Mnichov: Na prahu války

Když se odprostíte od té zrady a od toho jak si to britové obhajují (dostali jsme čas, abychom nakonec Hitlera porazili, zní to hodně alibisticky - což také je), tak je to nakonec celkem fajn film, je zde zdařile vykreslena složitá povaha Chamberlaina. Celkem napínavý příběh obou kamarádů z Oxfordu, kteří nakonec stojí proti sobě a přece jen spolu. To hodnocení zde na CSFD je dost zaujaté vůči historické události a nehodnotí se zde film jako takový. Na závěr bych dodal, že Mnichovská zrada prostě asi nepůjde nikdy dobře zfilmovat. Češi budou vždy naštvaní kvůli tomu jak to dopadlo a pro zbytek světa se bude jednat o nezajímavou historickou událost. (02.02.2022)

Jo tak nejlíp na mě zapůsobil konec, kde si Britové odůvodnili mnichovskou zradu jako vlastně geniální strategický krok. Tak to mě občana ČR vážně ironicky pobavilo. O tom jakej je západ jsme se mohli přesvědčit v kauze "Vrbětice" kdy nás nechali proti rusákům opět sami a reálně se nás zastali jen Slováci, Pobaltí a krapet Balkánu a vrchol tomu dala současná vláda, když řekla že jsme to západu dostatečně nevysvětlili a nežádali. No já nevím, když já něco potřebuji od přátel nebo oni ode mě, nemusíme u toho klečet ani připravovat slovní průjem na 5 hodin, prostě stačí říct, tak to mezi přáteli a spojenci platí. No a pokud jde o celý film, tak pro mě jako čecha měl film samozřejmě vysoce atraktivní téma, takže některé pasaže filmu mě bavili, ale protože to celý stojí na nějakým přatelství dvou chlapců a jakés takés špionáži, která je směšná a především již zmíněním závěrem, tak že bych byl nějak nadšen to tedy věru ne, Vidím to stejně jako kolegové někde mezi 2-3 asi spíš tři i když Hitler se teda moc nepoved.. Tak nakonec upravuji na dvě, protožejsme o tom ještě dlouze přemýšlel a ten film dokonale představuje i současné chování západu k zemím jako jsme my, arognatní, povýšenecké a pokrytecké. (21.01.2022)

Komentář k filmu by bylo dobré začít (omlouvám se, poněkud obsáhlejší) exkurzí do dobové geopolitiky. Za vznik Československa v žádném případě nevděčíme Velké Británii, nýbrž politickému idealismu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho představě o sebeurčení národů a snaze Francie obklíčit Německo spojeneckými státy, které mu znemožní pomýšlet na odvetu. Britové želeli rozpadu Rakouska-Uherska, které považovali za ideální útvar k udržení pořádku ve střední Evropě. Byli dědičnou monarchií a český nacionalismus házeli do stejného soudku problematických malých nárůdků, jako byli Irové, kteří jim tehdy těžce zatápěli. Civilizace pro ně končila v Berlíně a Vídni, o situaci ve střední Evropě se nezajímali a veškerou energii směřovali k udržení své rozlehlé koloniální říše. Ta se už tehdy dostávala do problémů, leckde vznikala národní separatistická hnutí a správa říše si žádala stále větší prostředky. Ve východní Asii hrozil vzestup Japonska. Britové a speciálně Chamberlain dlouhou dobu považovali nacismus jen za výhonek autoritářského nacionalismu, který tehdy konec konců v Evropě dominoval, a jeho revoluční radikalismus nedokázali předvídat. Britové nikoho nezradili, protože s námi narozdíl od Francie neměli uzavřenou spojeneckou smlouvu. Rozhodovat o cizích hranicích jim nedělalo žádné potíže (o nás bez nás), byli na to jako imperiální velmoc zvyklí. Ten, kdo zklamal, byla francouzská vláda, ale Francouzi ve 30. letech procházeli vleklou krizí a Daladier si spočítal, že bez pomoci Británie to nedá. A tak, i když si strategický rozměr porážky při obětování Československa spočítal, neviděl jiné východisko než se k Británii přidat. Film sám je studený jak psí čumák a leckde mu schází napětí, které by při špinážním dramatu člověk očekával. O nešťastné volbě obsazení postavy Adolfa Hitlera psali už mnozí. Hitler byl tehdy na vrcholu popularity i svých fyzických a duševních sil a s tím upírem Nosferatu, který nám předkládá snímek, neměl nic společného. Typově přesný je naopak Jeremy Irons v roli Chamberlaina, ale obávám se, že to je jediné, co divákům z dlouhodobého hlediska utkví v paměti. Osobně nemám rád, když se v realisticky tvářícím historickém dramatu objevují pitomosti typu útoku esesáka na člena britské diplomatické mise na vrcholném setkání při mnichovské konferenci, kam se soustředila pozornost světové veřejnosti. Ten by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by skončil pouze v koncentráku a nikoliv rovnou před popravčí četou. Celkový dojem: 55 %. (23.02.2022)

Film, který není špatný, ale ani nějak skvělý. Rozehrává špionážní zápletku na pozadí sjednávání mnichovské dohody, ale důvod je nejasný, když získání tajného dokumentů k ničemu nevede. Konečná poznámka, že dohoda získala Británii čas na válku, vlastně vůbec neladí s vyzněním filmu, kde je Chamberlain vykreslený jako naprostý naiva. Hitlera hraje stejný herec jako v Pádu třetí říše Goebbelse, akorát mu není vůbec podobný... (26.01.2022)

Můžu pochválit exteriéry i interiéry, natočeno to bylo velmi pěkně, ale stálo mi to za víc jak dvě hodiny času? Neřekl bych. S tím, že nás Britové a Francouzi svého času použili jako tribut pro jednoho z největších zmrdů v dějinách, bych se se zaťatými zuby smířil, ale to, co předvedli tvůrci tohoto snímku, mohu nazvat jedině ostudou. Británie a Francie se po Velké válce staly strážci evropské demokracie a v této roli hanebně selhaly. Ne, nejen v osmatřicátém, začalo to neustálými ústupky při porušování Versaillské smlouvy, což vlastně vedlo k jejímu úplnému zašlapání do země, pak se mlčelo při anšlusu Rakouska, a ve finále byly herr Hitlerovi darovány Sudety. Neville Chamberlain vyšel z jednání s Führerem jako úplný idiot, ale tvůrci filmu dokázali i z jeho zbabělosti, samolibosti a nedostatku soudnosti udělat jednu velkou přednost během jediného dialogu v letadle. "Stojíme za Čechy!", to bylo jako co? Kam se tvůrcům zatoulal fakt, že v té době ještě rok existovalo Československo? Kromě toho se jako již tradičně nepodařil Hitler. Kurňa, vždyť i u nás umí filmaři vystřihnout luxusního Jonáka, tak kde je problém? Duce dopadl podobně, Chamberlain byl ovšem dokonalý. Největším hnusem byl ovšem fakt, že se touto záležitostí Britové dokázali obdivně poplácat po zádech, přestože všichni vědí, kam to celé vedlo. I když.... Možná nevědí, lidé často zapomínají, případně využívají svou selektivní paměť. / Poučení: Kéž by nějaké bylo, ale lidé jsou zjevně nepoučitelní. (30.03.2024)