Téma

Dva zasloužilí literáti si vyjedou, pochopitelně v tmavé Volze, na venkov, samozřejmě na daču (i s barevnou televizí a telefonem). Řady ocenění a veřejná váženost je samozřejmostí, stejně jako čestná členství v uměleckých organizacích. Jeden už se těší jen na setkání s butylkou, pohodlný měšťácký život v zemi socialismu zvítězil nad náročnou dobou nejistoty, doba úsilí a vzletu je již daleko vzadu, jako válka. Druhý ještě nezapomněl, že se v něm kdysi skrývalo něco víc, tuší, že kořen života snad ještě úplně neobrostl pohodlnou jistotou práce v průměrnosti. Je to typický ruský úkaz - pod sarkastickou a zahořklou slupkou polévanou vodkou a odevzdaností vře nespokojenost. Pokouší se nalézt cestu ven (zpět), a ať už je to zpočátku zvědavost, pak ješitnost a posléze snad láska, pokus se odehraje skrze múzu. Spíše komorní film, který však ukrývá více než se zdá (např. celkem 4 typy života umělce - konformisty, jenž tvoří pro živobytí; "mučedníka", který je ochoten svému umění obětovat sebe či své společenské postavení (zde rolnický básník); nekompromisního ale hrdého umělce, jenž chce proslavit své dílo i sebe (zde hrobník-emigrant). A nakonec hlavní hrdina, vědomě či nevědomě usilující o kvalitní dílo i uznání, a jak ukazuje typicky ruský optimistický závěr, je nemožné vše skloubit...). (23.06.2014)

Vytecna Инна Чурикова v psychologicky zadumanem pribehu o dramatikovi, ktery v ramci tvurci krize odjizdi na venkov hledat inspiraci. Snih, zima, hrbitov, malomesto... Dobry a pekne koukatelny film k zamysleni. (16.04.2016)

Úžasně sevřené rozpracování věčného ruského tématu venkova jako naděje morální obrody národa. (Spoilerozní: Návštěvník - umělec v kontaktu s prostředím daleko od ruchu centra si ze střípků informací sebevědomě vytváří konstrukce, které se následně znovu a znovu s novými informacemi a setkáními hroutí, umělcův sebeobraz toužící po očištění a tvůrčí aktivizaci se zaseknul ve spirále). Povinný faustovský film s všelidskou platností o umělecké odpovědnosti, tvůrčí strnulosti či vyčerpanosti, o inspiraci. Rafinovaně střídmé filmové prostředky a herectví v geniálním obrazu Ruska a lidské duše, velká scénáristická síla dvojice Červinskij-Panfilov. Film, který u nás v druhé polovině 80.let patřil mezi největší vlaštovky tání i filmové trháky pro svobodomyslné (neplést s tržní karikaturou svobody) diváky a dodnes neztratil svoji sílu. (20.02.2014)

Stárnoucí cynický dramatik si jede odpočinout do malé vesnice - to, co zde nalezne, se však stěží dá nazvat odpočinkem. Panfilov příliš nezklamal ani tentokrát - opět hořký příběh, hraný převážně na více či méně odlehčenou notu, opět fascinující Inna Čurikova a opět podívaná, která sice za srdce nechytne tak pevně, avšak i přesto člověk po zhlédnutí filmu nemá pocit, že by to byla ztráta času - ba naopak, z nějakého neurčitého důvodu mu zůstane v hlavě ještě několik dní poté... (21.09.2007)

Zlatý Medvěd (21.12.2005)