Bál šílených žen

Pokud jde o prostředí blázince, praktiky a celkové osazenstvo, tak není co vytknout. Ústav, ve kterém se člověk spolehlivě zblázní, podala Mélanie skvěle. Šťastnou ruku měla i při výběru hlaní hrdinky v podání Lou de Laâge a podařilo se i několik napínavých chvilek. Mínusem je přehršel hluchých míst, kdy se prostě nic neděje, své kouzlo po čase ztratily i atmosférické momenty, protože celkem záhy začalo být jasné, že žádné baf nepřijda a bez toho femini nádechu bych se také obešel. S tím, že všichni chlapi jsou svině až na jednoho a to je buzna, se už dneska musí počítat. Mélanie umí, ale mezi oblíbené režiséry si jí asi nikdy nezařadím. 60% (03.10.2021)

Ach to byly časy. Když vás v 19. století začala jakákoliv štěrbina v domácnosti srát, prostě jste ji šoupli do blázince, ať už jí jebalo, či nikoliv. Šovinistům přátelský doktor Bolíto ji tam ihned napálil jedinou tehdy známou diagnózu – hysterii, no a vy jste si mohli v klidu užívat ticha, štětek, absintu a jiných klasicistních kratochvílí. Kapku nekomfortní pro inkriminovanou štěrbinu se mohla stát situace, kdy ji ve skutečnosti až tolik nejebalo a bývala pouze hašteřivá či vzpurná kráva. To se ji pak mezi ty opravdové hrabavky zjevně trochu obtížněji zapadalo, ovšem tehdejší osvědčené terapie ledem, pícháním nadrženým zřízencem nebo temnou kobkou pak dozajista měly nejen nesporný terapeutický, ale také kýžený převýchovný účinek. No, nasraně jedné tak trochu slepičí úlet a feministické lkaní netknutých štěrbin, jak stál tenkrát ten patriarchát za vyližprdel a jak bychom si ještě dnes qůli tomu měli odřezat penisy a začít studem žehlit, vytírat a štrykovat, na straně druhé zmákla Laurentka tu místy manýrní prudu vcelku s grácií, dramaticky záživně a hlavně vizuálně uhrančivě, kdy každý mimoblázinecký záběr vypadá jako kompozice od Ma(Mo)neta a každý blázinecký jako noční poluce Vikyho Yga. A odpustím ji protentokrát i ten behaviorálně dementní konec, pohybovali jsme se přece v blázinci, že ano. (29.09.2021)

Blázinec, v ktorom mohol pokojne slávny maliar Théodore Géricault maľovať svoju sériu portrétov "Portréty šialených"/Les Monomanes (odporúčam si ich pozrieť ako doplnkový zážitok k sledovaniu filmu). Veľmi sugestívne. Výlet do čias, kedy bolo veľmi ľahko prepadnúť šialenstvu a veľmi ťažko sa z neho dostať. (01.10.2021)

V dramatických částech se Laurentové daří budovat napětí, ale ve zbytku selhává. Dobře vybraná hudba ladí s vizuálním pojetím filmu, které je působivé. Nebýt toho hollywoodského závěru, možná bych hodnotila i výš. (15.02.2023)

Filmu sa podarilo ponúknuť drámu, atmosféru aj trocha napätia. Mohlo by ho byť ale oveľa viac. Keď vás neprávom zavrú do blázinca, môže sa toho veľmi veľa odohrať. Napriek dvom hodinám ale treba uznať, že všetko sa vezie plynulo, nenájdeme tu hluché scény či čas na nudu. Dobre sa tu ukazujú aj medicínske praktiky minulosti, kedy duševne chorého v podstate neliečili, ale rovno mučili. Príbehovo všetko do seba pomaly zapadá a vlastne len záver pre mňa vyriešil, či to nechám na priemere alebo hodnotenie zvýšim. Skončilo to tak neutrále, na 70%, ale stále mi tam niečo chýbalo, aby som to poslal do červených farieb. Inak výborná hudba. (22.09.2021)

Dve hodiny trvajici historicke drama. Ve filmu uvidite skutecnou historickou postavu - zakladatele francouzske neurologie Jean Martina Charcota, ktery je zde licen jako kruty vedec. Nejprekvapivejsi vyvoj ma zapskla vrchni sestra Genevieve. Reziserka venuje pozornost hlavne obrazove strance, hlavne nasviceni. Pusobive zabery prirody, kompozice veci na stole. Nektere dejove linky se nedotahly a rusive pusobil  motiv duchariny. Navic duchy vubec neuvidite. (16.12.2021)

Mám hodně rozporuplné dojmy, protože rozporuplný mi přišel i tenhle film. Na jednu stranu realisticky a sugestivně zobrazené zneužívání pacientek psychiatrické léčebny, potažmo psychiatrie samotné, které ve vás jistě vyvolá spoustu emocí, třeba vůči odporným kreaturám zastoupených postavami otce, lékařů, sester, i zřízenců, nebo vůči tehdejší nespravedlivé elitářské společnosti. Na druhou stranu hodně nevyrovnaný scénář s občas podivnými střihy, který je spíš než na rozumu (logice děje) založený na citech (pocitech) a příběh mi celkově nedává příliš smysl. A ani nesmyslný závěr mi k pochopení toho, "co tím vším vlastně chtěla autorka sdělit", příliš nepomohl. Myslím, že než o příběh, jde v první i poslední řadě o prvoplánový doják. (29.01.2022)

Poněkud slaboduchý film; konečně nemusím každou režisérku obdivovat. A to nejen co se týče Jean Martina Charcota a provozu jeho Salpêtrière, ale především rozptýleného "duchařského" děje, který nemá žádnou konzistenci a patří tam, kde se odehrává. Jedině jinak, pokud by poselstvím filmu bylo: čím víc trpíš, tím víc se poté dokážeš radovat ze života. Charcota, který je tu představen s feministickou neústupností ( Laurent, Mas) jako arogantní ďábel, liči Sigmund Freud, který s ním byl delší dobu v osobním kontaktu právě v Salpêtrière a přeložil několik jeho spisů do němčiny, byť jeho učení nepřevzal ( (a jemu bych dal spíš za pravdu), jako immer anregend, lehrreich und großartig, jak píše své snoubence Martě Bernays. Freudův životopisec Peter Gay, který dokáže posoudit souvislosti ve své komplexnosti, píše, že se Freud nechal ochotně okouzlit tímto nejen brilantním vědcem, ale i brilantním hercem. Ale to víte, na každém šprochu, pravdy trochu a i takový Salpêtrière vyžadoval nějaký marketing... Ještě, jak říká Karel Kryl, zpráva z tisku: Nacista dr. Sigmund Rascher prováděl v Dachau pokusy s podchlazením, pokus č. 25 se vyznačoval těmito daty: teplota vody 4,5°C, teolota těla po vytáhnutí z vody 27,8°C , teplota mrtvého těla 26,6°C, čas strávený ve vodě 51 min., čas smrti 65 min.). Škoda, že neznáme všechna data pokusu v Salpêtrière, pouze tepolotu vody 0°C. (29.05.2022)

Vo svojej podstate to bolo zaujímavé a kvalitné, ale v deji som sa miestami až príliš strácal a na môj vkus to bolo proste preplácané. Samozrejme, ústredná línia bola jednoznačná a pochopiteľná. Ja takéto duchariny ja osobne moc nemusím, hoci mám k tomu rešpekt. Ale musím uznať, že to prostredie bláznivca bolo vystihnuté vynikajúco, a celkovo vizuál filmu bol kvalitný. No mne to až tak do vkusu nepadlo. 3* (24.08.2022)

Že jde o adaptaci knihy je zřejmé už po pár minutách. Stejně, jako že ji psala žena. Muži jsou tady líčeni v nejlepším případě jako homosexuální naivka, nejčastěji ale jako necitelná zvěř. Tvůrkyně se jimi zabývají málo, protože i když jsou zdrojem trápení ženských postav, o nich tento film není. Je především o Evženii a Genevieve. Ale také o ostatních chovankách ústavu. Jsou vězněny z důvodů, které se zpravidla hodily do krámu...nepřekvapivě mužů. Během filmu, vás ale to tendenční pojetí neruší. Nemáte pocit, že je to jen laciná záminka, jak ukázat muže ve špatném světle. Bral jsem to jen jako kritiku doby, kdy se takové věci děly. Doby, kdy muži ovládali ženy. Resp. měli moc je zničit. Ženy jsou od přírody čarodějky, energie přírody. Muži jsou ničivá a surová síla, která si je chce odjakživa podmanit. A tady to vidíme v přímém přenosu. Film je to občas velmi smutný, směřující k tvrdému konci, místy prosvětlený okamžiky naděje. Příběh je provázený krásnou hudbou, Evženie je půvabná, Louise nádherná...od první, do poslední minuty mě film zaujal, takže tvůrkyním rád odpustím, ten vykonstruovaný konec. Muži by ho nahradili realistickým...takže drsným závěrem. I proto dává smysl, že jde o ryze ženský projekt. Všechno špatně končit nemusí. (05.07.2022)

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)

Kniha byla výborná a tohle zpracování jakbysmet. (21.03.2022)

Nejednoho diváka zajímá, kde by možná skončil před více jak sto lety. Vskutku, interiéry jsou dobré, působivé a docela i uvěřitelné. Jen ta koncentrace "bláznů" možná byla přehnaná. Konec 19. století je konec starým pořádkům. Ale ne ještě úplně. Je to doba, kdy se na ženy nebere žádný ohled, a to jak společnost, tak i ve vědě je žena někde pod důležitostí výzkumu dobytka. Něco je již historie, něco je stále aktuální. Taková neposlušnost pramenící z ADHD je dnes pořád tabu, co se týče žen. Stále se má za to, že je to ryze chlapecká záležitost. A teď si představte dobu, kdy trochu vybočující chování bylo pro ženu rozsudek jehož trestem bylo umístění do zařízení. Evženie slyší hlasy mrtvých lidí a ještě do toho ji někdy napadne vlastní názor. Během strávené chvíle s bábou upadne do křeče, kterou nemůže ovlivnit. Babička nelení a svou milou vnučku napráší, namísto toho, aby byla ráda, že brzy bude moci skrze ní komunikovat s rodinou. A tak se Evženie ocitá v ústavu pro nevyzrálé nebo naopak přezrálé ženy, které se nechtěly podřídit patriarchátu... nebo byly fyzicky vadné. Úvodní scéna v psychiatrické léčebně je solidně emotivní - alespoň já jsem cítil silný pocit bezmoci, stísněnosti a naprosté šílenosti. I kdyby tam někdo vešel zdravý, ven už se bez újmy nedostal. Tím mé udivení končí. Základ je silný, ale někdy nezáleží jenom na základu, budova může spadnout tak jako tak. Evženii nic nepřeje, dostala se na místo, kde v té době svým způsobem člověk dožil. Než se psychiatrie dostala do padesátých let, let medikamentů, tak psychiatrie byla buď plná neurochirurgie nebo trýznění pacientů. Dříve se věřilo, že zlo lze z člověka dostat ještě větším zlem nebo šokem. Zde film selhává, a ukáže pouze jednu metodu - ledovou vodu. Škoda, čekal jsem věrnější vyobrazení. Pak tu máme samotný děj, který se točí kolem dvou věcí - aby se dostala hlavní postava ven, nebo to alespoň přežila, a pak se film zaměřuje na chřadnoucí víru v "medicínu a racionálno" ze strany sestry. Herecké výkony jsou dobré, nakonec jsem za tento francouzský film rád, ale bohužel neobstál ve všem. Kdyby se film podíval hlouběji do problematiky žen v psychiatrických léčebnách, a nesnažil se velmi úzce zaměřit na jednu postavu, možná by to dopadlo lépe. P.S. nepochopil jsem vztah bratra se sestrou. (15.11.2021)

Jako zajímavý vhled do minulosti konce 19.století a prostředí "nervových sanatorií" je to dobrý. Být v té době odlišná nebo nedejbože žena s vlastním názorem, bylo trestáno vskutku originálně ovšem pánbůh zaplať už je aspoň neupalovali. Vizuál mě bavil, děj trochu pokulhával, hudba byla ovšem vynikající. Jediné co mi opravdu vadilo, byla ta přemíra feminismu a  idiotský závěr. Za mě 65% (12.11.2021)

Velmi zajímavý snímek, který stojí především na výborných hereckých výkonech hlavních aktérek. Téme zajímavé, byť nijak originální. Za mne spokojenost a tři hvězďule. (02.10.2021)

Na celém filmu je asi nejzajímavější název, konec 19. století ve francouzském blázinci, spousta hluchých míst. Velká koncentrace šílených ženských, brutální léčby, zvláštní přátelství pacientky a sestry. (24.10.2021)

Nevím, jestli je možné v tomto příběhu hledat tehdejší nerovnoprávnost žen, protože kdyby i chlap prohlásil, že dokáže mluvit s mrtvými, tak ho šoupnou do blázince taky. Rozhodně zajímavý film. (05.05.2022)

Působivé historické drama, s hutnou atmosférou a vytříbenou vizuální stránkou. (18.05.2022)

Mélanie umí!! Jak před kamerou, tak na "druhé straně barikády." Nebylo to úplně na pět, to by muselo být ještě větší psycho (chybělo třeba přikurtování k posteli a kazajka:) ), ale tohle byla i tak velmi zajímavá podívaná z doby, kdy bylo hlavně pro ženy, které nějak úplně nezapadaly do tehdejších společenských "tabulek", velmi snadné se dostat do cvokhausu a velmi nesnadné jej opustit. A pokud, jak to vcelku trefně vyjádřil verbal, jim předtím tak docela nejebalo, tak za pobytu v takovém zařízení k tomu jistě došlo:). Velmi dobré výkony před kamerou jak Mélanie, tak Lou de Laâge. (03.08.2022)

Výborná režie i herecké výkony. Psychologické drama s trochou duchařiny bez strašení. (25.10.2021)