Reklama

Reklama

Jih

  • Španělsko El sur (více)

Obsahy(1)

Príbehom nás sprevádza hlas hlavnej hrdinky Estrelly (Icíar Bollaín), ktorá vyrastala a dospievala na usadlosti, prenajatej jej otcom Augustínom (Omero Antonutti). Estrella sa miesto trávenia času so svojimi rovesníkmi snaží odkryť tajomstvo, ktorým je zahalená osoba jej otca. Ten totiž po hádke so svojím otcom opustil juh krajiny a už sa nikdy nezamýšľal vrátiť späť. (sochoking)

(více)

Recenze (9)

garmon 

všechny recenze uživatele

Je to vzpomínkový film a tím je určený rámec. Po shlédnutí Ducha úlu mě to nepřekvapilo. Jsou zde podobné prvky jako v něm – holčička a její svět, odkaz na filmový brak (hrdinové jdou do kina a film určuje jejich osud), rozlehlá, v podstatě nepříjemná, majestátní, všepohlcující krajina, přesná historická zacílenost (Španělé se s minulostí vyrovnali – odpustili, ale nezapomněli…). Přemýšlel jsem nad dvojlomností španělské kinematografie, tak jak ji znám (a patrně je to v jejich kultuře vůbec) – na jedné straně spekulativní a sardonicky blasfemičtí Buñuel a Almódovar, na straně druhé monochromie a fascinace smrtí u Ericeho, Saury… Tady tohle je velmi niterné, sevřené ba svíravé do sebe, moc se toho nedozvíme, všechno jsou jen náznaky. Chvílemi je to dlouhé – za to strhávám hvězdu. Neuvěřitelný náboj paso doble „En er mundo“ – mráz po zádech z toho běhá. **** ()

Reklama

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Velmi intimní, tichý a neornamentální portrét vztahu mezi dcerou (jejíž optikou je filmový příběh nazírán) a jejím podivínským, záhadným otcem (který vypadá jako španělský dvojník Miroslava Macháčka). Film pracuje zejména se zkratkou a náznaky, zaujmou na něm značně dlouhé záběry (často jde o detaily tváří herců, jejichž výraz reaguje na tušený a pouze zvukem napovězený děj mimo obraz), které jsou otevřeny a ukončeny pozvolnými roztmívačkami/zatmívačkami. Je třeba přiznat, že Jih není více než drobným a v dějinách kinematografie bezvýznamným snímkem - nelze mu nicméně upřít schopnost magicky uhranout svou rafinovanou prostotou, kterou spatřuji v režijním, scénaristickém i hereckém uchopení tématu. ()

troxor 

všechny recenze uživatele

Tento film je tak silný zážitek, že se k němu dá napsat jenom málo slov... Já se tu o několik vět pokusím. Španělsko, píší se padesátá léta. Je 20 let po pádu republiky, vládne Franco (poslední evropský fašistický diktátor), jak se zdá na věčné časy.Na severu v osamělém domě v aleji žije rodina - otec, matka a dcera. Otec byl pravděpodobně na straně republiky. Občas přijedou jeho příbuzní z Jihu... Příběh vidíme očima malé dívky, nejdříve nevíme co si máme o všem myslet, postupně začínáme chápat... Erice natočil mezi lety 1970-90 jenom dva filmy. Silou zážitku však vydají za 10. Nikdy bych mimochodem nečekal, že se ve Španělsku budou natáčet takhle smutné a depresivní filmy. Ale nejsmutnější je, že je Jih tak neznámý... ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

I když dnes můžeme říct, že se psychoanalýza jako vědecký obor neetablovala, poskytla nám zajisté spoustu informací (mimo jiných) o chování dětí, jejich vývojových problémech a dětské sexualitě. Ale to mluvíme o dětech, nikoli o dítěti. Zde pomůže nejspíš jen intuice, dnes se často říká mystika. Estrella je jedinečné dítě a její soužití s otcem, který se propadá do stále hlubší deprese, je také jedinečné. Estrella tuší, že jeho úsměv a vlídnost skrývá něco, co se dítěti nepřísluší vědět. Přesto jde za tím. I když jeho pravý stav rozpoznat nedokáže, dostane se hodně daleko. Estrella (č. 2) však není konfrontována jenom s otcovým duševním neduhem, ale také s naléháním svého úporného nápadníka. Nakonec se musí rozhodnout mezi (pěticípou) hvězdou a šaškem, ohraničujími nápis na zdi" TE QUIERO - MILUJI TĚ". ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama