Událost

Netušil jsem, že potraty ve Francii byly povoleny až od roku 1975 a do tý doby to musely holky riskovat na tajňačku. Šlo jim vždycky o kejhák, buď ze zbabranýho potratu, nebo jít do lochu, když to na ně někdo prásknul. Film je to pomalej až běda, ale pěkně systematicky tlačí hlavní hrdinku do extrému kvůli něčemu, co je dneska normální. Ženy film jistě ocení víc než chlapi, ale i tak dám slabší čtyřku. (21.02.2024)

Západní, resp. francouzská a přece jen mírnější verze 4 měsíců, 3 týdnů a 2 dní. Pojící prvek je Rumunsko, hlavní představitelka v Události má rumunský původ. Událost je možná více filozofující, hlavní hrdinka je vedena jinými motivy, nicméně vnější okolnosti a nepřízeň doby jí ztěžují její rozhodování. Lekl jsem se hlasu Anny Mouglalis, jako by patřil jiné osobě. V zásadě dobrý festivalový film, jenž ale neuspěje ve srovnání s rumunským počinem, z nějž mi bylo zle od žaludku a úzko u srdce několik dní. (18.12.2023)

Anamaria Vartolomei má v sebe naliehavú uhrančivosť. Jej príbeh pôsobí možno všedne, ale je determinovaný duchom doby. V rámci súčasného diskurzu na túto tému ten film vo veľkej miere efektne spracováva daný problém. Vďaka týmto paralelám na súčasnosť z toho vyžaruje určité zamyslenie ak nie dokonca naliehavosť. Vždy budem tvrdiť, že žena ma právo sa rozhodnúť. A ak sa rozhodne, že dieťa nechce, mala by mať všetky dostupné prostriedky, aby jej nehrozilo bezprostredné ohrozenie života alebo spoločenské vydedenie. Možno preto je Annin príbeh rovnako silný ako ten, ktorý vytvoril Mungiu v 2007. Atmosférou možno iné. Výpovednou hodnotou ale rovnaké. Audrey Diwan je náznaková, nepríjemná, ale nikdy neskĺzne do samoúčelnosti alebo emočného vydieraná. Až s takmer dokumentárnou presnosťou sa snaží zobraziť emócie, priebeh a nepríjemnú spoločenskú situáciu. Určité sa jedná o režisérku, ktorá si zaslúži byť sledovaná. Niektoré scény zostanú v pamäti ešte dlho ( záchodová scéna). (02.10.2022)

Nemít žádná očekávání, neboť téma je velice neoriginální (i když bohužel i v dnešní době stále naléhavé), tedy si při sledování nelze nevzpomenout na 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, kdy se ze začátku filmu zdá Událost jako softová verze Mungiova slavného filmu, ale nakonec tomu tak ovšem není. Ač filmy spolu sdílejí mnohé, tak dílo Audrey Diwan silně zapůsobí a přece úplně jinak, avšak stejně nepříjemně a tělesně, kdy sice velice realistický styl působí zároveň vyhroceně subjektivně, v čemž nám dává pocítit bezmoc hrdinky, odvrácené zraky a chlad okolí, přičemž divák stále pociťuje absurdno uvědomujíc si vlastně "jednoduché" možné řešení situace nebýt zbytečného a bezcitného staletí děděného společenského paradigmatu, jež za sebou i do moderní doby přitáhlo lpění na neaktuálních představách o světě, které byly zformovány skrze náboženské myšlení v pro nás tak vzdálené době. (05.10.2022)

"Poď sem, pobozkaj ma." "Prestaň, Jeane. Nepribližuj sa ku mne." "Nemôže sa nič stať. Tehotná už si."     Dráma s výrazným puncom autenticity, ktorá pre svoju pochmúrnosť nie je ani trochu príjemná na sledovanie. Pocit ponurej reality je umocnený ručnou kamerou (konečne nie roztrasenou!), minimalistickou hudbou a civilnými hereckými prejavmi. Film je dosť otvorený po sexuálnej stránke, je v ňom pomerne dosť nahoty i dráždivého erotického napätia a v podstate sa okolo tej sexuálnej tématiky aj neustále krúti. Hlavná hrdinka Anne (veľmi dobrá Anamaria Vartolomei) je značne rozporuplnou postavou. Pekná, múdra a spočiatku aj sympatická. neskôr z môjho pohľadu dosť iritujúca tou svojou prehnanou sebaistotou, až drzosťou. Moje sympatie k nej lietali ako na horskej dráhe - chvíľami som sa dokázal vcítiť do jej problémov, vzápätí na to ma jej jednanie dosť odpudzovalo a vôbec som sa s ňou nedokázal stotožniť. Prvá polovica filmu ma až tak nezaujala, výrazne silnejšia je potom tá druha, v ktorej film dramaticky kulminuje. Je v nej viacero veľmi pôsobivých scén, ako sú napr. scény rôznych "operácii", stvárnených tak naturalisticky, až sa z nich obracia žalúdok.     "Čo mám napísať do chorobopisu?" (16.07.2023)