Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Jiří DrejnarKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Petr Nárožný, Ladislav Potměšil, Bronislav Poloczek, Jiří Menzel, Jan Kanyza, Jiří Krytinář, Pavel Vondruška, Václav Knop, Věra Tichánková, Lubomír Lipský st., Josef Dvořák, Zuzana Bydžovská (více)Série(2) / Epizody(52)
Obsahy(2)
Do hospůdky tři schůdky, z hospody tři schody. Oblíbený sitcom z prostředí malé pražské hospůdky a o neobyčejně veselých příhodách denních štamgastů. (TV Nova)
Recenze (700)
Typické symptomy polistopadové společnosti v nestárnoucím pásmu zábavných hospodských epizodek, skvěle vypointovaných a skvěle sehraných plejádou vynikajících herců. Petr Nárožný je zřejmě nejlepším a nejvtipnějším výčepním v dějinách české seriálové tvorby. Strejc si léta platil kremaci, pak se utopil v moři.. a rodina nedostala nic... ()
Nechapu tak maly hodnoceni, tohle je fakt zabavnej serial. Je pravda, ze dilu by mohlo bejt vic, ale takle aspon nejsou moc stejny. Samozrejme kvalita je kolisava, od par prumernejch az nudnejch po naprosto dokonaly (zaloha na palmare). Herci taky hrajou slusne, coz je hlavne zasluha slusnyho scenare a dobre zvolenejch predstavitelu. Na tohle se vzdy rad kouknu. ()
Hospoda osloví nejvíce toho, kdo se může identifikovat s některou z hlavních postav u štamgastského stolu a zároveň mu nevadí mnohdy bizarní dialogy o ničem, což ale k těm diskuzím v knajpě vlastně tak nějak patří. Z hereckého obsazení mi osobně nejvíce sedl pan výčepní se svými improvizovanými průpovídkami za výčepem a Kachna se svými hokusy pokusy, zatímco arcislizký pan Jonáš či Jozka mi neuvěřitelně pili krev. Kvalita jednotlivých epizod byla kolísavá - převažovaly však průměrné díly. I když pro mě osobně nejde o seriál století, rozhodně se jedná o jeden z těch povednějších z produkce TV Nova, které vznikly po revoluci. ()
Vynikající zábavný seriál. Pravda, z uměleckého hlediska to není nic moc, ale ani nemělo být. Důležité jsou fórky, hlášky, řeči a změť opravdových hospodských figurek. A herecké obsazení je taktéž ukázkové. Herci své role výtečně podali, i když někteří z nich do hospody vůbec nechodí. Z postav mám nejradši Babulu, potom Nováka a Jardu Duška. Příjemným občasným elementem je děda Horáček. Nejlepší díly: Fotbal, Zájezd, Šejdrista, Píchačky, Reklama a Záskok. Nejlepší novácký seriál a jeden z nejlepších českých porevolučních seriálů. ()
Galerie (45)
Photo © TV Nova
Zajímavosti (150)
- V 28. díle dostane Zatloukal (Jan Kanyza) krabičku doutníků. Jednomu rozbalí pozlátko, v následujícím záběru ale má doutník opět originálně zabalený a říká, že si jej vykouří až doma. (rakovnik)
- Kachna na počátku seriálu řekne, že má modrou knížku. V 32. díle nazvaném Záskok ale neúčinkuje z důvodu vojenského cvičení. (Kulmon)
- Postavu pana domácího Jonáše (Václav Knop) měl původně hrát Miroslav Donutil, ale nedohodl se na výši honoráře. (Fenk)
Začátkem druhé půle 90. let nastávala pochopitelná únava z překotného porevolučního pokroku, dohánění Západu, transformací, ambicí a dalších otravných elementů neoddělitelně spjatých se znovunabytou svobodou. A nic to v dané době nereflektovalo více než seriál Hospoda, jehož jednotící linkou byla pevná barikáda štamgastského stolu, bezpečně odrážející jakoukoli snahu přinést do jejich prostředí jakoukoli společenskou, kulturní či technickou inovaci. O to je zábavnější sledovat, jak se Drejnarovy často připitomnělé zápletky vymykají z kloubů pod improvizačním cirkusem zúčastněných, který po nudném, utaženém prvním díle přebírá kontrolu nad celým seriálem. Vzhledem k pochopitelné snaze sestavit onen štamgastský stůl dle pravidla rčení, že hospoda je jediné místo, kde si pokecá zedník s lékařem a dlaždič s právníkem, je sebranka poskládaná s tehdy stereotypně uchopených postav chudého harmonikáře (Vondruška), protřelého právníka (Kanyza), vychcané podnikatelské krysy (Potměšil), prostoduchého kotelníka (Poloczek) a distingovaného lékaře a lokálního politika (Menzel, původně měl hrát tehdy již úplně vyřízený Kopecký). Přičemž na ně dohlíží svérázný hospodský (Nárožný) se svým kuchyňským Sancho Panchou Dvořákem. Samotná taková skladba postav by nebyla ničím speciálním, kdyby nedošla v průběhu první série takového přirozeného vývoje, mnohdy iniciovaného zjevně samotnými představiteli. Nejslabším článkem je jednoznačně Menzel, jehož uchopení elegantního intelektuála mu neuvěří samozřejmě nikdo a jeho nezajímavé deklamace pronášené afektovanou spisovnou řečí s očima bloudícím po stole, kde se mu schovává text, připomínají nakolik by ten seriál mohl být tupý, pokud by se jelo čistě jen podle scénáře. To postava Kanyzy, která obsadila pozici druhého zástupce štamgastské inteligence, je zajímavější. Po několika dílech se obrysy tohoto vychytralého právníka pomalu vyplňují tragickým obrazem naprosto zcyničtělého a idejí prostého alkoholika (všichni zde lejí v pracovní době, ale zde se již bavíme o ambulantní fázi půl flašky rumu v deset ráno před soudním stáním), nacházejícího se pouhé měsíce před obrovskou osobní a pracovní tragédií. Což je navíc spojeno s art imitates life skutečností, díky které můžeme sledovat usvědčeného agenta StB mudrujícího nad neměnnou zkorumpovanou povahou slabého člověka. Jinak mizerný herec Pavel Vondruška zde překvapivě zapadá do své role hospodské socky, která je schopná sundat střevíce z mrtvoly a Potměšil opět bravurně naplňuje svoji roli devadesátkového šmejdství koncentrovaného do lidské podoby. Skutečná třída ale ovšem přichází s neuvěřitelným naturščik výkonem 'citlivého primitiva' z kotelny, pana Babuly, který jakoukoli věc či situaci dělí počtem piv a jednou bude dozajista obydlovat obrázek církve hospodského zenu. Spolu s ním tam nejspíš bude fantastické uchopení hospodského Duška Petrem Nárožným, jehož čistě dadaistické improvizační vsuvky ("Kdybych byl takhle malý trpaslík, tak by mi úplně stačily takovéhle činely."; "Jé pane šéf, to je Vlčko Plčko." "Nó, teď tam přijde ta nemocná koza.") posouvají seriál úplně mimo svůj původní záměr. A já si odmítám připouštět, že v době kdy má prequely a spinoffy každá bohem zapomenutá píčovina, není nic jako spin-off s Jaroslavem Duškem. Pochopitelně každé prostředí potřebuje svého trvalého záporáka, kterého zde naplňuje hysterický sporťácký imbecil Václava Knopa, který je zároveň správce domu, tedy zjevně nejděsivější kombinace hodností pro seriál adorující hospodský klid a pohodu. O to hořčejší je pak vědomí, že přesně tento typ postavy je v současné době společensky určující. Seriál Hospoda v posledních letech dosáhl mírného znovuuznání právě v důsledku další akcelerace společenského dění, stejně jako tomu bylo v době jejího vzniku. Podobně jako tehdy může najít opět své místo v době všeobecného hodnotového tlaku, proměn prostředí i nároku na individuální i společenskou odpovědnost v turbuletní době. Což jsou všechno aspekty a hodnoty, proti kterým seriál stojí se svou adorací spokojené stagnace a přirozené prostoty. Ve své podstatně je to očistný nihilistický zážitek. () (méně) (více)