Režie:
Viktor PolesnýKamera:
Josef ŠpeldaHrají:
Boris Rösner, Zlata Adamovská, Roman Zach, Ester Geislerová, Jan Novotný, Tomáš Valík, Zdena Studenková, Jan Vlasák, Pavel Nový, Zdeněk Dušek, Lucie Horáková, Jitka Ježková, Vladimír Marek (více)Obsahy(1)
Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (62)
-CÍTIL JSI VŮBEC NĚKDY, ŽE TĚ NĚKDO MÁ RÁD? -TO ANO. NĚMECKO. ()
Celkem povedený polovičatý rozběh několika motivů i postav, příjemné herecké výkony - na druhou stranu celý příběh není příliš pevně ukotven a do uvěřitelnosti mu chybí hodně - na televizi ale rozhodně nadprůměr. ()
Ten skvělý baletní kousek (za hudebního doprovodu z Čajkovského Labutího jezera) na konec byl asi nejlepší moment z celého tohoto na české TV poměry celkem zdařilého psychologického filmu odehrávajícího se na sklonku 2. světové války:-) ()
Knížka se mi zamlouvala, film "pouze" ušel. Vzhledem k současné televizní tvorbě se nicméně jedná o slušný kousek. ()
Na českou televizní produkci rozhodně nadprůměr, daný silou námětu, obsazením i hereckými výkony. Velmi zajímavá postava šéfa koncentračního tábora, skvěle ztvárněná Borisem Rösnerem. Celkový dojem 65 %. ()
Rozhodně zajímavý film. Boris Rösner působil dost uvěřitelně, stejně tak Ester (dalši role dcery nacistického otce). Ale nejvíc zajímavá mi přišla role Romana Zacha, který zde solidně zahrál mladého nacistického důstojníka (já se v těch hodnostech nevyznám). Příběh docela napínavý a ten konec byl moc hezký (nemyslím to nějak cynicky; ten balet mladé, nevinné a talentované židovské dívky na božím/nebeském pódiu byl opravdu krásný a divák ho pochopil i beze slov). Jak tak koukám, asi budu patřit mezi tu hrstku, co tento film nevidí jen jako průměr, ale to nevadí, stejně hodnotím 4*. ()
"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen ()
Po druhom pozreti musim jednu ubrat. Nie, ze by som si myslela ze musia byt vsetci alebo vyhradne kladni alebo zaporni, ale moje konecne pocity boli roznako rozporuplne ako vsetci. A nezachranila to ani Zdena ako zo zivota, ani moje sympatie k Zachovi /aj ked su pudove :o)/. ()
Zajímavá zápletka, skvěle napsané i zahrané postavy. Na druhou stranu příliš mnoho vedlejších postav a motivů zastiňuje motiv hlavní, který tvůrci připomínají zbytečnou poslední scénou. ()
Vynikající drama jednoho dne, který pro nacistické impérium znamenal jeho definitivní konec. Precizně vyvedený Kohoutův a Mašínové scénář rozehrává nebezpečnou šachovou partii lidských příběhů, v nichž jako by neexistovala šance na přežití. Karty byly rozdány a dějiny zastavit nelze. Herecké výkony v hlavních (uhrančivý Boris Rösner) i vedlejších (mimořádná Zdena Studénková) rolích, vystupující nad rámec standardních povinností před kamerou, zde dosahují zaslouženého úspěchu a dávají bez nejmenšího zaváhání tušit, že náhoda skutečně přeje připraveným. Škoda, že tak výjimečný námět zůstal uvězněn jen v televizních kulisách. V případě Polesného filmu tím přicházíme o víc. ()
Začátek ok, ale ten konec jako kdyby upadlo z filmu asi hodina a půl.. nedotažené, nedomyšlené, velkolepě si přivedou baletku a pak její osud ani neukážou. Boris vynikající, Zach byl trochu slabší. ()
Gestapácká rodinka v podání idealistického vůdce Terezína Borise Rösnera, pečující matky Zlaty Adamovské i válkou nedotčené Ester Geislerové se výborně doplňovala, Kontrast gestapácké dcerunky a maďarské Židovky znásoben scénami s kusem chleba či kusem dortu. Film mě nadchl, kniha uchvátila. Na malém prostoru skvěle propracovány charaktery postav. ()
V jediném dni se odkryje zrůdnost fašismu i zvrácenost světa rodičů v příběhu dospívající německé dívky....... Scénář : Pavel Kohout, Jelena Mašínová a Viktor Polesný. Kamera : Josef Špelda. Námět - Pavel Kohout. Psychologický snímek o dívce, která odhaluje, co její táta dělal během druhé světové války. Námět i scénář je povedený, kamera někdy hapruje a herecké výkony jsou polovičaté. Zvlášť Boris Rösner někdy působý dojmen, že se jen veze. ()
Těžko zapomenutelná role Borise Rösnera, dobře rozehraná inscenační partie s dobře vybranými hráči a tísnivý, bezvýchodný pocit z příběhu a doby. Koncovkou je však prázdnota. ()
Poněkud dlouhý a nezajimavý rozjezd zachraňuje druhá polovina filmu. Příběhu by prospělo, kdyby dostal více prostoru vztah mezi baletkou a její žákyní. Takto závěrečná katarze moc nefungovala. ()
Jen Borid R. výrazně vyčnívá, zbytek je šedý průměr ! ()
Drsný TV snímek s ještě drsnějším koncem. ()
Lépe napsané než zinscenované. ()
Nevýrazný televizní film Viktora Polesného, u kterého jsem už zvyklý, že buď se zadaří, nebo je to průser. Tady to od průseru zachraňuje pouze Boris Rosner, který svého němčoura hraje věrohodně. Jinak ostatní slabé a křečovité postavy netřeba zmiňovat. Mnohem radši si přečtu stejnojmennou knihu Pavla Kohouta. ()
Pro mne velice silné téma dost dobře zpracované a skvěle zahrané. Víc nemám slov. Děkuji. ()