Reklama

Reklama

Epizody(12)

Obsahy(1)

Kdysi, ale ne zase až tak dávno, jedné noci, kdy z nebe padalo mnoho hvězd, spadlo na naši planetu mnoho nádherných kamenů. Tyto kameny měly tajemnou, skoro až magickou sílu, jakou nikdo předtím neviděl. Lidé po celém světě se snažili tyto kameny studovat a objevit jejich tajemství. Ale o několik let později, jedné podobné noci, kdy z nebe opět padaly hvězdy, spadly na zem další kameny, tentokrát velké a černé jako noc. Z nitra těchto kamenů se začala objevovat strašlivá monstra, která všude rozpoutala chaos a ničila lidi, zvířata, květiny a stromy po celém světě. Právě v době, když všichni přestávali věřit v záchranu, se objevili tajemní a nadaní lidé, kteří dali lidstvu novou naději…
Lidé se postupně přizpůsobili hrozbě, zjistili, že tajemná monstra, označovaná jako D2, nenávidí jakékoli rytmické zvuky, které lidé stvořili, prostě že nesnáší hudbu. A tak hudba zmizela, hudební nástroje zůstávají zamčené, rádia vypnutá a v hospodě si ani nezapnete jukebox. Přesto jsou zde tací, kteří hudbu ovládají a dokážou ji využít k tomu, aby D2 zničili. Mladé dívky, označované jako Musicart, jakoby znaly ty správné noty, díky kterým mohou nepřítele zlikvidovat a vždy je doprovází i jejich dirigent, který jim dodává sílu a vede je v boji.
Je rok 2047 a zničenou americkou krajinou projíždí mladý dirigent Takt spolu se svou parťačkou Unmei, která je Musicart, a její starší sestrou. On sní o tom, že se hudba jednou vrátí zpět a nevynechá jedinou příležitost, aby si nějakou tu melodii vyslechl nebo zahrál. Ona si zase přeje zničit všechny D2. Cílem jejich cesty je New York, ale než se tam dostanou, tak prožijí mnohá neuvěřitelná dobrodružství… (Jeoffrey)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (4)

DaweForeman 

všechny recenze uživatele

Celkem velké překvapení podzimní sezóny 2021. Původně jsem se od tohohle neočekával moc a v závěru jsem byl mile překvapen. Celý koncept se nese v duchu hudby, kdy tu máme nějaký vesmírný šmejd, kterýmu se nelíbí hudba, běžné zbraně na ně nefungují a tak musí s nimi bojovat speciálně vypěstovaní bojovníci v podobě Musikartů, kdy každá z nich představuje určité mistrovské dílo jednoho z klasických skladatelů. Vzhledem k tomu je hudba důležitým prvkem, který se jim opravdu povedl, kdy si člověk vyslechne nejednu zajímavou skladbu. Příběh je taky zajímavý, protože je zasazen do USA, kdy konečně se nepohybujeme jen v Japonsku, čímž je tenhle počin o něco originální a celkem se jim i podařilo držet se západních zvyků, kdy do toho moc ze svých nestrkají. I když příběh je celkem jednoduchý, tak veškeré jeho stránky jsou vyvedeny skoro k perfektnosti. Dobrodružná stránka je zábavná, kdy se člověk podívá do různých koutů USA a zažije s hlavními hrdiny spoustu nových věcí a setkání. Dále akce je také zpracována dobře, kdy souboje jsou celkem napínavé obzvláště v závěru. A je také radost sledovat vztah jednotlivých postav, kdy hlavně ústřední duo je zajímavé - ať už jejich hašteření, tak jejich komplikovaný vztah nebo hlubší city. Vše je krásně dávkované po troškách ve správný okamžik. Jediné mínus bych tak viděl především ve zpracování záporáka, který nebyl úplně tak doladěn a zasloužil by si trochu více prostoru a také určité nakouslé věci z historie světa, které byly střípkovité, ale ne úplně vysvětlené. V závěru akorát zmíním už jen animaci, na kterou se nádherně kouká a která se jim opravdu povedla. ()

Jeoffrey 

všechny recenze uživatele

Hezký obrázky, ale tak to se od spolupráce studií MAPPA a Madhouse dalo čekat, ale na dobrý výsledek jen tohle někdy nestačí. Ale po pořádku – následující komentář bude obsahovat nějaké ty SPOILERY, proto by ho neměl nikdo číst… Ze začátku mě to chytlo, animace byla moc pěkná, prostředí se mi zamlouvalo a ten úvodní road trip zničenou Amerikou se mi vlastně i docela líbil. Ale postupně jsem nacházel další a další vady na kráse, nelogičnosti, nebo naopak strašně okaté zápletky, že moje nadšení šlo rapidně dolů. Navíc mi v tom pomohlo i říjnové sledování Anime Cirkusu (děkuji převelice…), které mi v mnoha ohledech otevřelo oči a ještě dnes mi z něj utkvělo v paměti víc, než za měsíc zbude z tohoto anime. Pokud tedy budu jen papouškovat to, co se v Cirkusu již řeklo, pak se velice omlouvám... Začnu třeba u akce – ze začátku mi přišla děsně cool a velkolepá, ale díky již zmíněnému pořadu jsem si uvědomil, že je to jen nablýskané pozlátko bez obsahu. Je to slušně nasnímané, kameraman se evidentně občas snažil, a tak některé záběry působí dynamicky, ale ta akce nemá žádný reálný výraz a ani dopad. Skoro každá rána, každý sek, každý výstřel končí buď mimo záběr, nebo monumentálním výbuchem. Nevím, co do D2 cpou, ale oni prostě explodují na první dobrou. A tak to vypadá hezky a barevně, asi jako ohňostroj, ale ne jako vypjatá bojová scéna. Hezky se na to kouká, barvy super, ale atmosféra a napětí mi tam většinou chybí. Souboje mezi musicarty už jsou o něco lepší, opět jsou výborně nasnímané, ale stejně to po stránce intenzity nepůsobí tak, jak by podle mě souboj jeden na jednoho měl. Pak třeba hudba – je pěkné, že jsou využité některé známé skladby, ale jejich použití ve správný okamžik, tak aby to na mě zapůsobilo, se opět moc nedaří. Asi jediné, kdy na mě spojení hudby a toho co se děje na plátně opravdu zabralo, bylo až Osudová v poslední epizodě, zbytek mi přišel mimo, nehodil se do scén, ani nesloužil jako téma pro jednotlivé musicarty, přitom jejich jména k tomu doslova sváděla. Dál třeba postavy – Takt se většinu času tváři jako puchýř a nedokázal mě vůbec přesvědčit, že by měl rád hudbu, nebo i něco, nebo někoho jiného. Jasně, prožil toho hodně, ale ta emocionální plochost se k někomu, kdo má mít pro něco vášeň, prostě nehodí, a to že mi to budou postavy pořád opakovat, aniž by se Takt tak choval – to nefunguje. There is no passion in this boy! Anna je zase hlas dospělosti, působí jak starší sestra, co na všechny dohlíží a pak se v ní najednou bez jakéhokoli build upu objeví emoce jiné a hlubší a já tomu nevěřím a jen si říkám: „Tohle se jako vzalo kde?“.  Plus ta celá scéna s polibkem na mě působí jako líbání mezi starší sestrou a jejím mladším bratrem, protože takhle mi ten vztah celou dobu vykreslují, a tak je to ještě divnější…  Docela jsem si oblíbil Unmei, jejíž postupné polidšťování působilo sympaticky. Taky mě bavilo duo Lenny a Titan. Zato oba záporáci byly dle mého absolutně marní. A tím se dostáváme k další výtce. V druhé půlce to bylo tak zatraceně předvídatelné, až to bolelo. Oba záporáci se dali uhádnout na míle dopředu a také jsem tu viděl ten nejvíc okatý death flag, s jakým jsem měl letos tu smůlu se potkat. Jako vědět že někdo umře po dvou minutách dílu, a to nejsem nejbystřejší… Jako další fuck up vidím samotné finále. Můj dojem z poslední epizody bylo jen jedno velké „meh“ a „tohle je jako celý?“, navíc na mě celá snaha o vysvětlení motivace hlavního záporáka působila jen jako ubohý a nefunkční pokus o to nějak rozvést „prostě mu z toho všeho co viděl jeblo v hlavě…“. Taky si už ani nevybavím motivaci druhého záporáka, což většinou značí, že jsem jí buď nepochopil, nebo nebyla zajímavá. Ale zpět k poslednímu dílu, pokud bych měl konec shrnout do jednoho slova, pak se mi na jazyk dere akorát „neuspokojivý“. Pak mě ale napadne konspirační teorie, že tohle celé vlastně mohla být jen okázalá reklama na nadcházející hru na mobily a proto se u toho scénáře v druhé půlce nikdo moc nenamáhal... 4,8/10 ()

Reklama

Scalpelexis 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Hodně nesmyslný Fate + Black Bullet + Magical Girls a ano, pokud už tohle zní blbě, tak vskutku Takt-o blbé to i je. Kdyby si nad tím na pár minut sedla byť jen jedna trochu uvědomělá mysl, tak by nápad mixu roadtripu skrz apokalyptickou Ameriku a superhrdinného likvidování mimozemského blivajzu tak nějak po cestě nebyl marný. Dokážu si představit epizodní vyprávění lidských příbehů, poznávání minulosti hlavních hrdinů, boje s vnitřními démony a dalšího smysluplného charakterního vývoje. Zrovna této části jsme obdrželi jako soli v kávě a dle všeho jsme se měli kochat přehnaným designem magických slečen a jejich kolosálním drcením nepřátelských zmetků. Hlavní mužská postava Takt byl mile tvářící se jak nejhnusnější průtrž počasí a záporáci byli myšlením a motivacemi kvalitou na úrovni bazaru po pátém majiteli. Člověk by se domníval, že hudební tématika bude všudepřítomná a vhodně doplňující, a i když nám tu hrály známé melodie evropských oper, snaha o prodej poslání hudby v našem životě byla mizerná až odbytá. Upřímně mě i vytáčelo zvolení jmen postav; zvlášť výslovnost jména "Cosette" jako "Kozéto" mi zkracovalo požitek pod bod mrazu. Jediné plus v této kolonce ode mě dostane sic dost nerozvitá, ale sympatická dvojka otcovského Lennyho a rozpustilé Titan. Rozpočet se totiž lil do CGI efektů různých střel, výbuchů a nadpřirozených pohybových kreací během soubojů, které se sic blyštěly jak ze stolu studia Ufotable, ale choreografie a nápaditost na MAPPu byla překvapivě sterilní a neustále opakující se. Celkově se mi zdálo, jako kdyby to tvůrce tak 3 díly docela bavilo, ale poté to už na sílu a před mocný odpor nějak chtěli mít z krku. Vůbec se jim nedivím. 2* ()

q66 

všechny recenze uživatele

Takt Op. Destiny je jasnou ukázkou, proč nejde prostě vzít pár věcí z jiných anime, slepit je dohromady, a čekat že to bude automaticky fungovat. Celé je to hrozně líné a je úplně jasné, že jde jen o reklamu na gacha hru, a nezachraňuje to ani kvalitní produkce (přitom akční scény jsou tu občas luxusní a perfektně animované). To samé, ale podstatně lepší, divák dostane třeba ve Fate/Stay Night, klidně i v původní adaptaci od Studia DEEN; tohle je fakt bída. 3/10, za animaci a občas režii 4-/10. ()

Galerie (460)

Reklama

Reklama