Kráska dne

Zlatý Lev (20.12.2005)

Buñuel a Carrière se se svým druhým společným počinem neohroženě vydali na tehdy ještě málo probádané území temného kontinentu. Jejich případová studie tématu ženského masochismu vyniká seriózností přístupu a mírou projeveného pochopení pro hrdinku. Vykreslení Séverine, navenek spořádané a milující manželky, ve skutečnosti ženy toužící osvobodit svou sexualitu nikoli jen ve fantaziích, zapadá mezi ostatní Buñuelovy portréty buržoazní přetvářky, není ovšem jízlivé. Nedostatek představivosti jako hlavní znak buržoazní zkostnatělosti pro protagonistku neplatí – dokáže snít a tím se i odpoutat od role, pro kterou byla předurčena. Ironie tkví teprve ve faktu, že v manželství i v sexuálním životě touží po tomtéž, po submisivitě. Ve všech jejích denních snech je ona tou spoutanou, nikoli spoutávající (tedy dominou). Klíč k osvobození pro ni představuje bytostně surrealistické překonání hranice mezi světem imaginárního a reálného. Obojí musí v polosnovém závěru nutně splynout. Přes nebývalou serióznost přístupu, jako explikativní materiál prý Krásku dne na přednáškách pouštěl samotný Lacan, netrpí film akademickou strnulostí. Buñuel zůstává věrný svému úspornému stylu, s fetišistickými záběry nohou, promyšleně volenými barvami a rozmístěnými objekty. A samozřejmě s drobnými zlomyslnostmi na diváka (není nám prozrazeno, co se nachází v černé krabičce, zato jsme skrze postavu Séverine upozorněni na vlastní voyerismus). Odvážný snímek o tom, po čem ženy skutečně touží, je dodnes působivý nejen jako ukázka mladé krásy Catherine Deneuve a vrcholné práce Yvese Saint Laurenta. 85% Zajímavé komentáře: Subjektiv, FlyBoy, Alister (12.11.2012)

No nádhera, teda až na ty sny, to si tvůrci mohli odpustit.... i když vlastně ne, pomáhali dokreslovat myšlenky hlavní hrdinky. A propo hlavní hrdinka, to je dálší nádhera, první dáma francouzského filmu madame Catherine Deneuve je naprostá a totální kráska dne, pro mě teda i následující noci, protože opravdu do ní se nejde nezamilovat. Žádný film mě neukazál tak upřimně intimní stránku ženské osbnosti jako Kráska dne a velkou zásluhu na tom má právě Catherine, protože ona se na tuhle roli hodila i po fyzické stránce, teď nemyslím její půvab, ale celek, protože díky své postavě působí hrozně křehce a zranitelně a to jen zvýrazňuje její vnitřní utrpení a rozpolcenost. Vynikajcí biják. Je jen škoda, že ČT nezopakuje svůj hodně dávný tah, kdy každý čtvrtek po dobu snad dvou měsíců dávali jednu "buňělovku" za druhou, tenkrát jsem byl ještě příliš mlád než aby do mě jeho filmy dokázaly vstoupit s takovou silou jako právě včera Kráska dne. (07.02.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,037,017║Tržby Celosvetovo $-║ (06.12.2008)

Spiklenci slasti Luise Buñuela. Jan Švankmajer je ale dokázal natočit líp... Zajímavé také je, jak se Buñuel snaží vystupovat proti společenským konvencím, ale dobový úzus mu nedovolí v takhle vyhraněně otevřeném snímku ukázat byť jediné ženské ňadro, vše končí u dámského spodního prádla či odhalených ženských zad... (06.02.2012)

Kostra filmu vychází z románu Josepha Kessela z roku 1928. Opravdu jenom kostra a jména. Tento film je ale o něčem úplně jiném. Luis Buñuel útočí s gustem, požitkem a bez milosti na další svátost, jíž měl za pouhou instituci - na manželství, které podle něj nedokáže plnit svou roli a Séverine se ke svému manželovi může přiblíž pouze pomocí nevěry a vymanění, odpoutání, osvobození či jenom "vyvětrání"(?) své bohaté sexulity. Samozřejmě se ale nejedná o nic laciného, nýbrž o vrstevnatý, mnohoznačný, inteligentní a analytický pohled do duše vznešené kurvy z nutnosti ducha - kurva - toť žena - toť nic špatného. Alespoň takhle to snad myslel Buñuel. Nesouhlasím, zdráhám se souhlasit, bojím se souhlasit! (10.06.2005)

Za dobrotu na žebrotu. Chudák manžel, byl to megadobrák a koupil to teda monumentálně. Přitom stačilo, aby se domluvili a on jí sem tam dal pořádně do těla, nebo jí seřezal. Mno nic film je to dobrý. Ve své době asi i dost skandální a erotický. Catherine Denevue je vkusná a krásná. Miluju tu módu šedesátých let. Celý ten její vztah s manželem mi byl vlastně jedno, jen mě bavilo koukat na tu bordelovou linii a na její komický sexuální fantazie (neříkejte, že jste se nesmáli když je tam přivázaná a chlápek na ní hází hnůj a nadává jí). Akorát si myslím, že od dvou do pěti by do toho bordelu moc klientů nepřišlo. (14.01.2011)

Že by Buñuel opravdu v tomto filmu útočil na svátost manželskou, jak tvrdí uživatel Pohrobek? Je to skutečně docela dobře možné, i když já osobně jsem ve filmu nějakou ostrou averzi k tomuto svazku nepocítil. Jisté je jedno: hlavní hrdinka Severine, skvěle ztvárněná Catherine Deneuve, není v manželsví zcela šťastná a hlavní příčinou jejího strádání je neukojená sexuální touha. Snad je pro svazek s jedním mužem příliš bohatá, neprávem spoutaná a zároveň trestaná za něco, s čím se narodila a čím nechce ubližovat. Že by tohle chtěl říct Buňuel? Jistě víc. Viděno pohledem dnešního diváka, kterému sexualita otevřeně vstupuje do života i ve chvílích, ve kterých na ni absolutně nemá náladu a nenormální je spíše ten, kdo se o svůj sexuální život nedělí, to může vypadat úplně jinak. Totiž jako selhání "intimní" komunikace manželů, či prostě obecně partnerů, kteří si nedokáží otevřeně sdělit, po jakých sexuálních zážitcích touží. A zde by již Buñuel mohl s radostí přispěchat s tezí, mimochodem nejspíše oprávněnou, že za takový stav věcí je zodpovědna církev, která po staletí vnímala sexualitu jako něco špinavého, vhodného jen k plození dětí, na což stačí 3 minuty a jedna poloha. Nu nevím, jak moc pokročila sexuální revoluce ve frankistickém Španělsku roku 67. Ale můj pocit z Buňuela je, že touží vždy být před o nad situací zároveň. Angažovaný i cynický - politicky i společensky. Nejspíš by souhlasil, že v posteli není místo nejen pro stát, ale ani pro boha, byť jeho útoky vůči církvi, jsou-li tu přítomny, proti např. Viridianě značně zesubtilněly. Jisto je, že Severine své touhy začne ukájet mimo manželství a její zážitky jsou, mírně řečeno, velmi netradiční. Netuším, kde přesně k nim Buñuel našel inspiraci, zda v okolí, ve snech či fantazii, ale nedá mi to, abych si neodpustil citovat, co řekl o jednom svém slavném příteli: "Salvador Dali svedl mnoho žen, zvláštěpak Američanek, jenže tahle svedení většinou spočívala v tom, že je svlékl do naha ve svém bytě, osmažil pár vajíček, dal je těm dámám na ramena a beze slova jim ukázal dveře.” Ke sledování Krásky dne přeji všem dobrou chuť :) (18.09.2008)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (31.08.2011)

Luis Buňuel si opět vzal na paškál kritiku společnosti. Tentokrát jde o mladou ženu, manželku bohatého chirurga. Toto manželství ji však nenaplňuje. Stane se prostitutkou, v čemž nachází smysl svého života. Nejde jí o peníze. Chce pozornost muže a je jí jedno, že to je ponižujícím způsobem. Muž, který stál o její vznešené chování o ní jako kurvu nemá zájem. Buňuel tu trochu kritizuje ženy. Žena je podle něj bytostí, která potřebuje tvrdou ruku a líbí se jí to. Sama od sebe není schopna být zajímavá. Aspoň tak jsem to pochopil já. Snové vize a surrealistické vyznění dělají tento film ještě lepší! K tomu krásná Catherine! (19.09.2009)

Typický Bunuel. Možná mě mrzí, že nemá výraznější styl, ale dějově to je jistě opět zajímavé. i když poměrně čitelné - na rozdíl od jiných jeho filmů se tento ubírá zhruba přesně tak, jak se dá při námětu očekávat. Nemůžu ale říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo. (20.10.2013)

Kráska dne byla údajně komerčně nejúspěšnějším Buňuelovým filmem. Aby taky ne, když pojednává o pikantní zápletce a režisér se navíc vytasil s účinným lákadlem. Do hlavní role obsadil půvabnou Catherine Deneuve. Buňuel měl ve své tvorbě několik motivů, ke kterým se umanutě vracel, a tím nejvyužívanějším byla kritika měšťácké morálky vycházející z bigotně prožívaného křesťanství a dogmatických představ o lidské sexualitě, které ustrnuly hluboko v 19. století. Materiálně skvěle zabezpečené buržoazní paničce, která žije v tak příkladném manželství, že by mohlo pro mnohé představovat vysněný dobový ideál, zdánlivě nic nechybí. Přesto se cítí čím dál víc nespokojená, nudí se a stále intenzivněji ji psychicky rozdírá konflikt mezi přísnou katolickou výchovou a závazky ke svému společenskému postavení na jedné straně a neukojené sexuální pudy a touha po dobrodružství na straně druhé. Navenek konzervativní žena začne žít dvojím životem a únik najde v zaměstnání luxusní prostitutky. Buňuel ironizuje náboženský odpor k erotice a sexuální touze a stejně tak útočí na klasický model rodiny, který v ženě odmítá vidět víc než matku a ženu v domácnosti. A sexuální akt vnímá především, ne-li výlučně, jako prostředek k rozmnožování. S odstupem let se dá Kráska dne vnímat jako typický klubový zástupce společensko-kritického intelektuálního proudu evropské kinematografie 60. a 70. let. V dnešní uspěchané době, která dává přednost zkratce a všeodhalujícímu zobrazení, je kultivovanost Buňuelova projevu, jeho zdrženlivost a schopnost jenom naznačit pro někoho možná neatraktivní, ale já ji vysoce oceňuju. Celkový dojem: 90 %. (22.10.2014)

Krásku dne bych neviděl nebýt naší zlaté čt2 (děkuju). Zaujalo mě téma a také hlavní protagonistka (shodou okolností jsem C. Deneuve viděl nedávno ještě v jednom filmu a docela mě dostal fakt, že tato herečka byla za mlada fakt kočka). S panem režisérem to bylo naše první setkání, takže zatím nemám s čím srovnávat. Hlavní hrdinka byla strašně komplikovaná postava (stejně tak se ale dá krásně říct, že prostě nevěděla, co pořádně vlastně chce); žila si v blahobytu, měla úspěšného manžela a taky elegantního sebevědomého nápadníka, ale ani s jedním si to nechtěla rozdat, protože ji plně uspokojovala pouze práce společnice (dámy prominou; prostě to byla kurva a potřebovala to tvrdě, nač z toho dělat tabu, že :-) ). Možná sexuální úchylka, deviace, v každém případě dění v ve veřejném domě bylo velmi zajímavé, často i úsměvné a stejně tak Severininy zvrhlé představy. To, že se "práce" promítla i do soukromého života a poznamenala ho, jí možná paradoxně pomohlo, každopádně dle konce nelze moc usuzovat, jak její život pokračoval dál. Zvláštní dílko, které v dnešní době samozřejmě ani za mák nevyzní odvážně či nějak eroticky, ale zabaví a pobaví, takže na ty slabší 4* to ještě bude. (06.02.2012)

Patrně jediný Buñuelův film, který se mi opravdu líbil. Nyní čtu Kesselovu předlohu, jež u nás vyšla pod názvem Belladonna a vysloveně se kochám. A kupodivu si ani nepřeju, aby se v tomto případě Buñuel pokoušel o dobový film, protože v 60. letech by jen těžko dokázal realizovat uvěřitelná 20. léta. Takto dává smysl i ta strojená móda, ve které Deneuve vypadá, jakoby neustále chodila po přehlídkovém molu, což ideálně koresponduje s její postavou, jež jen minimálně vnímá skutečnou realitu, ve které existuje. Ty nečekané prostřihy na sny ve snech a obecně celé to téma prostituce pro upevnění romantické lásky, to dohromady tvoří velmi zdařilý korpus pro zajímavý divácký zážitek. (24.05.2017)

Zvláštní film. Žena má vše, co může chtít (muže, peníze), ale přesto se nudí. Když se jednou dozví, že její přítelkyně dělá prostitutku, tak tomu nápadu neodolá a zkusí si to. Co začne jako zkouška brzy přeroste v regulérní práci a s tím související problémy. Upřímně, tenhle film se nese v dost pomalém tempu, které nemusí každému vyhovovat. Mně ale sedí, Catherine byla opravdu kočka a líbilo se mi i to prokreslení charakteru hlavní hrdinky. Na film o nevěstinci je zde ale málo odvážných scén (prakticky jediné, co ve filmu uvidíme, je zadeček od Catherine). Nicméně jak jsem už napsal, film je to zvláštní, ale tím lepším způsobem. 70 %. (18.07.2011)

Vrstevnatá, mnohoznačná a já nevim co všechno ještě Kráska dne určitě je, s tím nelze udělat nic jiného než pokorně souhlasit. Jenomže nějak jsem z toho nepochopil jaké byly hrdinčiny pohnutky k tomu aby se chovala tak jak se chovala. Jestli jsem to měl pochopit z těch pár kraťounkých flashbacků do jejího dětství, tak jsem asi trubka, ale ty mi nějak nepomohly a spíš mi přišly dost rušivý. (01.12.2005)

Panička Catherine Deneuve natoľko stelesňovala ideál francúzskej krásy, že istý čas bola reálnou predlohou imaginárnej dievčiny Marianne. No neviem, tu na mňa stále pôsobila neskutočne strojene a umelo. Vlasy ako Barbie od Mattela. Hlavná hrdinka Séverine sa v manželstve nudila, tak hurá vstúpiť do bordelu. Jej motivácia ostane absolútne nejasná. Ženy nechcú sex tak často ako muži, ale ak už ho raz chcú, tak omnoho viac ako chlapi. Séverine ho chce stále a moc. A jej výber chlapa potvrdzuje fascináciu zlom a hrubosťou. Taký priemer z verejného domu. (01.03.2017)

Catherine Deneuve přijde po "pracovní šichtě" domů, dá si studenou sprchu, zabalí se do županu a nasadí si pohodlný bačkůrky. Přidřepne si ke krbu a začne pálit svoje spodní prádlo, protože co kdyby její nic netušící manžílek poznal, že její práce se neshoduje s jeho představou- francouzský Stepfordský paničky? Hodně palčivej film, který vás donutí si po skončení filmu doma pořádně vyvětrat a popřemýšlet o vašich vlastních prioritách. Prostě typický Buñuel, jak ho mám rád.... (28.06.2009)

[AFF 2011, Trenčianske Teplice] V sále sa to už pomaly zapĺňa, Milan Lasica sedí na svojom mieste, my tiež a bočným vchodom vchádza za doprovodu prekladateľa sám Jean-Claude Carrière. Jeho cca. 20 minútový príhovor síce zapričíňuje zmeškanie "shuttle busu" na ďaľšiu projekciu (sprosté slová vynechám), ale pri dôkladnejšom zamyslení mi obsiahlejšie návratky do čias úzkej spolupráce s ctihodným Luisom Buñuelom spojené práve s precíznym vytváraním (vtedy odvážneho) diela "Belle de jour" dopomáhajú k lepšiemu pochopeniu tu formulovanej predstavivosti a inherentnej rozporuplnosti. Z vypočutých indícií si dedukujem, že prvoradá intencia sa nezakladá na útoku proti sviatosti manželskej, ale na postihnutí duševnej rozpoltenosti (1.) ženy-aristokratky, v ktorej sa niekde v kútiku svedomia poneviera pud sebazáchovy a sporiadanosti, no v celom tele jej súbežne kulminuje neukojené libido neprestajne žiadajúce sexuálne šantenie plné utajovaných, na úchylkách založených praktík. Odôvodnenie tejto psychickej duálnosti nehľadajte, nie nadarmo sa dvojica Buñuel/Carrière vydáva na trasu po lokálnych "obšťastňovacích domoch" (že vraj len kvôli interview) a vedie dôkladné rozhovory s "ľahkými dámami" o ich tajuplných prasačinkách-čiže zisťuje aká fantázia pracuje v hlavách platených spoločníčok. Výsledky výskumu sa uchyľujú k stanovisku, ktoré determinuje ženskú polygamiu (na mäkko, na tvrdo-to už je jedno) a záletnícke zmýšľanie ako vrodený inštinkt, daný biologickým kódom. Až druhoradou príčínou sa stáva afunkčné manželstvo v ktorom absentuje komunikácia, otvorenosť a cit. Hrozivé to zistenie pre verného muža čo by (ne)materiálneho živiteľa, obetného baránka. Antinómiou je, že aj keď to maestro asi nezámyšľal, tak "Kráska dňa" uštedruje podrobný rozbor protipólnych pohnútok nielen u žien, ale zčasti aj u mužov. Jasným dokladom sú zvrhlí hostia privátneho "bordelu", o ktorých súkromiu síce nič nevieme, ale vidíme že uspokojenie tiež nachádzajú v presadzovaní vyšinutých a anomálnych móresov. Áno, tu vybraný exoti nezodpovedajú popisu "milujúci manžel praktikujúci svoje čuňačiny", ale snáď mi nikto nechce nahovárať, že kurvami sú len ženy a muži nie. Kurva=muž, kurva=žena-každý podľa vlastné gusta. Koho sa to netýka, nemá sa prečo hnevať. Šmitec. Ad 1: Odviazané snové sekvencie splývajú s reálom, krmia diváka zakázaným ovocím a z hľadiska technického prevedenia sa dosť podobajú na tie Saurove. Ad 2: Catherine Deneuve ako buržoázna (2.) prostitútka/"frigidná nymfomanka" exceluje, jej turbulentný "sex-appeal" sa okolo nej neviditteľne vznáša/vrtí a strhuje do kolien, oháknutá v neodolateľnej móde 60's stvárňuje (3.) manželku-mrchu, ktorá podlieha pokušeniu svojho nenásytného, po amorálnom erotične prahnúceho alter ega. Ad 3: V tej dobe ju chcel mať pod paplónom temer istotne každý. (25.06.2011)

Luis Buňuel dokázal plnohodnotně převést atmosféru surealismu do filmu. Do filmu času vstupuje snění, přičemž chvíli trvá, než divák rozezná, že nejde o realitu. Do toho je scénář prošpikován místy absurdními dialogy, zároveň všas příběh zůstává konzistetní, netříšítí se a ději tak nechybí celistvost a logická uzavřenost. Buňuel se ve svých filmech vždy mohl opírat o zdatné herce a v Krásce dne to platí obzvlášť. Dá se totiž říci, že Catherine Deneuve si krade celý film pro sebe, protože její Severine dokáže celý prostor filmu vyplnit provokativní atmosférou. Kráska dne patří mezi ty opravud velká díla svého režiséra, i když osobně mám raději ty filmy, ve kterých překročil hranici reality ještě výrazněji. (21.11.2011)