Jih

Väčšinou mi vadí, keď nerozumiem hrdinom filmu. Keď neviem ako rozmýšľajú a čo ich motivuje robiť to, čo robia. Tu som otcovi Agustínovi tiež nerozumel, ale nevadilo mi to. Som na tom podobne ako jeho manželka a dcéra a aj iní ľudia okolo neho. Skúšame ho pochopiť, ale keď sa to nedarí, tak tú jeho podivnosť berieme ako fakt, ktorý sa nedá zmeniť. (30.11.2022)

Je to vzpomínkový film a tím je určený rámec. Po shlédnutí Ducha úlu mě to nepřekvapilo. Jsou zde podobné prvky jako v něm – holčička a její svět, odkaz na filmový brak (hrdinové jdou do kina a film určuje jejich osud), rozlehlá, v podstatě nepříjemná, majestátní, všepohlcující krajina, přesná historická zacílenost (Španělé se s minulostí vyrovnali – odpustili, ale nezapomněli…). Přemýšlel jsem nad dvojlomností španělské kinematografie, tak jak ji znám (a patrně je to v jejich kultuře vůbec) – na jedné straně spekulativní a sardonicky blasfemičtí Buñuel a Almódovar, na straně druhé monochromie a fascinace smrtí u Ericeho, Saury… Tady tohle je velmi niterné, sevřené ba svíravé do sebe, moc se toho nedozvíme, všechno jsou jen náznaky. Chvílemi je to dlouhé – za to strhávám hvězdu. Neuvěřitelný náboj paso doble „En er mundo“ – mráz po zádech z toho běhá. **** (06.09.2011)

V Dalších deseti minutách mi příspěvek Victora Erice docela sedl, tak jsem byl zvědavý, jak moc mi sedne nějaký jeho celovečerní film (kterých popravdě moc nenatočil). A dopadlo to tak 50 na 50. Ten skrytý, lehce mysteriózní příběh má určitou sílu a docela se mi líbil. Vlastně to má i nejednu působivou scénu, ale poetika tohohle filmu mi prostě moc nesedla, protože i přes ty silnější momenty jsem se do toho dokázal dostat jen chvílemi a ani ten příběh negradoval natolik zajímavě, aby mě to pomalé (a podle mě krapet přehnané) tempo dokázalo dostatečně upoutat. Ačkoli by tomu možná pomohl menší počet monologů, protože ty se do atmosféry toho skutečně moc nehodí. Buď víc dialogů nebo více vyprávění obrazem, to jo, ale monology prostě ne. Holt to asi není poetický film pro mě, ale vůbec mě nepřekvapuje, že si to své fanoušky našlo. Ono to totiž má spoustu kladů - jen si vás to musí získat. A jak jsem psal na začátku, mě si to získalo tak na půl. 3* (30.12.2021)

Skoro až „kachyňovsky“ křehký příběh vyrůstající dívky zasažené rodinnými událostmi a malou velkou záhadou otcova počínání je obdařen nádhernou kamerou. Jedinečná atmosféra s vizuální stránkou dokonale vyvažují pomalý děj plný zádumčivých scén, komorní poezie a často s minimem dialogů, některé dlouhé scény (např. ta s kyvadlem) na mě působily skoro až magicky. Herecké výkony včetně obou dětských představitelek Estrelly v různém věku si mě spolehlivě podmanily, stejně tak zachycená atmosféra španělského venkova, a Víctor Erice zde prokázal své mimořádné režijní schopnosti. Škoda, že neměl vedle sebe ještě scenáristu, který by obdařil výsledek na podobně vysoké úrovni, protože samotný Erice adaptoval knižní povídku tak, že víc než dialogy je přeplněna pravidelným monologickým vyprávěním ze strany hlavní dívčí hrdinky. Nebo kdyby se Erice spolehl víc na vyprávění obrazem, které zde opravdu funguje, a ponechal ten voice-overový prvek jen v nejnutnějších případech. Nemůžu si pomoct, ale nejednou mi připadalo až nadbytečné, když Estrella vyprávěla divákům i to, co už jasně vnímáme z obrazu nebo v případě jedné události (večer na ulici před kinem a poté v kavárně) se Estrella ke svým pocitům v těchto okamžicích stejně později vrátila v jedném silném dialogu se svým otcem. Proto „jen“ 4 hvězdičky. [75%] (07.08.2021)

Otec, ktorý je prítomný aj neprítomný. Ktorý stráži dcéru z výšin podkrovnej izby, aj sa jej vykráda z detstva zadnými dverami. Nie je to idylka, ale mohlo byť horšie. Silné aj slabé stránky rodiny tkvejú v jej tajuplnosti. Nerozhodný divák si môže za "rodinu" v predošlej vete eventuálne doplniť "film". (04.05.2023)