O medvědu Ondřejovi

Původně jsem si myslel, že medvěda bude hrát Vojta, páč tenhle herec se k tomu náramně hodí nejen díky svému hlasu. Nemusí se totiž líčit, stačí, když se tak dva tři dny nebude holit. Ale tak chápu, že princezna by se do něj těžko zamilovala, páč na vzhledu přece jen záleží a nikoho nezajímá nitro, které ve Vojtově případě skrývá tolik výborných anekdot. Ale zpátky k pohádce: nás freudisty potěšila králova věta na princezniččin účet: Kdo najde tvoji tajnou komůrku, dostane tě za ženu! Jinak se tedy král moc nevycajchnoval, vybírat nápadníky podle toho, kdo má lepší hledací schopnosti. To princezna dopadla nakonec ještě dobře, když ji našel ten myslivec, mohla bejt taky přinucená vdát se třeba za nějakýho psa, že jo. Zkrátka podle mě by bylo lepší, kdyby král vybíral nápadníky podle schopností, které jsou doopravdy potřeba. Třeba by mohl uspořádat soutěž o nejhezčí zlaté jablko vyrobené nápadníky, přičemž hlavním kritériem by byla váha. Anebo by se mohl zaměřit na další, velmi důležitou schopnost – plodnost. Že by jako nápadníci museli složit nějakou nápaditou báseň nebo napsat povídku. Vysoké hodnocení dávám díky použití pravého hradu, který bych si coby vášnivý papírový modelista rád slepil, a díky výskytu tajné chodby (ach, ten Freud!). (15.10.2017)

U této pohádky se chtě nechtě nabízí srovnání s geniální pohádkou Hrátky s čertem a dalšími z tohoto období. Všechno, co fungovalo tam, tady ale nějak není ono. Příběh není špatný, herecké obsazení povětšinou také skvělé, včetně epizodních rolí, naopak ústřední milostná dvojice je velmi nevýrazná. Není to špatná pohádka, ale, jak píše Karlos80, ze všech klasických pohádek let padesátých snad ta nejméně povedená. (09.01.2015)

Exteriéry a hádám i interiéry hradu Bouzov vytváří pěknou kulisu téhle trošku naivně pojaté pohádky. Milé pasáže tu určitě jsou (hlavně když "medvěd" tančí před královských dvorem). Ale moc mi nesedl takový ten starosvětský filmařský styl, kdy některé pasáže filmu jsou ztvárněny beze dialogů (jen s docela barvitou hudbou). Jaroslav Marvan roli pana krále je výrazná postavička, žel na můj vkus přehnaně směšná. Z ženských postav je možná výraznější chůva Jiřiny Bohdalové než samotná princezna, což asi není úplně v pořádku... (02.01.2023)

Československá pohádka O medvědu Ondřejovi z roku 1959 mi pořád proklouzávala mezi filmovýma očima a v paměti mi zůstal vždy jen její ocásek. Nikdy jsem ji totiž neviděl celou, když běžela v televizi stihl jsem pouze její část, navíc ji československé veřejnoprávní a později komerční stanice nevysílaly moc často. Upřímně mne ani moc nelákala, nicméně jsem se rozhodl tento rest odmazat a na pohádku o neuvěřitelně krátké délce 50 minut podívat. Příběh filmové pohádky českého režiséra Jaroslava Macha, která byla natočena na motivy české lidové pohádky se tak rozběhl na obrazovce naší TV. Děj byl v podstatě velmi jednoduchý od začátku do konce a jít na to kdysi do kina, zřejmě bych byl zklamán. Jen by mne zajímalo, jestli i vstupné bylo tenkrát nižší, vzhledem k pouhým 50 minutám délky a nepříliš atraktivnímu příběhu. V pohádce šlo o to, provdat výhodně princeznu Blanku (Aglaia Morávková), která se ovšem zamilovala do myslivce Ondřeje (Jiří Papež). Na vdavky pospíchal král a největší hvězda filmu Jaroslav Marvan, který pozval prince Hynka (Soběslav Sejk), prince Vítka (Vladimír Zoubek) a prince Zbyňka (Jiří Ouhleda) na hrad, kterým byl moravský Bouzov. Princezna si nikoho nevybrala a tak král se svolením princezny svou dceru zavřel se služebnými Anežkou (Jiřina Bohdalová) a přísnou Hátou (Heda Marková) do věže, kam vedl tajný vchod. Ten měli odhalit zájemci o celou princeznu a celé království a tak se na hrad sjelo několik zájemců, z nichž byl nejvýraznější potrhlý hrabě Tadeáš v podání Miloše Nesvadby. Samozřejmě, že zamilovaný myslivec přemýšlel, jak se k princezně dostat a při pohledu na medvědáře a jeho zvíře dostal nápad. Oblékl se do medvědí kůže, kterou měli doma a nechal se svým otcem (Vladimír Huber) odvézt na hrad, kde pobavil svým výstupem krále a další obecenstvo. Pak Ondřejův otec vyslovil přání, že by chtěl pobavit i princeznu, s čímž nakonec král souhlasil a sám medvěda odvedl za dcerou a vlastně tak odhalil tajnou cestu. No a pak byl konec a vše šťastně dopadlo. Omlouvám se, že jsem prozradil celý děj, ale myslím že pohádku skoro každý zná a všem bylo jasné, že to dobře dopadne. Pro mne to však nedopadlo dobře s kvalitou pohádky a byl jsem docela zklamán, jelikož v padesátých až sedmdesátých letech 20. století se točily opravdu pěkné a dnes legendární pohádky, mezi něž tato však rozhodně nepatří. Suma sumárum, pohádka O medvědu Ondřejovi ode mne dostala jen dvě medvědí hvězdy **. (24.07.2019)

Řeknu Vám, že po sérii průměrných a až podprůměrných pohádek, co jsem za poslední dny viděl, kterou doufám zakončila letošní premiérová pohádka Kouzelník Žito, je tahle jako ze světa dokonalosti. Ano, je zatraceně jednoduchá. Ano, má k vánoční pohádce hodně daleko. Ale pořád má v sobě takovou tu správnou atmosféru, kterou každá poctivá pohádka potřebuje a moc hezky se na ní kouká. Škoda, že tu má tak průměrné hodnocení. (25.12.2018)