Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Anna Karamazova? Nikdy jsem o ní neslyšela,“ říká v závěru filmu jeho hlavní představitelka Jeanne Moreau. A přece právě o kombinaci povah Kareniny a Karamazovců, výsostných typů ruského literárního hrdiny, celý Chamdamovův film je. Žena (Jeanne Moreau) prochází po svém návratu z lágru schodišti a byty, hledá své staré přátele a příbuzné, ale ti jsou dávno mrtví. V bytech bydlí místo nich buď udavači, šílené stařeny anebo opuštěné děti, jejichž morálka je podobně zničující, jako byla ta Ivana Karamazova. Na ulici ženu pronásledují vidiny zla anebo se ona snaží pronásledovat drobnou bílou kočičku-dítě. Ta ji zavede do kina, kde z únavy usne u prastarého filmu, který vypráví příběh dvou hereček – kolegyň z němé éry kinematografie. Protože se jim nedaří zbohatnout skrze film, který právě točí, pokusí se uniknout skrze linii Bílých za občanské války v Rusku, a patrně přes Krym odejít dále do Cařihradu. Je možné, že žena byla kdysi jednou z nich? Nakonec, už opět na ulici, potkává umělce, který skončil jako pouhý obraceč not. Rozhodne se mu pomoci za každou cenu, i za cenu vraždy a s pomocí jedu. (garmon)

(více)

Recenze (5)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

(Název odkazující k ruské klasice (Anna Karenina, bratři Karamazovi), vytvářející tak rámec k analogiím a tím i k pochopení smyslu filmu? Ne.) Tento film nechce být svázán koherentním narativem, chce spočívat na řetězci surreálných scén, které opouštějí filmový realismus směrem k emocionálnímu, atmosférickému pulzování, jež má diváka vtáhnout do filmu i přes jeho celkovou ne-smyslnost. Přesto film není jen úplně volným sledem střípků autorova podvědomí, trpící totální diskontinuitou (problém mnoha surrealismů) - v Chamdamově filmu je mnoho opakujících se motivů, procházející celým filmem a umožňující nejen jakous takous základní rekonstrukci časové a příběhové osy (i když o ni jde, přinejlepším, až v druhé řadě), ale hlavně si skutečně vychutnat atmosféru filmu, resp. atmosféru fikčního světa, v němž se odehrává. Je to svět typicky "nadskutečný", bezčasý, tu tajuplně nelidsky prázdný (prázdné metro - v Rusku!), tu zalidněný podivnými postavami na neočekávaných místech; je to svět vskutku imaginární, kde mohou být "reálné" scény nahrazeny scénami z jiného filmu (prý Chamdamovy "Nechayannye radosti", v 70. a 80. letech zakázané úřady), aniž by vše přestalo dávat "smysl", jenž beztak chybí... ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Jsem čtyřicátník, a tedy pamětník toho chvění okolo roku 1990, kdy bylo lze cítit ve vzduchu v mnoha emanacích či sférách to, že se hnul jeden obří monolit zla. Ta naděje se ohlašovala už dlouho předem a dala vzniknout řadě uměleckých děl, které mě sytí dodneška. Z těch vyšších je to tenhle film. Stojí někde mezi Abuladzem, Rechiašvilim, Iljenkovou Zónou, převyšuje ve své bláznivosti opusy Solovjova z té doby, v imaginaci si nezadá s Greenawayem (ty všechny odlesky! ta mihotání!), scénářem je zase občas vážnější a bolestnější než pozdní traktáty Tarkovského, ženštější než Muratové satiry... Hudba Alexandra Vustina evokuje nejlepší symfonie od Rautavaary, Silvestrova anebo Šnitkeho... ...a přesto je tenhle film totálně zapomenutý. Prý je to vůlí produkce: Chamdamov se zjevně nehodlal domluvit: jeho studentský film spustil cenzuru i u absolventských prací, první celovečerák mu zakázali, na druhý čekal 20 let, na třetí dalších 15. Anna nakonec údajně vůbec nešla do distribuce, byla pouze v Cannes. Divím se: ta odporná a přesná "Zhanna Moro" je dostatečné lákadlo i pro obchodníka, který toto produkoval. Ale i kdyby to šlo do kin: lidé, kteří v roce 91 zvolili v Cannes Bartona Finka, mohli pochopit sotva čtvrtinu z Chamdamovova světa. Je to příliš avantgardní, menšinové, výlučné: se vší jeho lehkostí, preciózností klenotníka, s jeho subverzivností i jeho veselostí; s malováním na filmovém plátně. Tenhle film by býval zasloužil úplně jiný festival. A bohužel by dnes chtěl i úplně jinou kvalitu, než v jaké je dostupný a také kompletnější titulky (opakovaně registruju, jak se ve filmech nepřekládají středoasijské jazyky - jako by to byly pronárody, jako by to bylo synonymum "jiného světa"). Přesto, jak stojí na síti, "koukat se na to dá" i v téhle kvalitě. Vřele doporučuju, byl jsem okouzlen. Pohádka určující film: režisér promítaného němého filmu obchází krymské Tatary a nakupuje starožitné orientální koberce. Vytrvale hledá nějaký speciální koberec. Ukáže se, že ho fascinuje prastará víra, kterou vyprávěl jistý starý muž. Podle této legendy existuje jeden zvláštní koberec, který má magickou moc. Pokud na něj bude prolita krev, pak v království, kde se to stalo, zavládne na sto let mír a blahobyt... Je to zde: https://rarefilmm.com/2019/07/anna-karamazoff-1991/ ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Psychedelický, surreálný film plný efektů (např.pocta němému filmu).Postmoderní snímek s neurčitým dějem. Ocení snad jen znalci a někteří pamětníci. (70%´) ()

Reklama

Reklama