• Sarkastic
    ****

    „Vando? Vando, miláčku, musím tě vidět, a mám na tebe jednu docela mimořádnou prosbu…pomůžeš mi ztratit psa.“ Jde o takové odlehčené drama, vcelku uvolněné a bezstarostné. Jednak je to dáno dobou a její atmosférou, která na člověka dýchá takřka z každého záběru, svoje samozřejmě dělá hudba (resp. generační střet 2 stylů; pobavilo mě afektované publikum na koncertě, které bláznilo snad víc, než kdyby dorazili samotní „Brouci“). A za druhé, a to hlavně, vztahem Andreje a Vandy. Člověku je sice docela jasné, jak to asi s titulní dvojicí dopadne, ale baví ho sledovat ten postupný vývoj, oťukávání, první překážky a čím dál víc obláčků, které nabývají na důležitosti (a nic na tom nemění ani fakt, že mužský hrdina není tak zkostnatělý jako ostatní jeho kolegové či vrstevníci). Nicméně, mě osobně Vanda brzy začala štvát (a postupně mi imponovala tak maximálně její chutí k jídlu), Drahuše, jakkoliv dostala minimum prostoru, mi byla podstatně sympatičtější. A bavil mě humor filmu, takový trochu škodolibý, se sem tam nějakou narážkou na společnost (drby, morálka, kariérní postup). Nejde sice o žádné veledílo, ale film člověku rychle uběhne, usmívá se u něj a konec taky není špatný (i když je řádně hořký), takže za mě to budou slušné 4*. „Necpi se pořád chlebíčkama, ty jsou pro hosty. Běž za dědou a zeptej se ho na včeličky, nemá společníka.“ – „Tak co, dědo, ještě pěstujete tu havěť?“(29.3.2015)

  • CarloRizzi
    ***

    Ústřední herecká dvojice mi byla sympatická už od začátku filmu, protože Helena Smihulova vypadala jako francouzská herečka Catherine Deneuve a František Velecký svojí vizáží připomínal D'Artagnana. Čekal jsem psychologické drama s temnou, ponurou hudbou, ale místo toho jsem slyšel hudbu z bigbítového období á la Beatles, což pro mě samotného bylo velké zklamání. Myslím, že depresivní hudba by tomuhle filmu hodně prospěla, ale asi to každý vidí jinak. Taková hudba ke snímku Drak se vrací od Ilji Zeljenky, to je jiná káva. Abych pořád nekritizoval. Ve snímku se našlo pár úsměvných momentů. Třeba hned úvodní scéna filmu, v níž pán, když uslyšel, že dítě svou hračkou narušuje program ceremoniálu, mu ji vzal a a zahodil do křoví, mě hodně rozesmála, ale to bylo na dlouhou dobu naposledy co jsem měl úsměv na tváři. Dalším momentem, který se mi líbil, byla fotka Františka Veleckého na poličce, se skloněnou hlavou na ní z dálky vypadal jako Ježíš.Závěrečná scéna se záběrem na děti, které se snaží vzít do rukou Nylonový mesiac byla skvělá. "Súdruh profesor, ako sa Vám to páčilo? - Bolo to strašné." Já říkám, že to bylo dobré ...(12.11.2014)

  • troufalka
    *****

    "Vy ste milý človek! Náš Otúško je taký šťastný, keď môže neikoho zastrelit lebo oskalpovať!"                                Andrej a Vanda mají něco společného. Ani jeden z nich nechce být opečován. Zdálo by se, že by mohli vytvořit ideální dvojici. Ale zatímco Andrej odmítá od Drahuše dokonalý servis, Vandu chce nosit na rukou, chce jí vlastnit, připoutat si jí k sobě. V tom okamžiku se rozcházejí. Malý skvost ve slovenské kinematofragii, který tématicky tvoří jakýsi protipól k filmu jen o tři roky staršímu. Slnko v sieti představuje nenaplněný vztah mezi Fajolou a Belou, kdy se oba hledají a nacházejí jakousi dočasnou blízkost, styčný bod v setkání na střeše pod zatmnělým sluncem. I v případě Andreje a Vandy jde o vztah, kde hraje hlavní roli touha a snaha přiblížit se nepřiblížitelnému, ke krátkému sblížení dochází na horách pod nylonovým měsícem, aby v zápětí došlo k rozchodu. Velmi podstatnou složkou filmu je dobře vyladěná muzika, která přechází od klasiky (starší generace) k hravému bigbítu (mlaďoši). Jako symbol opuštěnosti se vynořuje toulavý pes, který se k vám přidá a už nepustí a není snadné se ho zbavit. Objevuje se opět na konci filmu, aby jako štastně nalezený zbavil osamělosti. Film je prošpikován velmi specifickým humorem, který nepřebíjí vážnou dějovou linku. Osobně jsem si odnesla nezapomenutelný zážitek z živelného koncertu The Beatmen v čele s Dezo Ursinym a krásným "slovensko-anglickým" songem That´s all I´ve got to do .(17.11.2014)

  • helianto
    ****

    Měsíc v úplňku jako symbol kruhu, neustálého opakování, neustálých začátků a konců, koloběh života, stále stejný a přesto neopakovatelný. Na začátku příběhu je smrt, konec pro jednoho, ale začátek pro jiné, zní to cynicky, ale taková je realita života. Tímto koncem se začíná příběh nadějí jednoho stárnoucího muže, který naděje už ztratil, že bude povýšen, ale není mu dáno tuto naději naplnit. Tímto koncem začíná příběh lásky jednoho mladého muže, jenž byl přesvědčen, že mu láska není souzena, ale ani jeho naděje nedochází naplnění. V příběhu jednoho sehrály vážnou roli okolnosti vnější, jeho věk, situace v podniku. Příběh druhého je starý jak lidstvo samo, pro mnoho lidí je láska totéž co naprostá oddanost, v okamžiku, kdy se zamilují, osobují si právo na milovanou osobu a odmítají přijmout fakt, že tato osoba je stále samostatnou svobodnou jednotkou. A tím vše končí. Tam, kde ale končí naděje otce, přichází naděje pro syna. Tam, kde končí příběh jedné lásky, začíná naděje pro lásku další. Film nabízí pěkné, téměř dokumentární záběry staré Bratislavy, zajímavou kameru a především zajímavý hudební doprovod, kdy současný, kypící život je podbarven soudobou beatovou hudbou (mimochodem vynikající), a život postupně ustupující do ústraní nádhernou hudbou klasickou.(17.11.2014)

  • nirvana91
    **

    Ešte na strednej som v čítanke objavila skvelý úryvok, ževraj z knihy Nylonový mesiac. Tak som zašla pekne-krásne do knižnice, že si to prečítam. Lenže prehrýzť sa cez ten začiatok, to bolo umenie. Keď som sa teda dozvedela, že je natočený film podľa predlohy J. Blažkovej, čítanie som vzdala. Aj keď kniha isto mala niečo do seba. Film z čias keď som ja ani nebola na svete a v ktorom každé slovo znelo tak ľubozvučne až to je pre uši nezvyk, ma ale ani zďaleka nedostal ako tá pasáž v čítanke (pre zaujímavosť, tento úsek knihy- „...bol príjemný, chvíle osamote boli intímne a búrlivé, ich vzťah sa vyvíjal logicky. Všetko, ako čakala. Všetko zodpovedalo jej predstavám. A ona potrebovala neočakávanosť. Ako soľ. Túžila po šialených scénach, v ktorých by bolo treba ihneď konať a bez šablóny. Zaujímali ju výnimočnosti, ľudia s neobvyklými vlastnosťami a ľudské súkromie s tajomstvami...“ - proste úžasný). Takých Pánov Architektov sa teraz nájde ale ešte viacej je takých žien ako Vanda. Takých, čo vedia stáť nohami na zemi aj bez druhých. Samostatné, sebavedomé, žiadúce, nepoddajné. Taká je dnes doba. Vtedy bola asi táto Vanda výnimočná. Dnes je to módny trend byť ako Vanda. Dosť však rozoberania. Film som pozerala na viac krát, niektoré scény ma nudili k smrti (hlavne tie pohrebné), zato bigbítová kapelka to tam trochu oživila. Slabé hodnotenie 2 hviezdičky. Možno si to toľko nezaslúži ale ja to bohužiaľ vidím tak.(19.12.2011)

  • - Autorka literárnej predlohy, Jaroslava Blažková, sa k filmu nikdy nevyjadrila. (Raccoon.city)

  • - Helenu Šmihulovou, představitelku Vandy, si Eduard Grečner našel při svých obhlídkách po vysokoškolských internátech. Hlas Heleny Šmihulové však režisérovi nevyhovoval tak, jako její tvář, a nechal jí předabovat Evou Márií Chalupovou. (mchnk)

  • - Film už chceli stopnúť, nakoľko na sneh pre zimné scény museli filmári čakať tri týždne, ale 9. mája napadlo na Chopku 90 centimetrov snehu a za deň sa natočili scény, ktoré sa plánovali na týždeň. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace