Reklama

Reklama

Velká premiéra

  • Česko Šnajdr (pracovní název) (více)
Trailer

Obsahy(1)

Pro herce Šnajdra (Pavel Šimčík) je život jedna velká hra. Málokdo pozná, kdy věci myslí vážně. Jeho žena Markéta (Klára Melíšková) je už na něj alergická a manželskou krizi se snaží řešit u psychologa (Jakub Žáček). Šnajdr raději mizí do Olomouce, kde se chytá své první režijní příležitosti, ve které chce zazářit se svou babičkou (Iva Janžurová). Oba totiž milují improvizaci. Tu překvapivě dokáže tvořit i babiččina pečovatelka Mikina (Iva Pazderková), což Šnajdra oslní. Kariérista Grunt (Miroslav Krobot), který šéfuje divadlu, doufá, že představení bude událostí sezóny. To se nakonec stane, ale jinak, než si představoval. Sám je totiž, aniž by chtěl, vtažen Šnajdrem do hry. (Falcon)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (32)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Jméno herce a režiséra Miroslava Krobota bývá spojováno především s Dejvickým divadlem, to ostatně odrážel i jeho celovečerní debut Díra u Hanušovic z roku 2014. Filmová režijní prvotina tehdy 64-letého Miroslava Krobota vsadila na ansámbl Dejvického divadla (Ivan Trojan, Jaroslav Plesl, David Novotný či Krobota dcera Lenka Krobotová), o 4 roky později došlo na druhý celovečerní film Kvarteto, kde šlo ovšem z Dejvického divadla maximálně v rámci menších rolích vyhledat Krobotovou a Pavla Šimčíka. Právě ten se poté stal hlavní tváří Krobotova třetího celovečerního filmu, kdy šlo snadno doufat, že Krobot tentokrát natočí o poznání lepší film. To se sice vyloženě nekoná, Krobot ovšem dokázal realizovat minimálně svůj nejlepší film. Což ovšem pochopitelně v kontextu nezní zas tak oslavně. V základu se nic nemění: Krobot i napotřetí stál za kamerou, sepsal scénář spolu s Lubomírem Smékalem a vsadil na dva známé z Dejvického divadla (Šimčík a Klára Melíšková). Krobot ovšem tentokrát stál i před kamerou, k obsazení se přidala Iva Janžurová, Jenovéfa Boková či Iva Pazderková a i tentokrát servíruje tak trochu něco jiného. Ty největší klady Krobota se projevují i zde. Jeho ideální cit k humoru, práce s herci, komediální načasování i fakt, že povětšinou statické záběry jsou občas nahrazené nějakým zajímavějším kamerovým nápadem (párkrát zde dojde na využití táhlých záběrů šikovným kameramanem Martinem Štrbou).  Pavel Šimčík bývá povětšinou v rámci Dejvického divadla zastíněn právě jmény jako Ivan Trojan či Martin Myšička, potěší tak fakt, že Šimčík konečně dostává větší roli, kdy dostává prostor pro projev svého komediálního nadání, kdy jen zamrzí, že mu scénář spíše dělá medvědí službu a Šimčík tak ve finále zas tak velkou příležitost nedostává a i díky tomu zůstane ještě nějakou dobu tak trochu nedoceněn díky účasti v repertoáru plném slavnějších kolegů. Šimčík to nemá lehké ani proto, že si pro sebe prakticky všechny momenty ve filmu krade Iva Janžurová, která i ve věku 81 let dosahuje titulu paní herečky a babičku s Tourettovým syndromem hraje tak skvěle, že by Karel Ondrka mohl závidět.  Scénář funguje především v bizarních konfrontacích, které těží z bizarního humoru. Krobotův rukopis z Dejvického divadla se v průběhu nezapře, především i proto, že se Velká premiéra tak trochu snaží být sondou do duše průměrného divadelníka. Jenže právě zde se objevuje podivná anomálie, kdy není jisté, co přesně vše chce film komentovat, čeho všeho se chce dotknout a jak moc to vlastně zvládá. V průběhu se tak objeví sonda do duše snaživého umělce konfrontujícího se s diktátem z vedení, nahlédnutí do nefunkčního manželství, posedlost a spousty dalších motivů a potencionálních metafor a alegorií, které není snadné tak úplně pochopit. Krobotův film ani tentokrát nepředstavuje ideální prototyp českého mainstreamového filmu, spíše připomíná podivný pokus o umělecký film s ambicemi, které mu ovšem k tomuto statusu chybí více uměleckého rukopisu a v součtu i ambic. Výsledný produkt tak snadno připomene proces, kdy pejsek s kočičkou vařili dort. V součtu to tak znamená, že i když je v jednotlivostech Velká premiéra vlastně strašně moc sympatická, jako výsledný servírovaný dezert dvakrát nefunguje. V průběhu dokáže Velká premiéra evokovat několik podobných filmů a to ani není nutné myslet na zahraniční tvorbu a zůstat na zemi v naších luzích a hájích. V součtu pak Krobotův přístup evokuje právě přístup zkušeného divadelního tvůrce, který si ovšem ani při třetí filmové celovečerní štaci neuvědomil, že jde o tak trochu jinou disciplínu. Velké premiéře tak ve finále nejvíc prospívá fakt, že trvá pouze 90 minut, poměrně rychle uteče a všechny ty nedořešené otázky se divákovi mohou rychle vypařit z hlavy. Chvílemi to ovšem skutečně působí dojmem, že se v jistých bodech mohlo něco navíc přidat, v jistých momentech film i díky krátké délce zbytečně zamrzne a v součtu působí jako záležitost, která by možná mohla fungovat na prknech Dejvického divadla. Záležitost, ze které by možná šikovnější scénárista dokázal vytřepat něco víc a zároveň samotnému scénáři dodat cosi jako hloubku, který výsledný film nakonec víceméně postrádá. Na konci to tedy působí, že je již štika chycena na háčku, pak se ovšem ukáže, že Krobot jakoby výčitkami hodil rybu zpět do vody. A tím tak trochu svému dítku zlomil vaz. K čemuž svadí i fakt, že ústřední hudební podkres začne u diváků vyvolávat agonii zhruba hned po prvním použití.  Miroslav Krobot tak natočil svůj nejlepší film, kterému se ovšem přinejlepším dá nadávat do ucházejícího filmu. Jde o podivný film, který není určen pro konzumenta průměrných českých komedií, zároveň ovšem není moc důvod k tomu, aby ho viděl divák hladový spíše po ambicióznějších a umělecky hodnotnějších stránkách. Je to tak film existující ve své vlastní speciální šedé zóně, který je vlastně těžké komukoliv doporučit. Na druhou stranu ovšem rozhodně má své světlé stránky. Zbytků ovšem v součtu pořád zbude víc než dost.... ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

I kdyby už Krobot po Díře u Hanušovic nic tak strhujícího nenatočil, bude to pro mě pan režisér, nicméně už v Kvartetu jsem měla dojem, že příliš slevuje z nároků, a teď ho mám ještě silnější. Téma je sice odvážné, existenciální pohled na trapno a autistický humor jako možnost dokonalého úniku ve stavech životní nejistoty, kdy se člověk cítí příliš křehký a zranitelný, příliš štvaný a všemi pronásledovaný... Jenže zpracování, které v podstatě znamená, že stejně jako jsou v zóně trapna, bezradnosti a nejistoty, jak je co myšleno a jestli vůbec nějak, hlavní postavou ponecháni všichni v jeho okolí, jsou v ní také režisérem ponecháni diváci snímku, a to je už příliš bezpracná strategie, která umožňuje přílišnou nedůslednost a rozevřenost - a přestává to být zajímavé i dů-vtipné. Navíc mi překáželo, že hodně toho, co film tvrdí, evidentně není dost přesvědčivé: např. pečovatelka není kdovíjak okouzlující a příjemná, výměny s babičkou nejsou zase tak vtipné, atd. Některé postavy jsou rovnou psané jako dvojrozměrné karikatury (zhrzená manželka a terapeut v krizi), což dost rozbíjí celek a automaticky sráží kvalitu. Příběh není až tak vybroušený ani překvapivý, postavy i jejich záměry jsou rozplizlé a příliš mnoho tam toho vyznívá do ztracena - kvůli tomu se právě nepotřebuji dívat na film, na to stačí většina prostředních životů všude kolem nás. *~ ()

Reklama

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Velká očekávání jsem neměla, ale nakonec jsem dostala příjemnou zábavu. Miroslav Krobot sám ve vedlejší roli ředitele jednoho olomouckého divadla je tam nejlepší. Prostě tam jen stojí, má ten svůj poker face, pronese jednu větu a je váš. A navíc je tam moje Olomouc, že ano!  Do kina si na to zajděte, litovat nebudete. ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Ne o moc vtipnější než Kameňák. Takhle to dopadá, když se z trapné komedie kvůli jménu režiséra dělá něco víc, a dokonce je tomu dopřána velká premiéra na festivalu. Btw..ten Šimčík vypadá jako ona slavná antisemitská karikatura a bohužel to nebylo využito k žádnému vtipu, byl by to nejlepší vtip filmu. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Velká premiéra je dosud nejzábavnějším filmem Miroslava Krobota, ale to neříká mnoho a laťka je položena setsakra nízko. Stále je to přichcíplá podívaná o divně se chovajících lidech, jejichž osudy vás zajímat nebudou, a když se nad tím člověk vlastně zamyslí, závěr ani nedává v reáliích fungujícího světa vůbec smysl (respektive měl by dodatečně fatální následky pro hlavní postavy). A zcela divadelní herecké výkony tomu rozhodně na filmovosti nepřidávají, Pavel Šimčík je navíc po svém šaškování v reklamách pro mě opravdu nezajímavým tahounem filmu. K tomu je na tom krásně vidět zaprděnost a zastaralost současné české kinematografie, protože dělat si srandu z Touretteova syndromu přestalo být vtipné tak před patnácti lety. [KVIFF 2022] ()

Galerie (21)

Související novinky

Finále Plzeň 2022 se blíží!

Finále Plzeň 2022 se blíží!

22.09.2022

Už po 35. se uskuteční filmový festival Finále Plzeň. Oslavy českého filmu budou v západočeské metropoli probíhat od 23. do 28. září. Během šesti festivalových dní můžete zhlédnout největší trháky…

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

21.06.2022

V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních…

Reklama

Reklama