Nenápadný půvab buržoazie

Tři základní kameny surrealizmu (víra, sex, smrt) dokázal Buñuel přetavit do na první pohled jednoduchého děje se spoustou originálních (více či méně) bizarních situací a nápadů a zároveň udržel jakousi reálnost a nezabředl do vod absurdnosti. Tleskám a nestačím žasnout. Rozplývám se nad úžasným dějem, nápaditou kamerou a nenápadným půvabem tohoto filmu. Odněkud někam jdou, obzor v nedohlednu, a tak nezbývá než hrdinům popřát dobrou noc a pěkné sny. Ámen. Jo a kdyby někdo chtěl prodat levně letenky do Mirandy, tak mi napište do pošty. Mé maličkosti nebylo poskytnuto vízum. (19.12.2008)

Na tomhle snímku se mi nesmírně líbí, jak graduje jeho absurdnost, ale i jeho děj, kdy se skupina prostě není schopna společně navečeřet. S tím graduje i tvůrcův styl a jako kdyby Luis Buñuel dokazoval, jak je z reality celkem snadno možné udělat surrealitu. Uvěříte a budete se smát a budete o tom přemýšlet, když se vám bude chtít. (26.08.2015)

Nenápadně půvabná kritika nositelů společenského řádu. Sled absurdních situací, z nichž prakticky žádná není uvěřitelná (a netýká se to jenom snových sekvencí), zábavné je to ale dost. Víc než Fernando Rey mě bavili pánové ve vedlejších rolích (F. Maistre, C. Pièplu), spolehnutí je vždycky i na Stéphane Audran. Ztělesněním zbytečné existence společenské třídy je tady skvostná Bulle Ogier, která se tu po většinu děje potácí ožralá a sjetá neustále s cigárem v ruce, přitom ale občas vypustí hlášku dokazující, že nemá v hlavě úplně nasráno. Pobavil jsem se a spokojeně si odškrtávám jednoho Buñuela. (27.02.2017)

Luis Buñuel tak jak jej známe, prostřednictvím bizarních postav, dialogů a chování, tepající nejrůznější nešvary, se protentokrát zaměřil zejména na nejvyšší společnost. Takto je mi Buñuel nejmilejší a mám jej tak nejraději. Po Andělu zkázy a Krásce dne asi nejlepší film (plus samozřejmě Andaluský pes). (11.05.2012)

Vchádzanie zo sna do sna, pripomínajúce svojimi neuveriteľnými dejovými obrátkami nepokojné prehadzovanie sa na posteli. Nejde však o desivú nočnú moru, skôr o príjemne dobrodružný spánok s mnohými snami - takmer všetky situačné zážitky skupinky, ktorá sa túži v kľude najesť, len sa jej to akosi nedarí sú vyvážené parádne uvoľneným humorom. Komické absurdno sa strieda so smutnou melancholickosťou, tak ako častokrát v živote. Nervná chôdza skupinky po veternej ceste kdesi v krajine (táto scéna vchádza do deja opakovane a nečakane). Ostrý výsmech čaká pachtiacich sa nafúkancov, poblúznených revolucinárov, nositeľov jedinej správnej vízie, vyslancov v skutočnosti len osobných záujmov, politikov, aristokratickej povrchnosti, Boha, nezmyslenej armády, divadla života, kde sa nevedomí diváci stávajú hercami odhalenými v trápnych pózach. Snivo denné žitie podané ako na tanieriku. Pritom tak pozerateľné a s toľko možnými výkladmi ako len v Otvorenom filme môže byť. (08.08.2005)