Zločinný život Archibalda de la Cruz

Zločinný život Archibalda de la Cruz je zajímavou buńuelovskou sondou do duše muže, který je posedlý touhou býti sériovým vrahem žen. Tato posedlost pramenila z Archibaldovy fascinace hrací skříňkou, kterou dostal jako dítě, jejím tajemným příběhem - "Král přinutil královnu, aby na něj pohlédla, ale ona sklopila oči, což král pochopil jako známku viny. Bez dlouhého přemýšlení otevřel hrací skříňku a v tom okamžiku se královna mrtva skácela k zemi" - a zejména tragickým úmrtím mladé vychovatelky, která mu chvíli před smrtí tuto legendu vyprávěla. V malém Archibaldovi, fascinovaném od krve zarudlou šíjí krásné dívky, zrodila se zvrácená touha zabíjet... Když poté v dospělosti (v klíčovém okamžiku jeho dětství probíhala revoluce) znovu narazil na onu tajemnou skříňku, posedlost se v něm znovu probudila. Další události, jako manželská hádka jeho přátel, sňatek s mladou katoličkou nebo epizoda s figurínou, jsou výbornou směsicí ironického i symbolistického psychologizování na téma latentní sadismus případně latentní mizogynie... Celý snímek je taktéž (u Buńuela nic nezvyklého) vyplněn závojem protikatolických narážek. Zločinný život Archibalda de la Cruz je slušný snímek Luise Buńuela z jeho "mexického" období. Nepatří sice mezi jeho nejlepší, ale rozhodně v sobě něco má. (15.09.2006)

Buňuel překvapuje diváka vývojem děje, zatímco gentleman pan Archibald baví svým cynismem při plánování zločinů – a zvlášť výraz jeho dětinského nadšení je k nezaplacení. Máme tu chorobné nutkání způsobené raným setkáním s násilnou smrtí s erotickým nábojem a objeví se i motiv muže, jehož uhlazené chování a společenské postavení v každém automaticky vzbuzuje důvěru a dojem bezúhonnosti, ačkoli… Důležitější je ale fůra černého humoru a překvapivých situací, ve kterých vládne  démon zvrácenosti, jako jsou úžasné scény s figurínou. A hrací skříňka s otáčející se tanečnicí – věc oživující vzpomínky a zároveň hračka propůjčující majiteli tajemnou moc - nebo její zdání. Není to nakonec Buňuelova metafora filmu? (02.10.2021)

Perfektní dílko - hlavní hrdina Archibaldo se podvědomě domnívá, že má sklony ke vraždám mladých a krásných žen. Začne to už v dětství, a u všech vražd je tajemná hrací skříňka, která ho podněcuje k tomu, aby vraždu vykonal. Ovšem žádná z pěti vražd není vykonána přímo Archibaldem, byl u nich pouze přítomen (Spoiler: 1. zastřelená služka v době revoluce, 2. jeptiška spadla do výtahové šatny, 3. sebevražda zhýčkané dámy, 4. upálení ženské figuríny, 5. zastřelená nevěsta). Archibaldo se od svého prokledí osvobozuje až tehdy, když utopí hrací skříňku ve vodě. Celý film bilancuje na pokraji komedie, dramatu až thilleru a jsou mu vlastní prvky tajemnosti. Zároveň se dá rovněž zařadit k noir filmům, plným krásných horkokrevných dívek (např. scéna v kasínu). Není bez zajímavosti fakt, že v hlavní ženské roli se objevuje původem česká herečka Miroslava Šternová, v Mexiku velmi populární, která ve stejném roce, co běžel film v kině, spáchala sebevraždu (tedy v roce 1955), což tajemnost filmu ještě zvýrazňuje. (18.01.2013)

Jo, jo - viem o tom, ze aj Luis Bunuel bol v bangladessko -svazijskom vyhnanstve a ze aj pocas tohto vyhnanstva tocil filmy. Tu je jeden z nich. Ako skoda, ze nema vyraznejsiu dejovu liniu, je to len dalsia spolocenska mkonzervacka, aj ked tie dialogy mali hodne do seba. Na druhej starne ma to v strede az tak nebavilo, hoci kulisy a exteriery boli na urovni, to jo : 60 % (17.05.2016)

Životní příběh nejnevinnějšího masového vraha v dějinách lidstva ;-) Velmi zajímavě natočený mix mnoha různých žánrů, težko říci, který je dominantnější, ale nejvíce by mi asi sedělo označení "hodně černá krimi komedie". Přesto, že nehodnotím nijak vysoko, zhlédnutí tohot snímku rozhodně mohu doporučit. (07.08.2012)