Jak se Franta naučil bát

No, na čtyřicetiminutový pohádkový film je to trochu slabé. Těžko hledat něco zajímavého a vskutku pohádkového. Pouze Josef Kemr a František Filipovský se dají ocenit. Jinak ale zde není nic pohádkového, až na strašidla, ani humorného. Kluk vleze do mlýna, párkrát se zasměje strašidlům, sebere poklad a pak si uvědomí, že se mu líbí holka. Bohužel...moc slabé. (30.03.2018)

Pěkné spojení nekonečně hluboké Kemrovy melancholie s cholerickým Filipovským a geniální nápad s prohazováním hlav. Při sledování pohádky jsem se sice bát nenaučil, neb to už mám dávno malíčku, ale také jsem zjistil, že jsem naučenou látku nezapomněl. Jak se Trojan s divým leskem v očích chechtal produkci obou bratrů, která byla cokoli, jen ne směšná, šel z něho až strach. Dále bych řekl, že nejen strachu se nenaučil, ale ani dobrým způsobům. Slušně vychovaný člověk by přeci nenechal vláčet těžkou truhlu se (svými) penězi ze sklepa až do poschodí dvěma minimálně stopadesátiletými dědečky, kteří měli navíc dohromady pouze jednu hlavu. (23.07.2012)

Tohle je pohádka se vším všudy. Ta řeč, kterou tehdy mluvili, ta tomu hodně pomáhá, že takhle kdysi dávno lidé mluvili. Zní mi tak líbezně pohádkově. Hodně mi připomíná scénáře starých pohádek typu PRINCEZNY SE ZLATOU HVĚZDOU a BYL JEDNOU JEDEN KRÁL. Ale co nejvíc mě zaujalo, tak ty dvě strašidla ve mlýně, Kemr s Filipovským. Na začátku průhledná strašidla a pak byli bílí od mouky a holohlaví. Ti byli slizcí, nechutní, prostě odporní. Pro mne veliké překvapení. [581. hodnocení, 26. komentář, 66%] (10.01.2019)

Nebojím se vůbec ničeho a vůbec nikoho.“  „Když se člověk nebojí, tak zažene zlé duchy.“ – Ježíš Kristus vyháněl zlé duchy.  Boží jméno nadarmo: Verunka: „Pro Pána, to ne!“ 11:17 – za měsícem je modrá obloha, nikoli vesmír. 13:20 – škapulíř = talisman = čarodějnictví „kouzlo proti nebezpečí“. „Sedmero kvítí, co člověka ochraňuje.“ Samozřejmě Franta si škapulíř rád vezme. „Proč se nebojíš?“ „Nemám čeho.“ Strašidla se chovají jak pětileté děti. Půvabná Verunka (Jana Andrsová). (12.02.2022)

Druhá pohádka Jaroslava Macha, Jak se Franta naučil bát, se povedla o něco lépe. Humorný nadhled a hravá rozpustilost dodávají filmu příjemné pobavení. Herecké výkony potěší uši i zrak diváka, kulisy a všeobecně veselá mysl celkovou zábavu podtrhují a zjemňují. Příběh je jednoduchý a neagresivní a k uspokojení dychtivosti dětského publika si vystačí s obyčejnými filmařskými triky. Hlavní postavou je prostý chasník Franta (příjemný Ladislav Trojan), který nepodléhá panickému strachu archetypálního typu, vyplívající z tradic a zvyků. A proč se ve strachu klepat a třást, když hrdinovi nikdy nejde o holý život? Nejrozkošnější postavou je strašidlo Bonifác (dobrý Josef Kemr) a ve spojení s ním se rozehrává nejpoutavější forma rozverného humoru. Z výraznějších postav je zde Bonifácův kolega a strašidlo Cyril (sympatický František Filipovský), stydlivější a trestanější více než jeho druh ve zbrani. Z dalších rolí: do Franty zamilovaná mlynářova dcera Verunka (zajímavá Jana Andrsová s hlasem Aleny Kreuzmannové), její vystrašení rodiče (Oldřich Velen a Miluše Zoubková), či rozverná dvojice dřevorubců (příjemní Jaroslav Vojta a Josef Beyvl). Je to prosté, a přesto dostačující a zábavné ve svém určení i provedení. (26.01.2017)