Mennesker mødes og sød musik opstår i hjertet

Tak toto by se dnes už nikdo neodvážil natočit. A pokud ano, bylo by to mravokárci označováno jako ohrožování tradičních hodnot, šíření pokleslé kultury a nabádání občanů k nezodpovědnému sexuálnímu životu. A taky by nikdo nechtěl tenhle snímek produkovat, protože návratnost je u takovýchto děl nejistá. Pozor, nejedná se o porno! Ani bych to nenazval erotickou komedií, je to taková experimentální, a přitom lehká, komedie s mírně erotickým nádechem, ze které svobodomyslná šedesátá léta přímo sálají. A nenajdete tam ani moc vulgárnosti, prsa jsou tam vidět jen několik sekund (tenhdy z toho museli chlapi šílet, ale já jsem byl naprosto v klidu) a sexuální akt je zde zobrazen spíš jen v náznacích než ve fyzické formě (zdvižení ramena mechananického železničního návěstidla). V hlavní roli zde uvidíme Harriet Andersson (zde jak s tmavými, tak i s pro ni neobvyklými blonďatými vlasy), která hraje femme fatale Sofii, jež se z Dánska vydává na cestu kolem světa okořeněnou mnoha milostnými dobrodružstvmi. Její první část stráví právě ve vlaku, dále ji potkáváme v Riu de Janeiru a v New Yorku. Zajímavé jsou i postavy jejích milenců a jejich manželek. Postupně zjišťujeme, že mnoho postav je v příbuzenském či mileneckém či jiném vztahu (ex-otčím). Hledat v tomhle dílku bezchybnou logiku nelze a všem doporučuji, aby se o to ani nepokoušeli. Nejdůležitějším apektem tohoto snímku je totiž atmosféra bezstarostnosti, uvolněnosti a radosti ze života, jenž je prošpikován chvílemi s těmi, které možná už v životě neuvidíme, a právě proto si musíme tyto okamžiky maximálně užít. 95% (08.12.2014)

Elegantní, provzdušněné, s roztříštěným dějem, se střídáním barev-virážováním, ale nicotné. (07.06.2022)