Reklama

Reklama

Velká premiéra

  • Česko Šnajdr (pracovní název) (více)
Trailer

Obsahy(1)

Pro herce Šnajdra (Pavel Šimčík) je život jedna velká hra. Málokdo pozná, kdy věci myslí vážně. Jeho žena Markéta (Klára Melíšková) je už na něj alergická a manželskou krizi se snaží řešit u psychologa (Jakub Žáček). Šnajdr raději mizí do Olomouce, kde se chytá své první režijní příležitosti, ve které chce zazářit se svou babičkou (Iva Janžurová). Oba totiž milují improvizaci. Tu překvapivě dokáže tvořit i babiččina pečovatelka Mikina (Iva Pazderková), což Šnajdra oslní. Kariérista Grunt (Miroslav Krobot), který šéfuje divadlu, doufá, že představení bude událostí sezóny. To se nakonec stane, ale jinak, než si představoval. Sám je totiž, aniž by chtěl, vtažen Šnajdrem do hry. (Falcon)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (109)

Fifer 

všechny recenze uživatele

Ani v třetím filmu se Krobotovi nepodařilo natočit výrazný artový snímek. Žádný z jeho snímku není vyloženě špatný. Nejvíc se mi líbilo Kvarteto. Velká premiéra má dobré pasáže a má hluché pasáže. Používání Tourettova syndromu ve filmu už by snad mělo být úředně zakázané. Už jsem to viděl asi stokrát a nic nového to nepřináší. Pavel Šimčík mi jako herec nevadil. Ono vůbec herecky je ten film dobrý, to scénář a režie drhne. ()

Bush13 

všechny recenze uživatele

Miroslav Krobot si napsal klasicky vtipnou roli, kterou si krobotovsky celkem dobře zahrál, ale veškerý potenciál filmu vnímám jako naprosto promrhaný. A je mi to líto. Nepříjemné napětí mezi tím, co je ve filmu ironie či ne, co je cílený či nechtěný vtip, mě poněkud dráždilo. Jako kdyby téměř celý film byl tak trochu improvizovaný... a v důsledku nikam nevedoucí. Takový ten nepříjemný pocit trapnosti, když se nepovede frk, ale lidi se okolo shovívavě usmívají, protože autor je jinak milej týpek. ()

Reklama

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Jméno herce a režiséra Miroslava Krobota bývá spojováno především s Dejvickým divadlem, to ostatně odrážel i jeho celovečerní debut Díra u Hanušovic z roku 2014. Filmová režijní prvotina tehdy 64-letého Miroslava Krobota vsadila na ansámbl Dejvického divadla (Ivan Trojan, Jaroslav Plesl, David Novotný či Krobota dcera Lenka Krobotová), o 4 roky později došlo na druhý celovečerní film Kvarteto, kde šlo ovšem z Dejvického divadla maximálně v rámci menších rolích vyhledat Krobotovou a Pavla Šimčíka. Právě ten se poté stal hlavní tváří Krobotova třetího celovečerního filmu, kdy šlo snadno doufat, že Krobot tentokrát natočí o poznání lepší film. To se sice vyloženě nekoná, Krobot ovšem dokázal realizovat minimálně svůj nejlepší film. Což ovšem pochopitelně v kontextu nezní zas tak oslavně. V základu se nic nemění: Krobot i napotřetí stál za kamerou, sepsal scénář spolu s Lubomírem Smékalem a vsadil na dva známé z Dejvického divadla (Šimčík a Klára Melíšková). Krobot ovšem tentokrát stál i před kamerou, k obsazení se přidala Iva Janžurová, Jenovéfa Boková či Iva Pazderková a i tentokrát servíruje tak trochu něco jiného. Ty největší klady Krobota se projevují i zde. Jeho ideální cit k humoru, práce s herci, komediální načasování i fakt, že povětšinou statické záběry jsou občas nahrazené nějakým zajímavějším kamerovým nápadem (párkrát zde dojde na využití táhlých záběrů šikovným kameramanem Martinem Štrbou).  Pavel Šimčík bývá povětšinou v rámci Dejvického divadla zastíněn právě jmény jako Ivan Trojan či Martin Myšička, potěší tak fakt, že Šimčík konečně dostává větší roli, kdy dostává prostor pro projev svého komediálního nadání, kdy jen zamrzí, že mu scénář spíše dělá medvědí službu a Šimčík tak ve finále zas tak velkou příležitost nedostává a i díky tomu zůstane ještě nějakou dobu tak trochu nedoceněn díky účasti v repertoáru plném slavnějších kolegů. Šimčík to nemá lehké ani proto, že si pro sebe prakticky všechny momenty ve filmu krade Iva Janžurová, která i ve věku 81 let dosahuje titulu paní herečky a babičku s Tourettovým syndromem hraje tak skvěle, že by Karel Ondrka mohl závidět.  Scénář funguje především v bizarních konfrontacích, které těží z bizarního humoru. Krobotův rukopis z Dejvického divadla se v průběhu nezapře, především i proto, že se Velká premiéra tak trochu snaží být sondou do duše průměrného divadelníka. Jenže právě zde se objevuje podivná anomálie, kdy není jisté, co přesně vše chce film komentovat, čeho všeho se chce dotknout a jak moc to vlastně zvládá. V průběhu se tak objeví sonda do duše snaživého umělce konfrontujícího se s diktátem z vedení, nahlédnutí do nefunkčního manželství, posedlost a spousty dalších motivů a potencionálních metafor a alegorií, které není snadné tak úplně pochopit. Krobotův film ani tentokrát nepředstavuje ideální prototyp českého mainstreamového filmu, spíše připomíná podivný pokus o umělecký film s ambicemi, které mu ovšem k tomuto statusu chybí více uměleckého rukopisu a v součtu i ambic. Výsledný produkt tak snadno připomene proces, kdy pejsek s kočičkou vařili dort. V součtu to tak znamená, že i když je v jednotlivostech Velká premiéra vlastně strašně moc sympatická, jako výsledný servírovaný dezert dvakrát nefunguje. V průběhu dokáže Velká premiéra evokovat několik podobných filmů a to ani není nutné myslet na zahraniční tvorbu a zůstat na zemi v naších luzích a hájích. V součtu pak Krobotův přístup evokuje právě přístup zkušeného divadelního tvůrce, který si ovšem ani při třetí filmové celovečerní štaci neuvědomil, že jde o tak trochu jinou disciplínu. Velké premiéře tak ve finále nejvíc prospívá fakt, že trvá pouze 90 minut, poměrně rychle uteče a všechny ty nedořešené otázky se divákovi mohou rychle vypařit z hlavy. Chvílemi to ovšem skutečně působí dojmem, že se v jistých bodech mohlo něco navíc přidat, v jistých momentech film i díky krátké délce zbytečně zamrzne a v součtu působí jako záležitost, která by možná mohla fungovat na prknech Dejvického divadla. Záležitost, ze které by možná šikovnější scénárista dokázal vytřepat něco víc a zároveň samotnému scénáři dodat cosi jako hloubku, který výsledný film nakonec víceméně postrádá. Na konci to tedy působí, že je již štika chycena na háčku, pak se ovšem ukáže, že Krobot jakoby výčitkami hodil rybu zpět do vody. A tím tak trochu svému dítku zlomil vaz. K čemuž svadí i fakt, že ústřední hudební podkres začne u diváků vyvolávat agonii zhruba hned po prvním použití.  Miroslav Krobot tak natočil svůj nejlepší film, kterému se ovšem přinejlepším dá nadávat do ucházejícího filmu. Jde o podivný film, který není určen pro konzumenta průměrných českých komedií, zároveň ovšem není moc důvod k tomu, aby ho viděl divák hladový spíše po ambicióznějších a umělecky hodnotnějších stránkách. Je to tak film existující ve své vlastní speciální šedé zóně, který je vlastně těžké komukoliv doporučit. Na druhou stranu ovšem rozhodně má své světlé stránky. Zbytků ovšem v součtu pořád zbude víc než dost.... () (méně) (více)

otík 

všechny recenze uživatele

Radost mi udělala Olomouc v přímém přenose, spoustu míst jsem poznal. To je tak asi vše. Na začátku hrozně divné, když už to v druhé polovině bylo docela fajn, přijde naprosto prazvláštní konec. Krobota jako herce mám rád, ale tady jako režiséra jsem ho moc nepochopil. Vrcholem jsou šíleně sprostá slova z úst paní herečky Janžurové, to fakt nemám za potřebí poslouchat ve veřejnoprávní televizi v hlavním vysílacím středečním čase. ()

Olík 

všechny recenze uživatele

Já, Krobot epizoda třetí. Já toho člověka mám fakt rád. Je to takový solitérský ostrov uprostřed tuzemského filmařského rybníčku, za jehož existenci jste vlastně vděčni. Někdy se ale tak dlouho chodí s Krobotem pro vodu, až se ucho minimálně natrhne. On je prostě úplně jinde a na jeho kombinaci komedie, dramatu, divadelnosti, Dejvic, pohrdání většinovým divákem, osobitosti a nevrácených podšálků nemusí být vždycky nálada. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (4)

  • Televizní premiéru na stanici ČT1 si nenechalo ujít přes 600 tisíc diváků starších 15 let, s podílem sledovanosti 18,01 % se jednalo o nejsledovanější večerní pořad po 20:00. (rublik05)
  • Scéna, kdy Pavel (Pavel Šimčík) skončí sražený na zemi v parku, vychází ze skutečného zážitku Pavla Šimčíka. V březnu 2017 jej u autobusové zastávky Pod Dálnicí v Praze-Michli přepadl lupič, jenž ho nejdříve úderem srazil k zemi, a poté mu odcizil peníze a kreditní kartu. Policii se podařilo pachatele dopadnout, soud mu posléze udělil 2,5letý nepodmíněný trest. (pavelvojta)
  • Babička (Iva Janžurová) má Tourettův syndrom. Tourettův syndrom patří mezi vrozená neuropsychiatrická onemocnění. Jeho typickým projevem jsou pohybové a zvukové tiky, které se poprvé projevují již v dětství nebo v průběhu dospívání. Onemocnění je často spojené také s přidruženými poruchami chování, jako je například hyperaktivita, obsedantně kompulzivní porucha nebo sebepoškozování. (sator)

Související novinky

Finále Plzeň 2022 se blíží!

Finále Plzeň 2022 se blíží!

22.09.2022

Už po 35. se uskuteční filmový festival Finále Plzeň. Oslavy českého filmu budou v západočeské metropoli probíhat od 23. do 28. září. Během šesti festivalových dní můžete zhlédnout největší trháky… (více)

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

21.06.2022

V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (více)

Reklama

Reklama