Nylonový mesiac

Naposledy (a prvý krát) ma pán Inžinier oslovili na promócii. Neviem, či predkamerová realita má v tomto smere základy v skutočnom oslovovaní titulmi a akejsi dnes už ťažko hľadateľnej úcte k inteligencii v 60. rokoch, ale toto ten najväčší problém filmu určite nebude. Ten sa nachádza vo vedení hercov. Oni totiž musia všetky preslovy viesť v tom istom móde a je pritom jedno, či niekto navrhuje, kde sa pôjde na kávu, alebo sa sťažuje na to, že ho dotyčný nemiluje. Všetko sú to len preriekavané vyjadrenia. Postavy musia plniť aj režisérovu víziu akejsi melanchólie a lyrickosti (tým by mali slúžiť iba obrazy), takže pri reakciách, ktoré by mali byť emocionálne silnejšie, pôsobia nezúčastnene. K vyššiemu hodnoteniu sa prikláňam hlavne kvôli atmosfére starej Bratislavy a našich zimných stredísk, krásnej menej známej herečke v hlavnej úlohe a chémii medzi ňou a úspešným architektom. Grečner má určite lepšie filmy a tri hviezdy pri nich sú podstatne silnejšie. Hirošimu ako pozadie z Každý týždeň sedem dní tu vystriedali správy z bojov v Indii a Vietname a nepôsobí to príliš koherentne s dejom. (24.10.2014)

V roce 1965 se hypoteticky mohlo jednat o brutálně nekonvenční film o několika bohémech, kteří se zcela vymykali tehdejší nudné společnosti. Dnešnímu zmlsanému divákovi však nemá snímek příliš co nabídnout a čím ho šokovat. Z obsahu jsem se dočetl, že by architekt Andrej mohl být takový hypotetický já. Co vám budu povídat, nebyl mnou. Andrej je totiž kokot, čímž se ode mne zásadně odlišil. Rajda Vanda, zde reprezentuje typickou slečnu řídíce se nechvalně proslulým heslem žen "ošustit a opustit". Chudáka nebohého Andreje zneužije v horské chatě i přes přísný zákaz mimomanželského spinkání v podobných ubikací, který v dřívější době zřejmě panoval, a který je vlastně i tím jediným, co mě nějakým způsobem zaujalo a co jsem si z filmu odnesl. Vlastně se nám se spolusledovatelkou oběma zamlouvala ještě Vanda, takže bych se hypoteticky nechal ukecat na trojku. Nechci napsat, že tento film stojí za hovno, i když si to ve skrytu duše myslím. Nějakou fanouškovskou základnu dle zdejšího hodnocení určitě má. Jen prostě nejsem cílovou skupinou a trošku mě mrzí, že mu musím malinko zprznit hodnocení. Pěknější hvězda. (27.09.2016)

„Vando? Vando, miláčku, musím tě vidět, a mám na tebe jednu docela mimořádnou prosbu…pomůžeš mi ztratit psa.“ Jde o takové odlehčené drama, vcelku uvolněné a bezstarostné. Jednak je to dáno dobou a její atmosférou, která na člověka dýchá takřka z každého záběru, svoje samozřejmě dělá hudba (resp. generační střet 2 stylů; pobavilo mě afektované publikum na koncertě, které bláznilo snad víc, než kdyby dorazili samotní „Brouci“). A za druhé, a to hlavně, vztahem Andreje a Vandy. Člověku je sice docela jasné, jak to asi s titulní dvojicí dopadne, ale baví ho sledovat ten postupný vývoj, oťukávání, první překážky a čím dál víc obláčků, které nabývají na důležitosti (a nic na tom nemění ani fakt, že mužský hrdina není tak zkostnatělý jako ostatní jeho kolegové či vrstevníci). Nicméně, mě osobně Vanda brzy začala štvát (a postupně mi imponovala tak maximálně její chutí k jídlu), Drahuše, jakkoliv dostala minimum prostoru, mi byla podstatně sympatičtější. A bavil mě humor filmu, takový trochu škodolibý, se sem tam nějakou narážkou na společnost (drby, morálka, kariérní postup). Nejde sice o žádné veledílo, ale film člověku rychle uběhne, usmívá se u něj a konec taky není špatný (i když je řádně hořký), takže za mě to budou slušné 4*. „Necpi se pořád chlebíčkama, ty jsou pro hosty. Běž za dědou a zeptej se ho na včeličky, nemá společníka.“ – „Tak co, dědo, ještě pěstujete tu havěť?“ (29.03.2015)

,,Darmo, nech bolo manželstvo, aké bolo, bol to predsa jej muž...!"                                                                    . . .          Krásne zachytenie životného kolobehu naprieč generáciami v príbehu plný paradoxov. Andrej a Vanda zažívajú najkrajšie chvíle svojho vzťahu pri zamilovaných potulkách a kultúrnych či rodinných udalostiach. Zatiaľ čo negatívne prežitky zo všade prítomnej byrokracie (zakáz vodiť psa do električky či zákaz ubytovať nemanželský pár v spoločnej izbe) ich zbližujú, rovnako ako riešenie hlavného mileneckého problému (nájsť si aspoň na pár hodín miesto len pre nich samých), vyriešením tohto problému ich vzťah naopak začína vädnúť, stáva sa nudným stereotypom obyčajného dňa. Potešilo až nebývalé odľahčenie v podobe vtipných dialógov nielen medzi hlavnou dvojicou či komických situácií, avšak s často so symbolickým posolstvom (dlhý neúspešný pokus stratiť psa akoby naznačoval silné puto medzi Andrejom a Vandou pri randení nočným mestom). Viac než nad príbehom s trochu smutným vyústením stojí tento film práve na jedinečnej atmosfére starej Bratislavy uprostred 60. rokov, z ktorej si aj pri opakovanom zhliadnutí odnášam pôsobivý filmový zážitok. Krásny dokumentárny rámec dopĺňa nádherná swingová muzikou, pri ktorej ma aj opakovane v záverečných titulkách prekvapilo, že je slovenská (Sexteto Juraja Velčovského), vždy sa v tomto filme veľmi teším aj na vystúpenie našich legendárnych Beatmenov.                                                  . . .      ,,Máte tam medzi tým šalátom aj niečo o jazze? Požičajte nám..." / ,,Mám tu jednu knihu o konci sveta. Presne takýto váš rev bude sprevádzať našu poslednú hodinu." 95% (Československá filmová výzva 2019) (02.02.2019)

Opäť som si pozrel tento nepodarený film, lebo som si už nepamätal, čo ma na ňom tak iritovalo. Takto deklamované dialógy som schopný akceptovať vo vystúpeniach Radošinského naivného divadla a nie vo filme, ktorý sa tvári, ako by chcel reflektovať atmosféru šesťdesiatych rokov. Je to všetko nesmierne falošné, neprirodzené a keď chce niekto v tom hľadať umenie, symboly, paralely nech sa páči. Ale film, na ktorom diváci obdivujú hudobné vsuvky Beatmenov, kratučký záber na L+S a zábery vtedajšej Bratislavy, si nezaslúži ani tri hviezdičky (20.10.2018)