Prestuplenije i nakazanije
Crime and Punishment
Zločin a trest
Obsahy(1)
Hlavní hrdina Rodion Raskolnikov (Georgij Taratorkin) je chudý student, který nemůže pokračovat ve studiích na univerzitě, protože na to nemá peníze. Jeho sestra se mu snaží pomoci tím, že se chce provdat za bohatého, ale neoblíbeného muže. Rodion s tím nesouhlasí a kvůli penězům zabije starou lichvářku. Zločin mu projde, ale trpí výčitkami svědomí, kvůli kterým se nakonec sám udá. Jediná Soňa (Taťjana Bjedova) při něm stojí až do konce.
Raskolnikov rozděluje lidi na dvě skupiny, na slabé a silné. Dle jeho názoru si silní mohou dělat, co chtějí, zákon pro ně neplatí. Zabitím lichvářky si mimo jiné chce ověřit, do které skupiny patří on sám.
(Gwin)
Recenze (30)
Nepochybně nejlepší adaptace Dostojevského románu. ()
Keď som pri Viscontiho verzii Bielych nocí písal, že Rím tej poviedke sluší viac, Zločin a trest sa, naopak, musí zákonite odohrávať v ruskej biede a chudobe. Adaptácia je to presná (aj keď samozrejme; predloha je dynamickejšia) a dve tretiny jej neskromnej stopáže som za jedinú výraznejšiu slabinu považoval, že predstaviteľka Soni nevie hrať (zvyšok castu super; Raskolnikov aj všetci, a zvláštnu zmienku zaslúži Duňa, ktorá bola krásna a v scéne s revolverom priam ikonická). No a potom pokazili všetky tri moje najobľúbenejšie scény a tak si teraz hovorím, že prečo to vlastne muselo trvať tri a trištvrte hodiny? SPOILERy: Posledné ťaženie Kataríny Ivanovny skrátené, ukrátené o pochodovanie a šaškovanie. Tá scéna tým utrpela. Koniec Švidrigalova mimo záber. Odíde do tmy a potom ho už len spomenú ústne. Film tak prichádza o najsilnejší moment jednej z naj-nejednoznačnejších postáv literárnej histórie. A na záver na Sibíri nevyšiel čas vôbec. ()
Majstrovsky spracovaná literárna predloha s vynikajúcimi hereckými výkonmi a zaujímavou kamerou. Mám rada Dostojevského s jeho hlbokou analýzou ľudskej duše, riešením morálnych dilem a filozofickými úvahami. Nútia k zamysleniu a pomáhajú uvedomiť si, čo je dôležité a správne. Odkaz pre Aqualunga: Dá sa žiť s vraždou alebo nie? Áno, dá! Plánovaný Raskolnikovov zločin je vedomý, a tým aj hroznejší a ťažší ako napr. náhly skrat v afekte a bolesti - ako u otca v Bergmanovom Prameni panny. Vražda je však stále vraždou, a katarzia s pokorným prijatím trestu je pre odpustenie a pokoj duše v oboch prípadoch nevyhnutná! Úprimné priznanie viny, hlboká ľútosť a zmierenie sa s Bohom, Tvorcom a Darcom života je podmienkou pokoja a pochopenia pravdy: Zabil som, ale je mi odpustené. Napriek mojej biede...SOM MILOVANÝ...a MÁM NÁDEJ..... ()
Momentálně (7.11.2010) zastávám názor, že tento román Dostojevského už se nedá natočit lépe! Sice jen černobílé, ale herecky i dialogově, co se týče adaptace literární klasiky, vynikající! (navíc působivý český dabing: Munzar, Brabec, Sejk, Hlaváčová, Jerneková aj....). Sice zrovna toto dílo Dostojevského nemám rád, ale za skvělou filmovou formu pět hvězdiček. ()
Ačkoliv docela sečtělý, tahle část sovětské klasické literatury mě minula obloukem. Na Wikipedii se lze dozvědět, že Dostojevského román nemá příliš košatý děj. Já bych řekl, že tyhle k uzoufání nudy by se asi ani natáčet neměly. Respekt k českým dabérům, že si s tím takto poradili. Hlavní hrdina vypadal jako Klaus Kinski. ()
Dostojevského román Zločin a trest je náročné sfilmovať, má svojský jazyk a ľudskú dušu analyzuje precízne a do hĺbky a dokáže prinútiť čitateľa k zamysleniu. Kulidžanovov film sa popasoval s nástrahami knihy dokonale a podarilo sa mu vystihnúť charaktery postáv a taktiež aj vykresliť exteriéry. Tie sú studené a odťažité, podobne ako téma, ktorej sa kniha/film venuje. Mladý Taratorkin sa zhostil postavy Raskolnikova na úrovni, hoci v niektorých scénach posobil teatrálne. ()
Z dramaturgického hlediska pokulhává už samotná expozice, neboť před první návštěvu u stařeny je zde předsunuta informace o chystané svatbě Duněččině (a spolu s ní i Raskolnikovovy domněnky o důvodu této svatby s jeho negativním postojem). Ve filmu se tak začíná uvažovat o vraždě "už" na základě této situace, kdežto v Dostojevského předloze se o vraždě nejprve "jen" uvažuje a nová situace (chystaná svatba) je teprve tím, co Raskolnikova "donutí" vraždu spáchat, ačkoliv by ji možná spáchal i bez toho. Dostojevského přístup je tak psychologicky a situačně otevřenější a pro čtenáře/diváka tedy mnohem bohatší. Většina rolí je tu navíc obsazena herci, kteří až příliš odpovídají daným charakterům, takže při zachování explicitního vyjadřování postav se informace dublují, čímž se do značné míry také zabraňuje divákově účasti na filmu. Kulidžanovův film není takto zbytečně okleštěn jen v obsahové, potažmo herecké rovině, nýbrž i formálně - filmová řeč je tu na úrovni druhé poloviny třicátých let a o práci se základní filmovou veličinou, tempem, se tu dá jen těkžo mluvit. Pro diváka, který před pár dny dočetl Dostojevského román, je tato nepříjemně otrocká adaptace jen nudnou rekapitulací samotného děje bez "přidané hodnoty" a pro diváka, který předlohu nezná, je to film oproti svým možnostem značně ochuzený. P.S. U knihy i u filmu jsem často myslel na Bressona. Jak on by "si vyhrál" s tolika dokonale popsanými situacemi! ()
Pro kvalitní adaptaci nemusel Dostojevského román chodit daleko. Rusko je Rusko a tu pravou atmosféru zřejmě ukutí jedině tam. Zločin a trest je opravdu poctivý kus filmařiny - vynikající kamera, vyvážený scénář a typově přesně zapadající herci. Někoho možná zarazí místy trochu divadelní pojetí a přemíra patosu, ale k téhle komplikované psychologické látce to prostě sedí a celé dohromady to šlape skvěle. Dostojevskij se v hrobě spokojeně vrtí. ()
S knihou od Dostojevského som sa trápila mesiace. Nie preto, že by bola zlá, bola náročná, no stála za to, vyvolala vo mne silné emócie. Tejto adaptácii sa to nepodarilo. Scenár bol dobrý,stopáž mi neprekážala, boli tu všetky dôležité momenty, skrátene akurát, nič nechýbalo, nič nebolo navyše. Herci boli dobre typovo obsadení. A predsa to bol len slabý odvar z knihy. Akási divadelnosť, ktorá knihe veľmi pristala, tu škodí a uberá hlavnej idei na sile. A neskutočne mi chýbali Raskoľnikove myšlienky, ktoré podčiarkovali jeho prerod. ()
Lze žít s vraždou anebo ne?Myslím, jestli lze dosáhnou klidu v duši.Na počátku je loupežná vražda, tedy jeden z nejodpornějších zločinů, na konci pak katarze.A přitom se najde člověk, který dokáže Raskolnikova milovat.Myslím, že láska Soničky Marmeladovové je jmenovanému je něco mimozemského.Bergman se zabývá čímsi podobným v Pramenu panny, ale řešení je zcela jiné.Prosím o názory. ()
Podle mnoha lidí je právě Kulidžanovo zpracování nejlepší. Možná za to může velká doslovnost, která bývá u mnoha milovníků literární předlohy vyžadována. Což ale podle mě je u filmu, na tak znmého díla málo. Málokdo přece sleduje osud Raskolnikova kvůli tomu, aby se dozvěděl, jak dopadne. ____ Pro mě byla nejzajímavější první půlhodina snímku. Už úvodní titulková sekvence, v níž Raskolnikov běží před četníky slibovala zajímavější uchopení románu. To podpořilo i čtení matčina dopisu, které se odehrálo v rozhovoru s Raskolnikovem. Nejzajímavější pro mne byla scéna prvního setkání Raskolnikova s Marmeladovem v hostinci, kde hospodský jakoby napovídal otázky do jejich rozhovoru. Zbytek filmu však již v těchto zajímavě nastíněných invencích nepokračuje, což je škoda. ____ Zajímavost snímku podtrhují velmi dobré herecké výkony a širokoúhlý obraz. Po jeho skončení jsem se však nemohl ubránit pocitu, že snímek měl nakročeno mnohem dál, než kam se nakonec dostal. ()
Jedno z nejlepších filmových zpracování knižních předloh vůbec. Psychologické detektivní drama. Herci nemohli být vybráni lépe. Díky němu jsem pochopil, o čem kniha byla. Opravdu. Když se prokousáváte desítkami stran popisu horečných stavů jedné postavy, snadno vám uniknou vztahy mezi postavami. Například ve scéně, kdy se Rodion dozví o Svidrigajlově sebevraždě a vypotácí se z policejní stanice, mi došlo, že v té chvíli byl rozhodnutý se zabít, vždyť si před deseti minutami se Svidrigajlovem povídali, jaké mají podobné povahy a osudy. Když ovšem uviděl čekající Soňu, vzpomněl si na svůj slib, otočil se a šel se přiznat k vraždě. – Pro mě je to film o víře, naději a lásce. Víra v Boha dodávala Soně naději a lásku k Rodionovi, kterému, ač ji dlouho neopětoval, dodávala naději a potom, když ji přijal, ho vedla až k víře. Svidrigajlov neměl víru a myslel si, že nemá ani lásku, a tak se zastřelil, namísto, aby pečoval o sirotky. – „Vzkřísila je láska, srdce každého z nich bylo nevyčerpatelným pramenem života pro srdce druhého.“ – „Copak mohu teď jinak smýšlet než ona? Nebo přinejmenším jinak cítit, o něco jiného usilovat?“ Na postavě Soni je krásně vidět, jak člověk hřešící „z donucení okolnostmi“ a v naději na Boží milosrdenství, je obrácení mnohem blíže než ti, kteří hřešení neřeší (jako pohané všude kolem). ()
Zločin a trest je asi najpresnejšia filmová reprodukcia pôvodného Dostojevského románu. Ruskí tvorcovia si dali skutočne záležať a do hlavných úloh obsadili pre mňa úplne neznámych hercov, ktorí ma však prekvapili svojimi vysoko kvalitnými hereckými výkonmi. Na dnešnú dobu tu dominuje možno až prílišná dramatická teatrálnosť ich hereckých výkonov, avšak podľa mňa bola v tomto prípade jasným plusom, keďže prehnané emócie prejavujú postavy aj v samotnej literárnej predlohe. Aj napriek pre niekoho zrejme príliš dlhej stopáži boli niektoré dôležité pasáže z knihy príliš osekané a akoby tvorcovia tak trochu počítali s tým, že ste predlohu čítali. To v konečnom dôsledku znamenalo, že pre človeka neznalého predlohy nemuseli niektoré pasáže (hlavne ku koncu) dávať úplný zmysel. To však ale aj zároveň znamená, že táto dlhá minutáž bola v tomto prípade potrebná. Film obsahuje zopár dobrých režisérskych nápadov, oživujúcich inak veľmi fádne, ošarpané a ponuré prostredie Petrohradu druhej polovice 19. storočia. ()
Velmi dobré, Taratorkin je sympatický v hlavní roli, ale trochu se to táhlo a k tomu jsem viděl i seriálovou šestihodinovou verzi https://www.csfd.cz/film/243636-prestuplenije-i-nakazanije/recenze/, která mi přes mnohem delší stopáž nepřišla tak zdlouhavá, a to i díky naprosto skvělé temné hudbě, která vyplňuje ty momenty, kde by jinak něco chybělo. ()
Výborně zpracovaný román Dostojevského, Taratorkin zahrál Raskolnikova naprosto dokonale. ()
Sovětský film natočený podle stejnojmenné světoznámé literární předlohy F. M. Dostojevského. Jedná se o naprosto věrný přepis románu na filmové plátno, a i když bylo vynecháno několik nejméně podstatných dialogů či scén, délka filmu se natáhla na neuvěřitelné tři a půl hodiny. Stejně jako je próza ruského literáta plná depresivní atmosféry chudoby a zoufalství, je tato pochmurná nálada pochopitelně přenesena i do filmu. Odpornost malého a úzkého pokoje hlavní postavy či skutečnou bídu rodiny opilce Marmeladova jsem si dokázal lépe představit až po zhlédnutí filmu. Hlavní roli chudého, bývalého studenta Rodiona Romanoviče Raskolnikova, těžkého melancholika, jenž pro potvrzení své teorie o odpuštění zločinu, je-li nutný pro konání dobra na vyšší úrovni, zabije sekerou starou lichvářku a její sestru, ztvárnil G. Taratorkin. Tento vytáhlý rodák z Petrohradu zvládl svou roli skvěle a jeho herectví přesně korespondovalo s románovou představou o této postavě. Do vedlejších románových postav byly obsazeni taktéž pro mě neznámí sovětští herci : Soňa (T. Bedova), vychytralý komisař Porfirij Petrovič (I. Smoktunovskij), Raskolnikova sestra Avdoťja Romanovna řečená Duňa (V. Fjodorova), její zámožný nápadník odporného charakteru Lužin (V. Basov) či vrahův přítel Razumichin (A. Pavlov). Raskolnikovo nápadné, afektované a nepřirozené chování na veřejných místech, jeho náhlá nemoc psychického rázu, prokazatelné styky s obětí či nepochopitelný návrat na místo činu, to vše poukazovalo, že o zločinu ví víc, než je ochoten přiznat, a proto nebylo nic divného na tom, že hlavní vyšetřovatel Porfirij Petrovič, ač bez přímého důkazu, vyslovil v závěru své neklamné přesvědčení o Rodionově vině. Do filmu gruzínského režiséra Lva Kulidzhanova, jenž se pokusil vskutku o věrnou kopii poměrně rozsáhlého románu, jejímž středem se staly vrahovy myšlenkové postupy a nesnesitelná, sílící tíha viny, se už nevešel knižní epilog, jenž byl pro mě jako čtenáře taktéž velmi zajímavý. Neumím si představit, že by někdo dokázal natočit věrnější a působivější filmové zpracování tohoto geniálního psychologického románu s podobně maximálně zachycenou autentičností atmosféry. ()
působivý, ale já cítím Dostojevskýho trochu jinak. Z dnešního pohledu trochu přehrávaný a navíc proč cpát do filmu román téměř slovo od slova? No jo, Rusové...Ale dobrý. ()
Musím přiznat, že když jsem měl období, kdy jsem od Dostojevského hltal každou knížku, která se mi tehdy dostala do rukou, jedno z jeho nejznámějších děl - Zločin a trest - mi bohužel uniklo a už jsem se k němu nevrátil. Proto nemůžu posoudit u filmového zpracování věrnost příloze, ale můžu posoudit atmosféru - a ta rozhodně byla jako vystřižená z Dostojevského knížek (a to že byl snímek černobílý, ji ještě umocňovalo). Jen mě občas mrzela až přílišná teatrálnost některých scén, které pak nepůsobily dramaticky, ale spíš parodicky. Celkově se ovšem povedlo těžkou předlohu zfilmovat velmi slušně. ()
Zatím nejzdařilejší adaptace Dostojevského románu, kterou jsem měl možnost vidět. Film se může na první pohled zdát vleklý a málo dramatický, ale je třeba si zvyknout na dobovou vyprávěcí metodu a jemnou dramatickou práci herců a je to dramatické až až, obzvlášť v některých scénách by se napětí dalo krájet. Ty herecké výkony bych zvlášť vyzdvihl. Zaujal mě především vynikající Georgij Taratorkin jako Raskolnikov, ale velmi na mě zapůsobili také představitelé Marmeladova, Svidrigajlova a Porfirije Petroviče. Naopak herečka ztvárňující Soňu mi do mé představy této postavy nezapadla, vůbec jsem z ní necítil tu vnitřní sílu, kterou jako literární postava rozhodně měla. I přesto, že je velice těžké natočit psychologický román, jakým je Zločin a trest, už jen proto, že všechny ty psychické stavy, myšlenky a vnitřní život postav podle mě do filmu vložit prostě nejde, ale tvůrci dělali, co mohli, a do filmu přenesli všechno podstatné, a tudíž se jim podařilo ducha literární předlohy zprostředkovat i divákovi. Nedostatky byly, třeba ta otravná hudba, ale vem to čert... ()
„Nezabil som človeka, ale princíp!“ Videl som mnoho adaptácií na Zločin a Trest, zbytočne sa rozpisovať, najlepšie filmové spracovanie tohto románu, nepozerajte ani na iné spracovania! Kto iný, by to vedel lepšie natočiť, než Rusi? /95%/ ()