Costantino il grande
Constantine and the Cross
Constantine the Great
Režie:
Lionello De FeliceScénář:
Franco RossettiKamera:
Massimo DallamanoHrají:
Carlo Ninchi, Cornel Wilde, Belinda Lee, Massimo Serato, Christine Kaufmann, Elisa Cegani, Annibale Ninchi, Enrico Glori, Vittorio Sanipoli (více)Obsahy(2)
Byl první křesťanským císařem římské říše a zároveň nejvýznamnějším panovníkem pozdní antiky. Konstantin Veliký – východními křesťany uctívaný jako svatý Konstantin. Píše se rok 305, vlády se vzdávají dva císaři – Dioklecián a Maximián. Kdysi mocný Řím se zmítá ve smrtelné křeči, na zemi útočí barbarské národy, nahlodávají ji vnitřní spory i nastupující křesťanství. Na trůn je svými vojáky dosazen Konstantin, proti kterému vystoupí Maxentius podporovaný Liciniem. Intrikami dosáhnou dočasného vítězství, než jim však Konstantin připraví definitivní porážku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
klasický zástupce historických filmů 60. let, který ani neurazí, ale ani nijak přílišně nepotěší. Bitvy obstojné, sice chyběla krev, ale dalo se to přežít. Děj plný zvratů, divných úmrtí, zrazování, intrik, politických blábolů a křesťanské agitky.. Často se tak film táhne, nudí, ale stejně to není na smrt.. příklad toho, jak filmaři przní dějiny :-) Ale stejně se to dá přežít a některé scény jsou hillarios ()
Co říci k tomuto filmu? Osud císaře Konstantina Velikého, který bojoval pod znamením kříže křesťanského boha, je opředen mnoha dohady a pomalu je už zapomenut. Představoval jsem si to něco jako črt z historie starověkého Říma, ale jeho ztvárněný život se zde zrodil nezáživně a je spíchnut jako horkou jehlou. Pravdou je, že tehdejší italská filmová produkce sekala historická díla jako Baťa plátěnky a proto lze těžko očekávat od toho něco více. Nemělo to šťávu ani bližší duchovní vysvětlení, jak ke křesťanství vlastně císař, možná synkretista, opravdu došel? Pokud srovnáte historická fakta s tímto dokumentárním snímkem http://www.csfd.cz/film/283766-rim-vzestup-a-pad-imperia/. Koukněte a posuďte sami. ()
Veľký námet, slabšia realizácia, ešte slabší historický poradca.... Ani herecké výkony a komparz neoslnili. Aj napriek tomu si cením snahu tvorcov, pretože si vybrali etapu dejín, ktorá bola (nielen) pre kresťanstvo veľmi rozhodujúca a popasovali sa s ňou pravdepodobne najlepšie ako vedeli. Mali by sme im "odpustiť" určitú naivitu a nedostatky, aj vzhľadom k dátumu vzniku filmu. Ja osobne som rada, že som ho mohla vidieť. Cisára Konštantína i jeho matku Helenu považujem za výnimočné osobnosti, preto ma nemohli rozladiť nedostatky filmu až tak, aby som nedala aspoň 4 hviezdičky. ()
V pohode výprava, výborná hudba, ale inak je to len taká historická rozprávka. Hoci nemáme až tak veľa detailných informácií o Konštantínovi, určite vieme, že to bol človek pragmatik. Robil politicky a hlavne nábožensky čo sa mu hodilo. Na vládnutie v Rímskej ríši ideálne. Vzhľadom na to to nebol žiadny romantický hrdina, ako nám ho tu chcú tvorcovia ukázať. Naopak, počas svojho panovania nechal odstrániť svokra, dvoch švagrov a nakoniec aj vlastného syna a manželku. Pravoslávna cirkev ho dnes uznáva ako svätého, pretože dal voľnú ruku kresťanstvu a len preto sa k nemu vzhliada ako k dobrákovi od kosti. Film nemá s historickým vývojom nič spoločné, ale poteší obrazová forma. ()
Navzdory absencii hereckej hviezdy, ktorá by dokázala pritiahnuť divákov, ide o slušne natočený príbeh zo starorímskej histórie. Tvorcovia si vcelku zdatne poradili so žánrom, problémom je azda len prepálená minutáž. Lepší priemer. ()
Další heroicko-křesťanská sandálovka, která mě na jednu stranu potěšila tím, že přece jen trošku upozadila vyzdvihování křesťanského mučednictví a křesťanské víry, ale na druhou stranu mi zde chyběla šťáva, které měl třeba Ben Hur na rozdávání. A přitom výprava, kostýmy a choreografie bitev v ničem nezaostávaly za svými hollywoodskými bratříčky. Přesto nehodnotím ty dvě hodiny jako ztracený čas. 60% ()
Epický italský velkofilm o císaři Konstantinovi Velikém, který znovusjednotil říši po občanské válce a zrovnoprávnil křesťany s tehdejšími římskými kulty. Líbilo se mi to, i když musím uznat, že by neškodila trochu kratší délka, tak o 15 minut. Nicméně si myslím, že pro běžného diváka, který není obeznámen s krizí 4. století a systémem Augustů a Césarů a jejich střídáním to musí být trošku nepřehledné. ()
,,PRÁVE TAM SÚDIA KRESŤANOV." ,,TAK TO BY SOM CELKOM RÁD VIDEL." ,,PREČO NIE? SÚ TO VYNIKAJÚCI HERCI, KEBY PREDVÁDZALI TRAGÉDIU OD SENECU ZOŽALI BY OBROVSKÝ ÚSPECH." __ Talianske sandály zo 60-tych rokov sa vyznačujú poväčšine inšpiráciou antickou mytológiou, po prípade ak sa nejedná o bájnych hrdinov, historicky sa na nejaké udalosti veľmi neviažu, preto je Konštantín Veľký zaujímavou výnimkou. Treba ale povedať, že istotne si ani on na historickej presnosti veľmi nezakladá. Keďže ale dejiny tohto obdobia veľmi neovládam, bolo mi to vcelku jedno a na film som sa díval čisto z hľadiska záujmu. Ak môžem zhodnotiť, vo výsledku sa jedná o čisto priemerný (a snáď aj sériový) produkt, ktorý neurazí ani nenadchne. Výprava je trocha slabšia, davové scény armád sú vcelku uchádzajúce, herci prehrávajúci a film sa tak hlavne v druhej polovici za podpory pretiahnutej stopáže stáva často krát nudným. A pohľad na kresťanov čo sa radi pokrájajú aj na slížiky ... to sa musí vidieť. (16. hodnotenie, 2. komentár k filmu) ()
Film o císaři Konstantinovi, významné a zároveň dost kontroverzní osobnosti římských dějin. Nemůžeme chtít od filmu spolehlivé informace k jeho životu, ty nám totiž neposkytnou ani dostupné historické prameny - dost si protiřečí. Film asi odpovídá době vzniku, ta 4. hvězdička je tedy... za snahu. ()
Historický film o mužovi,ktorý zmenil svet.Keďže to bol veľký človek,tak si určite zaslúžil,aby bol o ňom nakrútený film.A film je to naozaj dobrý,tak ako sa patrí o takej významnej osobe.Bol to prvý kresťanský cisár a osobne viedol kresťanský koncil v roku 325. v Nicei.Vydal aj tzv.Milánsky edikt,kde stanovil náboženskú slobodu.Narodil sa na území dnešného Srbska v meste Niš.Pekné zábery z bitky pri Mulvianskom moste.Pravoslávny veriaci ho dodnes majú za svätého.Film záujme fanúšikov historických filmov,ale aj záujemcov o vzniku kresťanstva .Po toľkých rokoch je film už dosť vyblednutý,ale to neznižuje jeho hodnotu.Tento film by si zaslúžil aj remake,ale od skúseného režiséra.Výborný film od začiatku do konca.Len ho netreba brať ako životopis,určite sa niektoré skutočnosti stáli ináč,až toľko presnosti sa zase o tomto mužovi nevie. ()
Film o rimskom cisarovi Konstatntinovi, ktory vladol v 4. storoci v Rimskej Risi - bol to ale uz cisar Dominatu, predchadzajuci Dioklecian ukoncil principat. Film patri do ktegorie, ktoru milujem - peplum, teda mec a sandaly, problem historickych filmov je ten, ze nikdy presne nezobrazia realitu - podla tohoto filmu sa Imperium Romanum zmieta v smrtelnych krcoch - a v realite bolo 4. storocie pre Imperium Romanum jedno z najpriaznivejsich a najkludnejsich. Realita sa ale neda uplne presne vystihnut - keby filmy chceli presnu realitu, museli by byt dlhe, s extra pomalym tempom a casto len vatovo planym plkanim + divakom by bolo treba plechovu prdel, lebo by slo o snimky s 2,5 a viac hodinovou stopazou. Mec a Sandaly su typicky taliansky zaner, vznikli v 50. rokoch po WWII, Taliani si prostrednictvom nich pripominali svoju extra slavnu minulost - najlepsie rimsku republiku a Rimsku Risu. Herecke vykony nijak neoslnili, kulisy su naopak dobre, dialogy tiez, A Lionello De Felicce sa ukazal ako rezisersky talent : 75 % ()
Usilovne premýšľam, prečo tento film dnes nemôže byť "cool", toľko je ale isté, že nemôže. Vytknúť sa mu dá predovšetkým to, že nemá "dušu". Tvorcovia síce ukončili svoje líčenie bitkou pri Milvijskom moste, teda Konštantínovým triumfom na západe (čím sa ale zároveň vyhli napr. tomu, aby prišiel rad aj na smutný koniec cisárovho manželstva s Faustou), a našli si tak záver, ktorý predstavuje určité vyvrcholenie deja, roly titulného hrdinu i Maxentia (=hlavného záporáka) sú však napísané tak, že im neveríme. A neveríme ani skupine polokomparzistov, ktorí sa v akejsi rovnošate a s komickým kývaním hlavami či rukami hrajú na senátorov. Samotná záverečná bitka je síce peknou jazdeckou prehliadkou, ale nejaké napätie neprináša. Rád by som sa úplne vyhol kritike historickej naivnosti filmu, ale "barbari" v podobe polonahých takmer polynézskych domorodcov ma bohužiaľ spoľahlivo vytáčajú; pokiaľ ide o Maximianov (otec Maxentia a Fausty) koniec, dožičili si filmári až príliš veľkú licenciu; senát v politike a vo výbere cisárov už zďaleka nehral takú rolu, aká nám je sugerovaná (čo bolo v prípade Konštantína aj naznačené, ale nie dosť výrazne: légie jednoducho chceli, aby po ich obľúbenom veliteľovi a cisárovi Constantiovi nastúpil jeho synček). Atď. Akú takú ľudskú a emotívnu stránku filmu zrejme úplne zámerne dodávajú až postavy Hadriana a Livie, ale aj tie sú akosi nedotiahnuté (a mimochodom, keby mi niekto dokázal povedať, načo to Livia vlastne zomrela, budem mu vďačný). Výber herca do hlavnej úlohy oceňujem, tak nejako by cum grano salis mohol Konštantín I. vyzerať a herec nebol ani obzvláštnym playboyom (alebo áno?). Aby som to skrátil: taliansky odvar starého Quo vadis? (1951) nemá zlú výpravu, nie je ani vyslovene nudný, ale dopláca na absenciu strhujúcejšieho príbehu (ktorý pre Quo vadis? samozrejme nedodal nik menší než romantik Sienkiewicz blahej pamäti) či aspoň charizmatickejšieho herca (pretože na Quo vadis? s ustinovským Neronom by sa človek nemohol vynadívať aj pri zlyhávaní dejovej a psychologickej stránky veci). Film sa síce nateraz (10. 10. 2010) vcelku drží (68 %), obávam sa však, že až sem nejakou náhodou vtrhnú davy militantných ateistov, ktorých rozzúria trochu naivne predstavení kresťania, či mladíkov, ktorí skomierajú pri pohľade na všetko, čo bolo natočené pred viac ako 10-15 rokmi a nemá grády Pána prsteňov, môže to s jeho percentážou ísť veľmi rýchlo dolu vodou. (A)historickú stránku filmu za seba odpúšťam a ak si ho ešte niekedy pozriem, bude to asi práve pre túto (a)historicitu, ale pre jeho mdlosť ho považujem len za priemer (***). ()
Jeden z lepších filmů svého žánru. Odpovídá době vzniku a zemi původu (s mírným americkým nátěrem rozpoznatelným v proklamacích o svobodě a rovnosti). Doba přelomu třetího a čtvrtého století p. Kr., kdy se v politických a válečných střetnutích prosadí do čela římského impéria jeden vladař. Snímek je zaměřen právě na tohoto inteligentního, ambiciózního, účelově praktického muže, muže nesporně schopného (všeho schopného) dosáhnout cíle – absolutní moci. Nelze čekat, vzhledem k době, kdy byl film natočen, že dostaneme životopisný snímek, představující pragmatického (moderně řečeno machiavelistického) politika a mimořádně zdatného vojevůdce. Snad by to opravdu chtělo historicky věrnější zpracování, ale volat po něčem takovém - v době, kdy je trapným zvykem filmového průmyslu nechat elity evropských říší černat a měnit pohlaví - by nebylo než hloupostí a nepřineslo nic než zklamání a pachuť. To je jistě lepší tato pohádka o ušlechtilém, čestném, odvážném, milujícím (jednoduše dokonalém) Konstantinovi, který udatně čelí intrikám těch, kdo chtějí vládnout římské říši jen pro uspokojení z moci samé a neváhají přitom utlačovat kdekoho, především mírumilovné vyznavače Krista. Závěrečná bitva u Milvijského mostu není vůbec špatně zkomponovaná (nechybělo pověstné Boží znamení před bitvou; chybělo mi ovšem „labarum“ na štítech Konstantinových vojáků). Výsledek bitvy je historicky věrný, jeden z Konstantinových soupeřů (ve filmu představený jako soupeř hlavní a příkladně povahově slizký), Maxentius, je odstraněn z cesty; nošení jeho hlavy ulicemi Říma se pochopitelně nedočkáme. Nedočkáme se ani odstranění dalších konkurentů (Licinius, ceasar z východu říše, je ve filmu cudně zmíněn coby padouch paktující se s padouchem hlavním, zmíněným dekapitovaným Maxentiem). A pochopitelně absentují informace o nebezpečí, plynoucí z toho, že jste byl (či byla) Konstantinovým příbuzným, nekončili dobře ti jeho švagři, synové, manželky; ale žádný strach – matka, dobrotivá sv. Helena měla dosti času nahromadit pro nové, synem založené město, spoustu relikvií, aniž její život syn ukončil předčasně. Snímek nás (bohužel) neochudí o milostnou linku; máme hned několik dojemných milostných dvojic, Konstantinova otce jímavě vzpomínajícího na „jedinou“ ženu svého života, samotného Konstantina a jeho vyvolenou a vše doplňuje dvojice okopírovaná z Quo Vadis (připitomělá slaďounká dívenka, křesťanka a svalnatý pohan). Sečteno a podtrženo. O historické věrnosti se mluvit nedá, intriky jsou vymezeny pro Konstantinovy soupeře, budoucí autokrat by s povahou, jakou je zde obdařen, v realitě dlouho nepřežil. Nicméně máme díky Italům film o významném vladaři, který svým tolerančním ediktem (tzv. Edikt milánský), povolujícím svobodné vyznávání všech náboženství v říši (ať již pro to měl jakékoli pohnutky), výrazně ovlivnil nejen dějiny římské říše, ale i Evropy; brzy si křesťanství zajistí privilegované pozice v říši a etabluje se jako náboženství dominantní. ()