hlasy také skuteční manželé Luděk Munzar a Jana Hlaváčová. ()
tak tento film jsem hledal půl dne ,stále jsem si nemohl vzpomenout, stáří je sladké ,jen si vzpomenout a na co? jo ten film je skvostný a Rich je prostě úžasný deda:-)PS výročí Palach :-) ()
Svého času u nás hodně oblíbená a párkrát v televizi reprízovaná úsměvná podvodnická komedie. Škoda, že v posledních letech se tento film ve vysílání některých televizí neobjevil. ()
Docela zábavná (subversivní) komedie o tom, jak dostat policajty do průseru či dokonce je vymazat z existence. Tři hvězdy je maximum, které mohu dát v rámci tohoto pokleslého žánru. ()
Raritní dabing ze staré školy (s Vladimírem Menšíkem!!!!) nemá chybu a když se film snaží normálně po francouzsku bavit, tak spolehlivě baví. Ale jeho myšlenky (nad rámec komedie) o volné morálce a zastaralém fungování manželství, jdou naprosto mimo mě, ba mě dokonce uráží. AKTUALIZACE KVĚTEN 2022 PO DRUHÉM ZHLÉDNUTÍ: Když jsem tento film viděl v květnu 2019, koukal jsem se na něj hlavně jako na obyčejnou francouzskou komedii, kterou jsem chtěl vidět taky hodně kvůli (tenkrát nově dostupnému) raritnímu dabingu ze staré školy s herci jako Libíček, Kopecký a dokonce i Menšíkem (!), pro kterého šlo o jedinou dabovanou roli. Tento dabing pro mě byl opět zážitek. I pro Libičko šlo o vlastně teprve druhou a poslední dabovanou roli. I jeho brýlatý policista ani není pojmenován a má za celý film bohužel jen pár vět. U některých jiných dabérů bych řekl, že Mockyho tehdejším dvorním komediálním hercům naopak dokázaly ještě trochu pomoct (toho Reného-Jean Chauffarda jsem musel vidět už v jiných Mockyho šedesátkových filmech a nevzpomínám si, že by mi přišel nějak výrazný, ale Kopecký tady dodal jeho vrchnímu komisařovi výraznost, energii urputnost a takový ten komediální drajv.) A jak mi někdy moc nesedne výstřední Francis Blanche se svým skřehotáním, tak tady mu Čestmír Řanda fakt pomohl a udělal jeho herectví daleko snesitelnější. Blanche tady má hodně prostoru a s hlasem Řandy mě ten jeho aktivní policajt, co se sám obětuje pro případ a pak je posedlý dopadnout Matoua při činu náhodou bavil. Claude Rich zde stvořil podobnou postavu jako v Oskarovi ze stejného roku a na elegantního slizkého podvodníčka vědátorského typu (tady i velmi zapáleného pro myšlenky, aby lidé byli šťastní) se skvěle hodil a Munzar ho v dabingu dobře vystihl. Fajn je i ten nápad, že se ve filmu objevuje skutečná manželská dvojice, jak na plátně, tak za mikrofonem (Hlaváčová-Munzar.) Prostě staré české dabingy mám rád obecně, ale tenhle má ještě takové jiné zvláštní kouzlo. Možná díky tomu fakt hvězdnému obsazení, možná díky tomu, že jde společně s Velkým prádlem snad o jediný nadabovaný film provokatéra Mockyho, kterého jsem v době prvního zhlédnutí vůbec neznal a tak jsem byl třeba překvapen a uražen z těch revolučních myšlenek a zastaralosti manželství ve druhé polovině. Teď už vím, že Mocky sám sebe považuje za undergroundového režiséra, byl jsem daleko lépe připraven a v rámci šedesátek ho beru jako dalšího docela zajímavého tvůrce francouzských komedií. Když jsem tedy konečně dokopal k opáčku, trochu jsem se zase bál té druhé poloviny, ale první polovina (právě i díky dabingu) ubíhá v takovém tom příjemném poklidném pamětnickém duchu s charakteristickou atmosférou francouzských komedií, zároveň má ale dost svižné tempo děje a spád. Námět falšování matrik je opravdu dobrý a komediální vděčný, dění v 1.polovině se zapojením inspektora do hry je často mnohdy i napínavé směřem k dalšímu vývoji a vtipně připomíná (Snorlax mi to před lety úplně připomína) i Nováckou reality-show Výměna manželek. Ze začátku to je fakt milá komedie. Ve druhé polovině tomu ale trochu dojde tempo a Mocky se opět zaměří na své tehdy milované policejní nahánečky, které používal už v předchozím Nezbedném farníkovi, ale tady nejsou taková vata jako v následujícím Velkém prádlu. Setkání s úmělcem, se kterým žijou všechny přítelkyně najednou a ochotně mu na zahradě pomáhají s praci mi i napodruhé přišlo takové trapné, i když už mě asi nějak neurazilo a zároveň to předvídá všechny ty současné alternativní způsoby života jako polyamorie apod., které mě ale zatím taky nějak nezajmaly, takže tak. Určitě se tady ale kvalitou neliší tak první půlka jako druhá jako třeba v Mockyho Velkém prádlu a myslím, že si s lehkým přimhouřením očí Kopretiny tu čtvrtou hvězdu napodruhé zaslouží, hlavně za ten krásný dabing. A taky bych souhlasil s největším přeborníkem na Mockyho Willym Kufaltem (na této databází, možná ve střední Evropě), že tohle je taková ,,mainstreamovější verze Mockyho.´´ a milovníkům pamětnických komedií by určitě neměla uniknout a jsme rád, že se tak (dle zdejších komentářů) už v mnoha případech nestalo. () (méně) (více)