Le quattro giornate di Napoli
Štyri neapolské dni
The Four Days of Naples
Režie:
Nanni LoyKamera:
Marcello GattiHudba:
Carlo RustichelliHrají:
Regina Bianchi, Lea Massari, Jean Sorel, Charles Belmont, Gian Maria Volonté, Frank Wolff, Georges Wilson, Anna Maria Ferrero, Pupella Maggio (více)Obsahy(2)
Snímek inspirovaný skutečnými příběhy obyvatel Neapole začíná několik týdnů před samotným povstáním. Počátkem září 1943 se spojenecké jednotky vylodily na Apeninském poloostrově a začaly rychle postupovat na sever, z části i kvůli neochotě italské armády k boji. Brzké vyhlášení příměří s Itálií ovšem způsobilo pád vlády a většina území od Neapole na sever přešla do přímé správy nacistů. Ti své dřívější spojence odzbrojili a civilní obyvatelstvo využívali jako rukojmí i živé štíty, v případě jakéhokoliv odporu pak buřiče exemplárně popravovali. Přese všechno v sobě vyhladovělí a zoufalí obyvatelé Neapole, muži, ženy a dokonce i děti, našli sílu k poslednímu odporu. Ozbrojeni několika málo propašovanými zbraněmi, častěji však kameny, zápalnými láhvemi a někdy také nábytkem, obrátili během čtyř dnů město vzhůru nohama a donutili německé jednotky k ústupu... Děj filmu Čtyři neapolské dny (1962) vychází ze stejnojmenné knihy Alda de Jaca a povstání sleduje očima desítek postav, od vysloužilého vojáka přes zoufalou matku až po divoké výrostky z místní polepšovny. Natáčení probíhalo přímo v Neapoli bez potřeby kulis, některé části města si totiž po skoro dvaceti letech od osvobození stále nesly hluboké jizvy z bojů. Ve filmu se také hovoří pro kraj typickou neapolštinou, kterou si diváci ČT mohou vychutnat v původním znění s českými titulky. Za nezvykle civilní a nepřikrášlené zpracování válečné události byl černobílý snímek nominován jako nejlepší zahraniční film na ceny BAFTA, Zlatý glóbus a také Oscara. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Oscar 1 nominace (1963): Cizojazyčný film + 1 nominace (1964): Scénář ()
Neskutočne kvalitne natočený vojnový film, ktorý sa takmer kompletne odoráva v uličkách Neapola, prakticky nemá hlavnú postavu. Je tu však pomerne dosť zaujímavých menších postáv, s ktorými môže mať našinec jeden jediný problém. Tá prehnaná talianska gestikulácia a ukričanosť...Je fajn v komédiách, ale vo vojnovom filme pôsobí trochu rušivo. Čiernobiela farba a neskutočná autentičnosť dodávajú filmu potrebnú "temnotu" , ale bez tej talianskej ukričanosti by bol výsledok za plný počet hviezd. Davové scény sú výborné, odchod Nemcov v závere ukazuje skutočné davy, až sa v duchu pýtam, kde boli všetci tí Nemci, keď sa bojovalo v uliciach, kde boli tie tanky..., ale to je len detail. Postrehol som zopár zakomponovaných záberov, ktoré vyzerali ako dobové, skutočné zábery, ale boli pridané tak šikovne, že to takmer nebolo poznať. Veľmi pozoruhodný film a zaslúžená nominácia na oscara. 80%. ()
Svízelné drama.. ()
Som veľmi spokojný s filmom, o ktorom som dávno čítal, ale videl som ho až dnes. Film disponuje s výnimočnou autenticitou a atmosférou. Je trochu dlhší, ako by bolo dobré, trochu ukričanejší, ale na druhej strane chcieť od Neapolčanov, aby nevrieskali je rovnako beznádejné, ako chcieť od Japoncov, aby sa donekonečna neukláňali. Film má obrovské plus tom, že sa nakrúcal nie príliš dlho po udalostiach a teda prostredie, reálne kulisy a najmä zanietenie nehercov pôsobili reálne. Trochu naivity a sentimentality v niektorých scénach sa dá poľahky prepáčiť. ()
Totálna vojnová smršť v uliciach Neapola, keď sa obyvatelia mesta vzopreli proti nemeckým okupantom. Bez ostychu vykreslený hromadný odpor, plný davových scén nahustených v uliciach a námestiach je silnou pôsobivou ukážkou vojnového filmu. Film bez hlavných postáv je natočený podľa skutočnej udalosti v roku 1943, kedy sa Neapol ako prvé z európskych miest postavilo fašizmu a oslobodilo sa bez pomoci spojencov. Film bežal v našich kinách v roku 1964. ()
Každý lidský hlas má svou – skrytou – sílu, i každé lidské gesto, pohled, dotek. Filmové svědectví o neapolské zkušenosti L. P. 1943 konfrontuje s takovou polyfonií živelně a bezprostředně a každému musí být jasné, že nemůže ani přinejmenším soudit. Tedy: že život, tepoucí se stejnou odevzdaností, odvěčně naráží do nejrůznějších překážek a bude se tak i dál, slepě a horoucně, drát k vysněné volnosti – a růstu. Jakýkoliv pohled či stisk, ne-li vzestup či poklesnutí, v této prosté ohromující skladbě v sebe soustředí veškerou tíži lidského života – a zdá se tím nezaměnitelným bodem, na němž se lze obrodit. Jaké je však překvapení, že v kteroukoliv chvíli jakýkoliv člověk zažívá právě totéž – a nehledě na okamžité ohrožení. V tom je tento snímek cenný zvlášť: uvádí v lidský život jako v nejcennější poklad i vklad. ()
Film z doby, kdy se válečné filmy ještě netočily na způsob akčních počítačových her či adrenalinových videoklipů. Jistě tomu v tomto případě přispívá jeho černobílá tvář, která umožnila zakomponovat i pár zřejmě dokumentárních záběrů, a dědictví neorealismu. Navíc Itálie byla státem poraženým, takže odpadá i pokušení triumfalismu a heroizace, více se zde zaměřuje na utrpení válkou způsobené. Není to tedy ani tak film válečný, jako protiválečný, velice civilně působící, neb zde není žádný ústřední individuální hrdina. Zde je opravdu kolektivním hrdinou neapolský lid. To by jistě konvenovalo předlistopadovému režimu, akorát zde ten lid není veden správnou avantgardní stranou, ale více vztekem, strachem a touhou po rychlém konci války. Velice pravděpodobně působící film. ()
Válečné drama? Spíš autenticky působící hraný dokument. 1) Filmu chybí jednotící děj. Masové scény jsou prokládané individuálními mikropříběhy. Proto mi film spíš připadá jako hraný dokument o době, o dílčí události, neapolském povstání a rovněž i jako ukázka jihoitalské mentality._____ 2) Neumím ale posoudit, jak moc věrné je zobrazení povstání. Pocitově mi přijde, že dost. Povstání skutečně zabránilo Němcům zničit Neapol, jak podle Hitlerova rozkazu plánovali, a zpomalilo jejich ústup._____ 3) Ale toho neustálého hysterického řvaní jsem měl brzy plné zuby. ()
Jeden z nejlepších válečných filmů, které jsem viděl. ()
ocenenia : MFF Moskva 1963 - Nominácia na 1. cenu, Cena FIPRESCI ◘◘◘◘ Oscar 1963 - Nominácia na najlepší zahraničný film ()
21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Itálie ()
Jeden nekončiaci polopartizánsky boj v jednom menovanom talianskom meste. Ocením davové scény a miestami podarený humor (žena stretáva svojho muža s zátarasoch a s puškou v rikue: "Kde si tak dlho? Veď si mal ísť iba po chlieb..."). Zbytok ma však buď nudil, alebo unavoval. Iba čiernobiela kamera bez zaujímavejších kulís, veľa skupiniek, veľa postáv a žiadna hlavná. Plus tá nástojčivá, uvrieskaná a temperamentná talianska nátura, ktorá mi veľakrát žrala nervy. ()
Snímek se inspiroval knihou 'La citta insorge: le quattro giornate di Napoli' od Alda de Jacoa z roku 1956. Film byl věnován dvanáctiletému chlapci Gennaru Capuozzovi, který dostal válečné vyznamenání Zlatou medaili. V roce 1943 byla Neapol těměř opuštěným městem. Každý, kdo mohl, už odešel. Zůstali jenom ti, co už rezignovali, byli neteční, lhostejní, zoufalí, ubozí, a zůstali také fašisté. 28.9.1943 bylo v Neapoli zabito několik italských námořníků a hned potom spontánně vypuklo povstání, které za čtyři dny porazilo a donutilo Němce k útěku z města ještě před příchodem spojenců. Ve filmu se prolínají příběhy lidí, kteří se povstání aktivně zůčastnili, a také lidí z města. Například kluci, kteří utekli z polepšovny a připojili se k povstání, navrátilci z války, ti, které rodiny celou válku schovávali. Tyto příběhy v dokumentech z války nejsou. Filmu sluší černobílá barva, dolňuje ten černošedý život těch dnů. Zajímavé, jak vyčerpaní lidé dokázali přežít v ruinách města. ()
Jistě by se našlo dost společného pro neapolské povstání v září 1943 a pražské v květnu 1945. A totéž platí pro Vávrovu Němou barikádu a Čtyři neapolské dny Nanniho Loye: přestože filmy od sebe dělí 14 let, oba mají podobnou dějovou strukturu a oba jsou ovlivněné neorealistickým stylem. ()
Musel jsem si zvyknout na ukricene postavy. Ano Italove proste takovi jsou. A pak me to nacuclo a vyplivlo u konecnych titulku. Valecny film jak bic, nesmi fanouskovi uniknout. ()
Absolútne prekvapenie. Neskutočne dobrý vojnový film, plný talianskeho temperamentu, ľudských emócií a najviac si cením, že hrdinovia sú obyčajní ľudia z ulice. Filmári si nevyberajú jednu skupinu ľudí, ale premyslene pracujú s viacerými na viacerých miestach Neapola a ono to neskutočne funguje. ()
Perfektně odvedená práce - výborná režie, skvělá hudba. Působí téměř naprosto autenticky. Při 90% dám 5*. ()
Uřvané a teatrální. ()