Lolita, méprise sur un fantasme
Lolita, A Misunderstood Fantasy
Režie:
Olivia MokiejewskiHrají:
Vladimir Nabokov (a.z.), Stanley Kubrick (a.z.), Sue Lyon (a.z.), James Mason (a.z.), Denis Podalydès (vypravěč)Obsahy(1)
Nový dokumentární pohled na skandální a slavnou Nabokovovu "Lolitu"... Vladimir Nabokov, americký spisovatel ruského původu, svou knihou o zralém muži, který si z nedospělé dívky udělá společnici, šokoval. „Lolitu“ z mravnostních důvodů brzy zakázali. Z mistrovského díla se stala možná jedna z nejvíc nepochopených knih v historii literatury a zároveň vděčná předloha pro populární kulturu. Nyní je „Lolita“ považována za jeden z nejlepších románů dvacátého století. Jak číst „Lolitu“, která se nakonec stala celosvětovým bestsellerem, kde leží hranice skandálnosti a co o svém kontroverzním románu říkal sám Nabokov? Olivia Mokiejewski ve svém dokumentu zkoumá, jak se dnes román dotýká otázek pedofilie a konsentu a nakolik jeho publikace, čtenářská recepce a následný odraz příběhu ve filmovém umění i globální popkultuře mohou ovlivnit naše etické postoje. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Ze začátku mi připadalo, že Francouzi látku pojali až příliš frivolně. Ale postupně do sebe vše zapadlo: zajímavá fakta ze spisovatelova života, okolnosti vzniku a vydání knihy, její odraz v kultuře i dohrávané scény. Vše utvořilo perfektní obrázek díla, které natolik rezonuje v /pop/kultuře, až je mnohdy jeho skutečný význam přehlušený. A, jak strašlivě špatně je většinou Lolita čtena a chápána (viz japonské lolitkovské dívčiny – sexuální fantazie nemohoucích zamindrákovaných chlapů). Jak se spisovatel, marně, bránil tomu, jak má být Lolita zobrazována. Převálcovalo ho to. …. Když jsem Lolitu četla jako puberťačka, připadalo mi, že román je o odporném slizoidním hovadu, které po všech možných stránkách zmermomocňuje dívku/dítě, která se nemůže nijak bránit. A přála jsem mu co možná nejhorší konec. Trochu mě překvapilo, že dokument pro něj měl i jistá slova omluvy, ale naštěstí spíš vysvětlující jeho chování, než že by ho omlouvala. ….. Tenhle dokument je skvělý, dává dohromady fakta i různé souvislosti a přiměje tak diváka k zamyšlení. SHRNUTÍ: Lolita není pikantní čtení, je to čtení o bolesti. ()
Dokonalý rozbor literárního díla s poetickými ukázkami, při nichž si čtenář musí dát pozor, aby nebyl vtažen na morálně pochybnou stranu. Také pohled na poválečnou americkou společnost. Zajímala mě část rozdíl mezi knihou a filmem Kubricka, protože jsem o tomto srovnávání absolvoval na FAMU předmět Literatura ve filmu. Film postrádá nenapodobitelnou poezii románu i hrůzu tohoto vztahu. Dělá z lolitky sexuálně náruživou postavu. Nabukov píše: "Jakási vlnivá vratkost pod kolenem prodloužená ke konci každého došlápnutí, náznak šourání. Nekonečně nedospělá, nekonečně vyzývavá". Dokument na České televizi dodává, že nemůžeme odsuzovat lidi za jejich představy. "To bychom byli ve vězení všichni". ()
Vrcholně nudné defilé mluvících hlav, směšných inscenovaných ilustračních záběrů a protivně banálních žvástů, dojmologií a žinantních spekulací (typu, zda je Humbert Humbert Nabokovovo literární alter ego) a zoufalých snah naroubovat 68 let starý román na současnou dobu, a pro zainteresovaného člověka navíc s nulovým informačním přínosem - samozřejmě, že je Nabokovův text nepochopený, jako každá velká literatura, jejíž brány zůstávají většině povrchních konzumentů knih nepřístupny, a samozřejmě, že je to z části vina Kubrickovy filmové adaptace, která to kvůli dobové cenzuře naprosto překroutila, a od té doby si Nabokovova nymfička žije svým životem, a přijde mi směšné a naivní se tomu bránit nebo vnucovat někomu to jediné správné čtení. Pro lidi, co od Nabokova nikdy nic jiného nečetli nebo jimž téma dokumentu přijde objevné, to může být zajímavé, ale mně osobně to přišlo nesnesitelně povrchní a jalové. ()
Věčné děvčátko s udičkou... Vděčná "anatomie." Touhy toulavé, vášně rozlité. Humbuk hanbatých hubiček. Panenské ženskosti a váženého, závažně nedospělého. ()
Pakliže bychom mluvili pouze o díle jako takovém, respektive o knize, která nám nabízí jedinečný pohled do narušené mysli deprivanta a jež k nám hovoří skrze hlavního protagonistu díla, bylo by to jednoduché. Vladimir Nabokov napsal knihu ve svých téměř 60 letech, sám se ovšem za způsob, jakým nám hlavního hrdinu představil styděl, obával se veřejného mínění a to se ukázalo jako zcela oprávněné. Kniha byla přeložená snad do každého jazyka, z Lolity se stal kult a do dnešní doby je v některých institucích součástí povinné četby. V podstatě se stala neodmyslitelnou součástí vzdělávacího systému, což ve své podstatě svědčí o tom, že fantazie je pochopená zcela jasně. Dokument se ale zaměřuje na výklad lidí, kteří se domnívají, že jejich názor se opírá o jasné důkazy, nebo že jejich názor by diváka měl zajímat. Zcela upřímně mě zajímaly především archivní záběry Vladimira Nabokova, výpovědi jeho příbuzných a analýza zcela nezávislého pozorovatele. To, že je kniha pro někoho prostředkem utišení jeho traumat pro mě není vůbec podstatnou informací (jelikož Lennon údajně zemřel kvůli "Kdo chytá v žitě", Charles Manson miloval "Mein Kampf" a Isaac Asimov napsal "Duch ve stroji" poté, co měl halucinace), bohužel ale dokument je vystavěn především na tom. Hrané scény v kombinaci s působivým vypravěčovým výkonem vykreslují atmosféru dokumentu, která je následně zničena zvláštním monologem, který nepřipouští jiný úhel pohledu. To je dle mého názoru vždy špatná interpretace jakéhokoli uměleckého díla. ()
Galerie (16)
Photo © ARTE France
Reklama