Nenápadný půvab buržoazie

Rozkošný Buñuelův piknik s lehkou příchutí Monty Pythonů se zdařilým french akséntem a špetičkou Isabel Allende. Zženštilý Napoleonův kolobouk asi ho zabil zahradník štěnice z piána mylně vás informovali naše země se rozvíjí aby se nám ta kýta moc nepropekla vysvětlím vám to. Bon soir. Bonžůr těší mne všichni ke zdi. (07.06.2015)

S panem Buňuelem mám komplikovaný vztah - od odmítnutí (Zapomenutí) přes průměr (Andaluský pes) po lehký nadprůměr (Viridiana, Tristana). Jsem proto rád, že v Buržoazii jsem našel novou kategorii: nadšení. Atmosféra filmu je vynikající. Nenávaznost a absurdita, která by mě možná v jiném případě rozčílila, mě tady velmi pobavila (postavy, které v nejnevhodnějších situacích vypráví svůj sen, a pak se ve filmu už nikdy neobjeví apod.). Buňuel vytvořil surrealistické dílo, které má rysy béčkového filmu (podivné střihy, nelogické jednání postav), přesto je to nepochybně umělecký film; narozdíl od béček to není hloupé, ale roztomilé (konkrétně mám na mysli zobrazení buržoazie jakožto neustále cupitajících směšných paňáců). Taky si myslím, že režisér musel znát hry Eugéna Ionesca, hlavně Plešatou zpěvačku. Některé pasáže jsou skoro jako okopírované (,,Přijeli jsme pozdě. Potkali jsme cestou 150 - 200 cyklistů!") (23.10.2010)

sympaticky zajímavý film plný nudných míjejících se snobů (zajímavý X nudných :)), melancholických poručíků, kteří jen tak mimochodem ve společnosti vyprávějí své tragické sny, podivných teroristicko-mafiánských eskapád a ukázek lidské tuposti a egocentrismu. vše dovedeno ad absurdum ke konci ve známém stylu - měl jsem sen že můj přítel měl sen... 88 procent co je tady je asi moc, ale osmička k tomu padne jako zadek na hrnec, vytvořit z tak na první pohled nudné látky tak zajímavý film - bravo pane B.! 8/10 (25.05.2007)

I tentokrát Buňuel dokázal, že je mistrem filmového vyprávění. Tentokrát vypráví příběh o šestici snobčeků, kteří ani na okamžik nepochybují o své nadřazenosti nad chudinou, což je ovšem ve velkém kontrastu s tím jak se chovají. Nevidíme zde kdovíjaké kázání, spíše ironické popichování do lidí, kteří nepochybují o svém výsadním postavení a možná i do potencionlích snobů v každém z nás. Jak už to tak u Buňuelových filmů bývá, příběh je ze začátku v relativně logickém sledu, aby se v průběhu roztekl do absurdních krajin. To z něj však činí skvělou zábavu.Koneckonců po všech těch opulentních večeřích které šlechta tohoto filmu neustále absolvuje, vypadá abusrdně i záběr kdy jdou pěšky po silnici. (19.11.2010)

Luis Buñuel mě vždy znovu přesvědčí o své schopnosti vyvést diváka z míry přesně odměřenou dávkou své fantazie a odhalením lidského podvědomí, zesměšněním lidské povrchnosti a pohledem pod ni. Jeho filmy jsou důkazem a zárukou, že surrealismus nikdy nezanikne, protože každý má nějaké sny, každý sám v sobě hýbe minulostí i budoucností. Ale ne každý to dokáže tak rozhýbat na plátně a v sále kina jako Buñuel. I když už jsem od něj byla na leccos zvyklá, Nenápadný půvab buržoazie mě zase zaskočil. Je to smršť příjemně absurdního humoru mířícího ovšem na zcela konkrétní cíle. Jeho styl mi silně připomínal Monty Pythony. Jak jsem se mohla přesvědčit, může to být požitek i pro Buñuelem zatím netknuté "běžné" diváky. (18.02.2006)