El sur
Le Sud
The South
Juh
Režie:
Víctor EriceScénář:
Víctor EriceKamera:
José Luis AlcaineHrají:
Omero Antonutti, Icíar Bollaín, Lola Cardona, Aurore Clément, Germaine Montero, Rafaela Aparicio, José Vivó, Francisco Merino, Sonsoles Aranguren (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Príbehom nás sprevádza hlas hlavnej hrdinky Estrelly (Icíar Bollaín), ktorá vyrastala a dospievala na usadlosti, prenajatej jej otcom Augustínom (Omero Antonutti). Estrella sa miesto trávenia času so svojimi rovesníkmi snaží odkryť tajomstvo, ktorým je zahalená osoba jej otca. Ten totiž po hádke so svojím otcom opustil juh krajiny a už sa nikdy nezamýšľal vrátiť späť. (sochoking)
(více)Recenze (15)
Zlatá Palma - výběr ()
Ericeove filmy sú asi ako prehnať to pri nedeľnom obede s aperitívom a potom polospiačky sledovať, jak za oknom prší. Ja myslím, že to bolo o tom, že všetci máme svoje dôvody. A aj keď sa mi záver nepáčil, tak to v živote býva. Každý trpí sám. ()
Skoro až „kachyňovsky“ křehký příběh vyrůstající dívky zasažené rodinnými událostmi a malou velkou záhadou otcova počínání je obdařen nádhernou kamerou. Jedinečná atmosféra s vizuální stránkou dokonale vyvažují pomalý děj plný zádumčivých scén, komorní poezie a často s minimem dialogů, některé dlouhé scény (např. ta s kyvadlem) na mě působily skoro až magicky. Herecké výkony včetně obou dětských představitelek Estrelly v různém věku si mě spolehlivě podmanily, stejně tak zachycená atmosféra španělského venkova, a Víctor Erice zde prokázal své mimořádné režijní schopnosti. Škoda, že neměl vedle sebe ještě scenáristu, který by obdařil výsledek na podobně vysoké úrovni, protože samotný Erice adaptoval knižní povídku tak, že víc než dialogy je přeplněna pravidelným monologickým vyprávěním ze strany hlavní dívčí hrdinky. Nebo kdyby se Erice spolehl víc na vyprávění obrazem, které zde opravdu funguje, a ponechal ten voice-overový prvek jen v nejnutnějších případech. Nemůžu si pomoct, ale nejednou mi připadalo až nadbytečné, když Estrella vyprávěla divákům i to, co už jasně vnímáme z obrazu nebo v případě jedné události (večer na ulici před kinem a poté v kavárně) se Estrella ke svým pocitům v těchto okamžicích stejně později vrátila v jedném silném dialogu se svým otcem. Proto „jen“ 4 hvězdičky. [75%] ()
Otec, ktorý je prítomný aj neprítomný. Ktorý stráži dcéru z výšin podkrovnej izby, aj sa jej vykráda z detstva zadnými dverami. Nie je to idylka, ale mohlo byť horšie. Silné aj slabé stránky rodiny tkvejú v jej tajuplnosti. Nerozhodný divák si môže za "rodinu" v predošlej vete eventuálne doplniť "film". ()
Velmi intimní, tichý a neornamentální portrét vztahu mezi dcerou (jejíž optikou je filmový příběh nazírán) a jejím podivínským, záhadným otcem (který vypadá jako španělský dvojník Miroslava Macháčka). Film pracuje zejména se zkratkou a náznaky, zaujmou na něm značně dlouhé záběry (často jde o detaily tváří herců, jejichž výraz reaguje na tušený a pouze zvukem napovězený děj mimo obraz), které jsou otevřeny a ukončeny pozvolnými roztmívačkami/zatmívačkami. Je třeba přiznat, že Jih není více než drobným a v dějinách kinematografie bezvýznamným snímkem - nelze mu nicméně upřít schopnost magicky uhranout svou rafinovanou prostotou, kterou spatřuji v režijním, scénaristickém i hereckém uchopení tématu. ()
Je to vzpomínkový film a tím je určený rámec. Po shlédnutí Ducha úlu mě to nepřekvapilo. Jsou zde podobné prvky jako v něm – holčička a její svět, odkaz na filmový brak (hrdinové jdou do kina a film určuje jejich osud), rozlehlá, v podstatě nepříjemná, majestátní, všepohlcující krajina, přesná historická zacílenost (Španělé se s minulostí vyrovnali – odpustili, ale nezapomněli…). Přemýšlel jsem nad dvojlomností španělské kinematografie, tak jak ji znám (a patrně je to v jejich kultuře vůbec) – na jedné straně spekulativní a sardonicky blasfemičtí Buñuel a Almódovar, na straně druhé monochromie a fascinace smrtí u Ericeho, Saury… Tady tohle je velmi niterné, sevřené ba svíravé do sebe, moc se toho nedozvíme, všechno jsou jen náznaky. Chvílemi je to dlouhé – za to strhávám hvězdu. Neuvěřitelný náboj paso doble „En er mundo“ – mráz po zádech z toho běhá. **** ()
I když dnes můžeme říct, že se psychoanalýza jako vědecký obor neetablovala, poskytla nám zajisté spoustu informací (mimo jiných) o chování dětí, jejich vývojových problémech a dětské sexualitě. Ale to mluvíme o dětech, nikoli o dítěti. Zde pomůže nejspíš jen intuice, dnes se často říká mystika. Estrella je jedinečné dítě a její soužití s otcem, který se propadá do stále hlubší deprese, je také jedinečné. Estrella tuší, že jeho úsměv a vlídnost skrývá něco, co se dítěti nepřísluší vědět. Přesto jde za tím. I když jeho pravý stav rozpoznat nedokáže, dostane se hodně daleko. Estrella (č. 2) však není konfrontována jenom s otcovým duševním neduhem, ale také s naléháním svého úporného nápadníka. Nakonec se musí rozhodnout mezi (pěticípou) hvězdou a šaškem, ohraničujími nápis na zdi" TE QUIERO - MILUJI TĚ". ()
ocenenia : MFF Cannes 1983 - Nominácia na 1. cenu ()
Jeden z nejzvláštnějších filmů, který jsem kdy viděl. Otec Santiago a ta atmosféra...! ()
Spomienkovy film reziserky Iciar Bollain /A take dest/, ktora spomina na veci ohladom svojho otca. Toto bol jej prvy film, preto nedam maximalne hodnotenie. Victor Erice ako reziser mi toho vela nehovori : 70 % ()
V Dalších deseti minutách mi příspěvek Victora Erice docela sedl, tak jsem byl zvědavý, jak moc mi sedne nějaký jeho celovečerní film (kterých popravdě moc nenatočil). A dopadlo to tak 50 na 50. Ten skrytý, lehce mysteriózní příběh má určitou sílu a docela se mi líbil. Vlastně to má i nejednu působivou scénu, ale poetika tohohle filmu mi prostě moc nesedla, protože i přes ty silnější momenty jsem se do toho dokázal dostat jen chvílemi a ani ten příběh negradoval natolik zajímavě, aby mě to pomalé (a podle mě krapet přehnané) tempo dokázalo dostatečně upoutat. Ačkoli by tomu možná pomohl menší počet monologů, protože ty se do atmosféry toho skutečně moc nehodí. Buď víc dialogů nebo více vyprávění obrazem, to jo, ale monology prostě ne. Holt to asi není poetický film pro mě, ale vůbec mě nepřekvapuje, že si to své fanoušky našlo. Ono to totiž má spoustu kladů - jen si vás to musí získat. A jak jsem psal na začátku, mě si to získalo tak na půl. 3* ()
Niternost, kde je nutné šeptat. ()
Příběh nepříběh, tohle vážně není nic pro mě. Od španělských romantických filmů si nejspíš po El sur dám pauzu. 25 % ()
Tento film je tak silný zážitek, že se k němu dá napsat jenom málo slov... Já se tu o několik vět pokusím. Španělsko, píší se padesátá léta. Je 20 let po pádu republiky, vládne Franco (poslední evropský fašistický diktátor), jak se zdá na věčné časy.Na severu v osamělém domě v aleji žije rodina - otec, matka a dcera. Otec byl pravděpodobně na straně republiky. Občas přijedou jeho příbuzní z Jihu... Příběh vidíme očima malé dívky, nejdříve nevíme co si máme o všem myslet, postupně začínáme chápat... Erice natočil mezi lety 1970-90 jenom dva filmy. Silou zážitku však vydají za 10. Nikdy bych mimochodem nečekal, že se ve Španělsku budou natáčet takhle smutné a depresivní filmy. Ale nejsmutnější je, že je Jih tak neznámý... ()
Väčšinou mi vadí, keď nerozumiem hrdinom filmu. Keď neviem ako rozmýšľajú a čo ich motivuje robiť to, čo robia. Tu som otcovi Agustínovi tiež nerozumel, ale nevadilo mi to. Som na tom podobne ako jeho manželka a dcéra a aj iní ľudia okolo neho. Skúšame ho pochopiť, ale keď sa to nedarí, tak tú jeho podivnosť berieme ako fakt, ktorý sa nedá zmeniť. ()