Ensayo de un crimen
Rehearsal for a Crime
The Criminal Life of Archibaldo de la Cruz
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Agustín JiménezHudba:
Jorge PérezHrají:
Miroslava Stern, Rita Macedo, Ernesto Alonso, Antonio Bravo, Armando Acosta, Rodolfo Landa, Eduardo Alcaraz, Ariadne Welter, Jorge Casanova, Manuel Dondé (více)Obsahy(1)
Bizarná čierna komédia o Archibaldovi de la Cruz (Ernesto Alonso), ktorého obrovskou životnou ambíciou je stať sa slávnym sériovým vrahom žien a nič ho od tohto plánu nedokáže zastaviť. No nie všetko ide podľa plánu... (matriosa)
Recenze (10)
Jako tradičně u Bunuela skvěle vymyšlený film realizovaný o stupeň méně chytře, místy vyloženě nepřehledně a kontraproduktivně. Bunuel neměl cit pro gradaci ani strukturu vyprávění a jeho filmy hůř fungují jako dramatická díla, skvělé jsou ale jako texty mechanicky předávající informace. A ty informace jsou tak zajímavé, že to všechny nevýhody v podstatě vyvrací. ()
Je to legrační, ale ukojena jsem nebyla, stejně jako Archibaldo. Miroslava Stern se v roce premiéry zabila, její poslední milenec zemřel při letecké nehodě jen několik dní po ní. ()
Zločinný život Archibalda de la Cruz je zajímavou buńuelovskou sondou do duše muže, který je posedlý touhou býti sériovým vrahem žen. Tato posedlost pramenila z Archibaldovy fascinace hrací skříňkou, kterou dostal jako dítě, jejím tajemným příběhem - "Král přinutil královnu, aby na něj pohlédla, ale ona sklopila oči, což král pochopil jako známku viny. Bez dlouhého přemýšlení otevřel hrací skříňku a v tom okamžiku se královna mrtva skácela k zemi" - a zejména tragickým úmrtím mladé vychovatelky, která mu chvíli před smrtí tuto legendu vyprávěla. V malém Archibaldovi, fascinovaném od krve zarudlou šíjí krásné dívky, zrodila se zvrácená touha zabíjet... Když poté v dospělosti (v klíčovém okamžiku jeho dětství probíhala revoluce) znovu narazil na onu tajemnou skříňku, posedlost se v něm znovu probudila. Další události, jako manželská hádka jeho přátel, sňatek s mladou katoličkou nebo epizoda s figurínou, jsou výbornou směsicí ironického i symbolistického psychologizování na téma latentní sadismus případně latentní mizogynie... Celý snímek je taktéž (u Buńuela nic nezvyklého) vyplněn závojem protikatolických narážek. Zločinný život Archibalda de la Cruz je slušný snímek Luise Buńuela z jeho "mexického" období. Nepatří sice mezi jeho nejlepší, ale rozhodně v sobě něco má. ()
Jo, jo - viem o tom, ze aj Luis Bunuel bol v bangladessko -svazijskom vyhnanstve a ze aj pocas tohto vyhnanstva tocil filmy. Tu je jeden z nich. Ako skoda, ze nema vyraznejsiu dejovu liniu, je to len dalsia spolocenska mkonzervacka, aj ked tie dialogy mali hodne do seba. Na druhej starne ma to v strede az tak nebavilo, hoci kulisy a exteriery boli na urovni, to jo : 60 % ()
Perfektní dílko - hlavní hrdina Archibaldo se podvědomě domnívá, že má sklony ke vraždám mladých a krásných žen. Začne to už v dětství, a u všech vražd je tajemná hrací skříňka, která ho podněcuje k tomu, aby vraždu vykonal. Ovšem žádná z pěti vražd není vykonána přímo Archibaldem, byl u nich pouze přítomen (Spoiler: 1. zastřelená služka v době revoluce, 2. jeptiška spadla do výtahové šatny, 3. sebevražda zhýčkané dámy, 4. upálení ženské figuríny, 5. zastřelená nevěsta). Archibaldo se od svého prokledí osvobozuje až tehdy, když utopí hrací skříňku ve vodě. Celý film bilancuje na pokraji komedie, dramatu až thilleru a jsou mu vlastní prvky tajemnosti. Zároveň se dá rovněž zařadit k noir filmům, plným krásných horkokrevných dívek (např. scéna v kasínu). Není bez zajímavosti fakt, že v hlavní ženské roli se objevuje původem česká herečka Miroslava Šternová, v Mexiku velmi populární, která ve stejném roce, co běžel film v kině, spáchala sebevraždu (tedy v roce 1955), což tajemnost filmu ještě zvýrazňuje. ()
Buňuel překvapuje diváka vývojem děje, zatímco gentleman pan Archibald baví svým cynismem při plánování zločinů – a zvlášť výraz jeho dětinského nadšení je k nezaplacení. Máme tu chorobné nutkání způsobené raným setkáním s násilnou smrtí s erotickým nábojem a objeví se i motiv muže, jehož uhlazené chování a společenské postavení v každém automaticky vzbuzuje důvěru a dojem bezúhonnosti, ačkoli… Důležitější je ale fůra černého humoru a překvapivých situací, ve kterých vládne démon zvrácenosti, jako jsou úžasné scény s figurínou. A hrací skříňka s otáčející se tanečnicí – věc oživující vzpomínky a zároveň hračka propůjčující majiteli tajemnou moc - nebo její zdání. Není to nakonec Buňuelova metafora filmu? ()
I mexické filmy Luise Buňuela jsou výborné. V tomto potkáme sériového vraha-nevraha, který sám sebe od mládí viní ze smrti chůvy - věří totiž, že ji zamordoval on sám, pomocí jakési hrací skříňky. Od té doby má chuť vraždit a vraždy si představovat, ale zatím se dokázal udržet. Tento nástroj (skříňka) se mu nyní, v jeho dospělosti vrací do života a s ním dílem náhody i vraždy. Vtipné je, že se situace semele vždy tak, že oběť nezemře jeho rukou, ale spíše vlastní vinou, ale on je čím dál více přesvědčen, že je masovým vrahem. U kolikáté mrtvoly příběh skončí? To vám nepovím, řeknu Vám jen, že po čtvrté vraždě publikum na festivalu v Benátkách tleskalo a skandovalo:"Ještě jednu, ještě jednu!" ()
Životní příběh nejnevinnějšího masového vraha v dějinách lidstva ;-) Velmi zajímavě natočený mix mnoha různých žánrů, težko říci, který je dominantnější, ale nejvíce by mi asi sedělo označení "hodně černá krimi komedie". Přesto, že nehodnotím nijak vysoko, zhlédnutí tohot snímku rozhodně mohu doporučit. ()
No nevím co si mám o tom myslet, jako komedii to vůbec nevidím, protože jsem se ani jednou nezasmál.Jestli to má nějaké poselství, tak jsem ho bohužel nenašel, jestli ten snímek má jen bavit, tak v mém případu to bohužel selhalo, začátek byl velmi slibný a pak už to zklouzlo jen do nudného bahna. ()
Zločinný život Archibalda de la Cruz od Luise Buñuela ve vzletném opojení kráčí vzpřímeně ve znamení černého humoru. Filmová anekdota je osvěžujícím závanem vynalézavé hravosti umělce a místem jeho využití různých možností souvislostí a estetických výrazů. Pohled je rozdováděn jásotem veselí života a s jízlivým úsměvem předkládá obrazy buržoazní vrstvy a pevnosti víry. Neuctivost používá shovívavý nadhled aristokratického šarmu, niterná obsese je plodem traumatu dětství a pochybností nezkažené lidské duše. Nutkavá touha po páchání zločinu je úzce spjata se sexuálním vzrušením a sprostý zdroj pudu vlastní id musí být exemplárně potrestán. Cynický úsměv pobavení umožňuje vyniknout obrazu, vychutnává si symboly, gesta i provokace a s hravou vychytralostí útočí na další oběti. Nástrojem satirického uvolnění je Archibaldo de la Cruz (velmi zajímavý Ernesto Alonso, jako malý chlapec Rafael Banquells hijo), osamělý zámožný muž z prominentních kruhů, s naivně čistým srdcem a aktuálním zájmem o ženitbu a zahnání samoty. Nepříjemná konfrontace s přetvářkou, lascivní tvář zkaženosti, vyzývavé pokušení a vlastní tělesné slabosti jsou odznakem hříchu a nepravosti. Již uzrál čas k vykonání velkého činu a zlo musí být z existence bytí demonstrativně odstraněno. Sadistické vzrušení si žádá přípravy k dosud neznámým prožitkům a nejkořeněnějším chutím života. Moc smrti je prokletím i rozkoší. Hlavní ženskou postavou je Lavinia (šarmantní Miroslava Stern), bezprostřední turistická průvodkyně, atraktivní modelka a neposedný živel. Flirt je pro ni zábavou, smyslnost si pohrává se žádostivostí a rozverně si dobírá svůj objekt zájmu. Důležitou postavou je Patricia Terrazas (zajímavá Rita Macedo), znuděně paličatá a smyslně sebejistá koketa. Vztah z lepší společnosti, bezcílnost trápení a neschopnost opuštění bludného kruhu. Svádění je hrou vzdoru protestu a zkaženosti. Významnou postavou je Carlota Cervantes (příjemná Ariadna Welter), zbožně cudná Archibaldova známost s jemným společenským tajemstvím. Pokora je výzvou k odhodlání a žádosti, konvence je přítěží budoucnosti a pochybnosti zavání ponížením. Mužská čest si zaslouží svou satisfakci a očištění. K výraznějším postavám patří také Alejandro Rivas (zajímavý Rodolfo Landa), architekt se společensky pohoršujícím vztahem lásky. Žárlivost se dusí nemožností naplnění, dožaduje se svého nezákonného práva a nechce se smířit se situací. Z dalších rolí: obezřetná Carlotina matka (sympatická Andrea Palma), Patriciin trpělivě čekající, neodbytný a vyčítavý přítel Willy Corduran (José María Linares-Rivas), na rozmazleného Archibalda v dětství rozlobená vychovatelka (Leonor Llausás), vzpomínka na prominentní rodiče malého Archibalda (Eva Calvo a Enrique Díaz 'Indiano'), nešťastnou náhodu úmrtí vyšetřující komisař (Carlos Riquelme), šíleně chtivým pohledem vyděšená sestra Trinidad (Chabela Durán), Laviniin žárlivý dohled Chucho (Enrique García Álvarez), či Archibaldův věrný sluha Esteban (José Peña). Zločinný život Archibalda de la Cruz neposedně skotačí, jemně znevažuje, šibalsky se usmívá, rafinovaně zkouší možnosti a neotřele baví svou poeticky modelovanou vrstvou obrazu a nenechavou touhou a nadáním ke stylovému provokování. Osvěžující a zábavné! () (méně) (více)