Piosenki o miłości
Songs About Love
Režie:
Tomasz HabowskiScénář:
Tomasz HabowskiKamera:
Weronika BilskaHudba:
Kamil KryszakHrají:
Tomasz Włosok, Justyna Święs, Andrzej Grabowski, Patrycja Volny, Małgorzata Bogdańska, Paulina Dębkowska, Natalia Kalita, Iga Krefft, Filip Tłokiński (více)Obsahy(1)
Ona je holka z paneláku v malém městě a on pochází z bohaté varšavské rodiny. Ona je číšnice a zpívá o tom, co se děje v její duši, on sní o vydání desky, která by vytřela zrak slavnému otci, který je hercem. Spojí je láska k hudbě, rozdělují je však ctižádost a sny. Křehký vztah je celou dobu pod palbou, ona před ním stále utíká a on dokáže lhát jako když tisne. Můžou se dvě tak různá břemena sladit? (Kino na hranici)
(více)Recenze (7)
Klasický hudební romantický film. Na filmové škole v tomto vysílacím čase bylo na výběr mnoho filmů, ale já se rozhodla že už jsem o tématech nenávisti slyšela dost a tak jsem tento film zhlédla na odlehčení a moje potřeba se úspěšně naplnila. Ale Polština se mi teda moc nelíbí. Takže spíš jsem se zaměřovala na ten děj, který byl však taky místy dramatický, ale dobře to dopadne. ()
„Víš, proč jsou auta osobní? Protože mají osobnost.“ A jaké jsou vaše balící hlášky? Když jste „zkurveným protekčním synáčkem“, prosazuje se vám hůř. Zvlášť, když k sobě samému můžete přidat přívlastky jako „znuděný“ či „otcem zneuznaný“. A pak si buď můžete dál žít životem zajištěného floutka, nebo náhodně u popelnic uslyšíte zpěv předznamenávající vaše osudové setkání…Zaujalo mě to. Jednak tou niternou, melancholickou atmosférou; té nahrává i černobílá kamera, která se sem ovšem dost hodila (navíc nevyvolávala pocit laciné snahy o „artovost“ a líbilo se mi i to prostřídávání s barevnými „nahrávkami“). A samozřejmě tím oťukáváním dvou společensky i povahově odlišných lidí skrz opatrné otevírání se a hudbu. Ta byla mimochodem překvapivě podmanivá, jakkoliv na první poslech nenápadná. Své udělal také kvalitní zvuk. I herecky byla hlavní dvojka dobře vybraná, především z mého pohledu již prověřený představitel Roberta. A líbil se mi i ten (na celovečerní debut) poměrně vyspělý konec, ke snímku pasoval. Solidní 4*. ()
Once po polsku. Ve všem, kromě samotných písniček je ten film ale lepší... ()
Film, který se nepáře se zápletkou a odpálí ji v prvních minutách - týpek Robert unešený ze zpěvu jedné servírky nemyslí na nic jiného a chce s ní spolupracovat... případně ji sbalit, ojet, to je ale celkem jedno. Já se jeho fascinaci tímto božským hlasem ovšem absolutně nedivím, je to hlas Justyny Święs, zpěvačky geniálních The Dumplings. Když jsem tento úkaz spatřil poprvé naživo na Colours of Ostrava, vznikla z toho láska, která trvá dodnes. I v tomto romanticky laděném filmu plném slaďoučkých cukrdlinek se rodí láska, a to značně komplikovaná. Protože hlavní hrdinka je komplikovaná. Vlastně divná. Někdy skoro na příslovečnou pěst. Zprvu chápu, že se introvertní člověk odmítá prostituovat před neznámými lidmi a že práská dveřmi. Nicméně, když se urazí už po sto dvacáté sedmé, přičemž se chudák Robert poníženě, leč upřímně jde po sto dvacáté sedmé omluvit, klepu si na čelo a protáčím panenkami. A ač se může zdát, že je film primárně o této složitém romantickém vztahu spojeném neodlučitelně s hudbou, důležité jsou i akcenty a témata uměleckých ambic, umělecké profese a rodinných vztahů. Parádně zobrazená je naprostá nesnesitelnost stárnoucí herecké superhvězdy, dosebezahleděného jájínka a otce Roberta, naprostá nesnesitelnost varšavské povrchní hipsterské smetánky a naprostá nesnesitelnost přemoudřelých a konvenčních nahrávacích společností, které dají peníze na umění, ale umění zkriplené za účelem dalšího výdělku. Obecně velmi zajímavý film střídající většinovou černobílou formu s barevným světem mobilních telefonů zabíjí hlavně kýčovitý konec. ()
Velmi silný debut, který vznikl s minimálním rozpočtem. Člověk si říká, proč proboha u nás takovéhle filmy nevznikají: proč neumíme na malé ploše vykreslit plastické charaktery se všemi jejich vadami, proč neumíme pracovat s nedořečeností, proč se tváříme, jakoby nová média ani neexistovala, když tvoří tak podstatnou část našich životů. Habowski tohle všechno ve svém filmu má a prostřednictvím těchto prvků se mu podařilo vystavět přesvědčivé komorní drama. Klobouk dolů. ()
Reklama