Nenápadný půvab buržoazie

Oscar 1 : Cizojazyčný film + 1 nominace: Scénář (15.04.2004)

Pitomci, podlézavci, pokrytci. Zbohatlíci, církev, armáda. Zas a znovu se schází a pořád jim to nevychází. K smrti je děsí, že by někdo mohl odhalit jejich pravé záměry. Nahromaděné lži vycházejí najevo ve snech, které jsou nakonec možná pravdivější než to, co je vydáváno za realitu. Bunuel natočil úžasně krutou komedii s poněkud surrealistickým nádechem. Jídlo, sex, sny a scény jako z artfilmu nahlíženého montypythonovskou optikou. Režie je obdivuhodně úsporná, může-li něco říct jedním záběrem, neříká to třemi. Pouze jsem si vždy nebyl zcela jistý, co vlastně říká, ale pokud zrovna ničím jiným, bavil mne film neustále svou podvratnou neodhadnutelností. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Šandík, Trainspotter, Vančura, troxor, tomtomtoma, pouler (12.10.2012)

První a poslední setkání s režisérem. Film jsem zapnul náhodou s tím, že nic jiného v televizi není. Výsledkem byla absolutně nudná kompozice namyšlených lidí, kteří svojí namyšleností měli být vtipní. Nebyli. (13.02.2012)

Vzdor namířený proti autoritám symbolizovaným smokingy, uniformami a klerikami může mít i úsměvně absurdní podobu. Když si mám ovšem vybrat mezi filipikou s církví a buržoazií satirickým šlehem Luise Buñuela a třeba Monty Pythonova létajícího cirkusu, volím za všech okolností vždy ty druhé, jelikož britský sextet při použití obdobné formy a výrazových prostředků, byť ze zcela jiných uměleckých výchozích pozic, dokáže svou kritiku společnosti zalít tak chutnou omáčkou humoru a zábavy, že si při servírování Buñuelova menu připadám jak hrdinové jeho filmu - na konzumaci chutného pokrmu vůbec nedojde... (10.02.2012)

RIP brunch :'( (12.12.2020)

Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní výstava individualit jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou. (11.04.2011)

Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (31.08.2011)

Luis Buñuel tak jak jej známe, prostřednictvím bizarních postav, dialogů a chování, tepající nejrůznější nešvary, se protentokrát zaměřil zejména na nejvyšší společnost. Takto je mi Buñuel nejmilejší a mám jej tak nejraději. Po Andělu zkázy a Krásce dne asi nejlepší film (plus samozřejmě Andaluský pes). (11.05.2012)

Půvabná hravá a zlomyslná snová komedie. Pro mě osobně lákavá pozvánka k dalším průzkumům Buñuelovy filmografie. (05.03.2008)

Na film sedmdesátiletého skoro hluchého režiséra velmi živé a dynamické, nenechalo mě to ani chvilku v klidu. A skutečně nemělo smysl se Bunuela bát, Pes je zřejmě i na něj extrémní film... (18.05.2012)

Odkud a kam jdou? Sedm dokonale odpudivých postav trýzněných špatným svědomím a strachem z trestu, svázaných touhou společně povečeřet a uzamčených ve snu ve snu, protkaném Buňuelovým typickým černým humorem a zalitým oblíbeným suchým martini. (07.01.2007)

Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %. (11.09.2014)

Od režiséra jsem viděl předtím pouze Krásku dne, tedy relativně normální snímek, ale Nenápadný půvab buržoazie měl být podle zdejších reakcí krapet něco jiného a možná ne úplně snadno akceptovatelného. Ale i když mě to samotného překvapilo, film se mi docela dost líbil. Připravil jsem se na to, že se bude dílo pohybovat mimo realitu, a tak mi ty sny ve snech vůbec nevadily a já si užíval mnohdy velmi zábavných absurdních výstupů (jinak, dosti originální mi přišla „hra na piáno“) a velmi svérázných postaviček (mými favority však byly vedlejší postavy jako služebná nebo kněz). Rytí do všeho možného bylo taky fajn, takže celkově dávám slušné 4*. „Marihuana není droga. Podívejte se, co se děje ve Vietnamu. Kouří všichni, od vojáka až po generála.“ – A proto minimálně jednou týdně bombardují své vlastní jednotky.“ – „Kdepak madam, k tomu mají své strategické důvody.“ (07.06.2013)

Kiežby malo moje snové rozhranie niekedy takúto spletito hravú atmosféru, plnú absurdity, bizarnosti, nápaditosti a kúzelnej, kriticko-posmešnej satiry. Hneď by bol deň krajší (alebo možno aj nie). Ale takto mi Luis Buñuel vylepšil aspoň ten dnešný. Vábivá analýza povrchnosti súčasnej spoločnosti a jej dokonalých ideálov (od cirkevných hodnostárov až po najvyšších politických predstaviteľov), ktoré sa svojou podstatou dodnes nezmenili a ani sa tak skoro nezmenia. Svoje povedali hlavne smiešne až trápne faux pas v tých najvážnejších a spoločensky najprísnejších situáciách. Snové fantasy prvky, prelínané s realitou sa občas vymkli spod kontroly, ale určite to neuvádzam ako jednoznačne záporný faktor. Teším sa že som našiel skrytý pôvab tohto filmu a hneď sa vydám na jeho hľadanie v ďalších Buñuelových kúskoch. 80%. (19.01.2009)

Zábavný sled scének skupinky naprosto zdegenrovaných lidí z vyšší společnosti. Bunuel se fakt předvedl. Vyloženě komické scény, které se povětšinou týkají jídla, prokládá zdánlivě nesouvisejícími situacemi, jako je biskup-zahradník, voják s krušným dětstvím nebo levicová teroristka, a četnými snovými sekvencemi, jak je jeho dobrým zvykem již od Andaluského psa. (22.03.2010)

Kdepak náš starý legrační provokatér Luis. Pokud kdy měl někdo povýšit na "umění" základní situaci, ve které se lidi prostě nesejdou ve správný čas a na správném místě, ani kdyby se rozkrájeli, tak to měl být právě on. Sice vidět v životě víckrát než jednou tvář Fernanda Reye v hlavní roli shledávám naprosto marnotratně zničeným časem, ale budiž. Nadto jsem chtěla vidět i v jiné roli Delphine Seyrig, než jen jako postmoderní Bathory. Takže jsem to nakonec celé přežila, několikrát jsem shledala zdejší humor natolik absurdním, až se stal nakonec přijatelným pro salvy smíchu, ale nikoli jako na běžícím pásu. (11.04.2013)

Vchádzanie zo sna do sna, pripomínajúce svojimi neuveriteľnými dejovými obrátkami nepokojné prehadzovanie sa na posteli. Nejde však o desivú nočnú moru, skôr o príjemne dobrodružný spánok s mnohými snami - takmer všetky situačné zážitky skupinky, ktorá sa túži v kľude najesť, len sa jej to akosi nedarí sú vyvážené parádne uvoľneným humorom. Komické absurdno sa strieda so smutnou melancholickosťou, tak ako častokrát v živote. Nervná chôdza skupinky po veternej ceste kdesi v krajine (táto scéna vchádza do deja opakovane a nečakane). Ostrý výsmech čaká pachtiacich sa nafúkancov, poblúznených revolucinárov, nositeľov jedinej správnej vízie, vyslancov v skutočnosti len osobných záujmov, politikov, aristokratickej povrchnosti, Boha, nezmyslenej armády, divadla života, kde sa nevedomí diváci stávajú hercami odhalenými v trápnych pózach. Snivo denné žitie podané ako na tanieriku. Pritom tak pozerateľné a s toľko možnými výkladmi ako len v Otvorenom filme môže byť. (08.08.2005)

Buñuel byl řízek. Na vpravdě nenápadném prostoru rozehrál nenápadnou ale komplikovanou story, ve které bych já nevymyslel vůbec nic. Buñuel do ní však nasadil tak ujeté scénky a postavy, že mi nezbývalo, než se jen s tupým úsměvem dívat, co na mě přichystá dál a čas od času, jako bonbónek, si nachystal i geniální vtip a sem tam náboženskou narážku, jakoby tam byly jenom pro mě. A hádejte, kdo je tu vrah? (03.12.2007)

Buñuel je vypravěč snů. Jedno, jestli jsou to sny, co se mu zdály nebo ty, které si sám vysnil. Kuriozní situace naskládané na sebe nebo přes sebe, bez potřeby cokoliv vysvětlovat nebo zdůvodňovat. Mláčná dráha mi připadala víc zábavná, ale i tento kousek má svůj skrytý nenápadný půvab! (12.06.2018)