Kód za miliardu dolarů

Roztomilý exemplární retrovýlet do dob, kdy prodavači hoven a vynálezci nejšpinavějších, státem posvěcených kokotporátních intrik (sami sebe ve svých zpohádkařených autobiografiích velkohubě nazývající „pyjonýry pokroku“) začínali pokládat základy dnešního technofeudalismu. Masové zneužívání venture kapitálu nikoliv ve prospěch inovací, nýbrž budoucí monopolní kontroly virtuálního feuda, a to za pomoci klasické metody rychlého ekonomického růstu – „Co urveš, to urvi, co neurveš, to zkurvi“. Čili ty, co neměli finanční sílu bránit se proti korpostátní mašinérii rapidně rostoucího trhu bublin a zajíců v pytlích, prostě sprostě okradli, popřípadě nepřátelsky převzali, a výsledky jejich práce použili k vlastním výše popsaným účelům, nebo je jednoduše spláchli do hajzlu, protože byly natolik dobré a pokrokové, že by oslabily jejich záměry či akcie. Hovadům se ta píce prostě musí dávkovat, neboť příliš zlenivělý nebo rozmazlený dobytek pak odmítá jezdit se zdvižkama u Bezos(tyšného) či kopat rýhy pro optické kabely na infrastrukturu Velkého bratra. Ale naštěstí tu pořád máme 16. století v „kolébce lidstva“ a u hadrových hlav. Vlastníme monopolně téměř kompletní informační kanály, tak to stádo prostě převychováme a nuceně namixujeme v jednom šťastném multikuti chlévě se zaostalými necivilizovanými a nepřizpůsobivými kulturami, které snad ty žumpy pořád ještě budou ochotny hloubit, a máme nějakých 30 až 50 let, než to i ty dotáhnou na střední třídu loutek (pěstovaných pak jen na orgány), a to už vše zastanou roboti. Takže, zmrd z nejzmrdštějších, Velký bratr, monopolní lenní pán, nekonstituční a neregulovatelný virtuální monarcha, nejvyšší pasák blahoslavených a točitel světa, nepokrytě nyní kupčící s vašim soukromím, mentorující stádové debily výhradně ve prospěch svých obchodních zájmů, a po Snowdenově aféře vykonávající de fuckto privátní tajnou službu Spojených i jiných sráčů, tenkrát v souladu se standardními praktikami kolíkování zlatonosného teritoria, vyvražďování indiánů a s plnou podporou státní mašinérie ojebal pár německých technosmažek a levicových ufonů o jejich duševní vlastnictví. Jako ostatně i mnoho, mnoho jiných. Ty se dostaly z rauše až po dlouhých dvaceti letech a smahly vrchnost u soudu. A jak už to se stížnostmi poddaných vůči šlechtě chodí…  Každopádně je z toho veskrze zábavné házení hoven jednoho marxisticky světospásného mediálního kokotporátu (Netflus) po jiném marxisticky světospásném mediálním kokotporátu (Gookle), kdy jména jednotlivých pamrdů raději pozměnili, nicméně zlo pojmenovali pravým jménem (že by nějaké interní spory soudruhů se zjevně stejnými cíli o nadvládu nad ovcemi a trhem?), a svižně a zručně natočené retrosvědectví o těch „skvělých a tolik progresivních“ průkopnících virtuálního zlatokopectví a technologického zotročování za účelem stádové konformity unifikovaného spotřebitele. Házení hoven, ve kterém ovšem není moc ke komu přilnout. Na jedné straně totiž stojí dnes již patrně nezastavitelný nadstátní autokratický zloděj soukromí, maligně prorostlý do všech struktur, všeždímající technofeudál a Orwellova nejhorší noční můra, nasraně druhé přesně ta partička vyfetlých sqoterských Pirátu a moderních umělců, jejichž snem je proměnit Berlín, Německo i svět v jeden velký šťastný homotranschalifát. A už satanžel nejen snem. Takže v podstatě střet zájmů, ovšem silnější pes mrdá. (20.10.2021) (méně) (více)