Veselé Vánoce, pane Lawrenci

Konečně jedno vícevýznamové zpracování příběhu z japonských zajateckých táborů: nestranné znázornění střetu kultur, těch nejodlišnějších, jaké si dovedeme představit, kde je ta britská pochopitelně postavena do situace těžší, ba nejkrajnější možné, jež jí přesto, anebo právě proto, pomáhá neztrácet tvář, držet krok, a dokonce vyvolávat pochyby v jinak kamenných a o své pravdě přesvědčených tváří reprezentantů kultury druhé, která dříve nemohla pochopit Evropanům základní pud sebezáchovy a individualistické principy stavěné na stejnou či vyšší úroveň s prospěchem společnosti. (10.10.2004)

Je to velmi dobrý film, ale viděla jsem ze zajateckého tábora Japonců už lepší (na př. "Návrat od řeky Kwai" nebo "Na konci všech válek"). Námět tohoto filmu je zajímavý tím, že ukazuje jak ve válce může zbujet gay-sexualita, která potom může ovlivňovat veškerá chování nejen vojáků, ale dokonce i velitelů zajateckého tábora. Přemýšlela jsem, proč si režisér vybral jako jednu z postav do filmu zpěváka Davida BOWIEHO, když ve filmu vůbec nezpíval ! No jo, ale pak mi to došlo.... on potřeboval k těm tmavým Japončíkům absolutně jinou rasu, a to superblonďáka s modrýma očima, aby to bylo superlákadlo pro japonské homosexuály. Ale to vše pochopíte, až téměř ke konci filmu. Mohu doporučit, ale jen pro silnější povahy. Je tam i dost krutosti. (18.02.2009)

Tři hvězdy za Bowieho a vynikající námět. Jinak jde o dost divně, záběr od záběru, natočený film – Ošima se držel „roviny M*A*S*H“ – přičemž smysl pro humor není nahrazen ani autenticitou snímání, ani čímkoliv jiným. Furyo nechce být věrným portrétem zajateckého tábora, ale není ve svém celku ani halucinací a i z rituálu má jen okamžiky. Scény jako „zajatci vycházejí z polní nemocnice“ anebo „zajatci v podvečer zpívají hymnus“ jsou doplňovány zjevnými nešikovnostmi dramaturgie, jako když v epilogu Lawrence přijde za Harou do cely smrti, přátelsky zavzpomínají na „stará dobrá léta“ (a „vánoce“) v táboře, kamera záběr seshora a Lawrence opět odchází – úplně bez invence, plní pouze funkci „co se vlastně stalo s postavami“… Navíc – oproti Bowiemu se mi projev Toma Contiho jako Lawrence fakt nelíbil – takové papučové anglo-americké nic; Alan Alda hadr. Film tím způsobem „záběr od záběru“ hodně trpí – a nudí… Proč to Ošima točil? Vypadá to jako by si někde v notýsku odškrtával povinné scény. Stín nudy leží pak i na lepších stránkách filmu – na synťákové hudbě z osmdesátek (ta to posunuje z žánru historického filmu směrem k postmoderně), na některých Bowieho extempore (kytkojed) a retrospektivách, ale především na fantastických scénách s filtry. Sám jsem to shlédnul zejména kvůli v Strach a chvění citované poslední táborové scéně a ta opravdu stojí za to! – kdyby si Ošima uvědomil, že tohle není pepř na pečínce, ale pečínka sama, mohlo to vypadat jinak. (24.08.2011)

Může fascinace někým, s kým nesdílíme jazyk ani hodnoty, skončit i jinak než rozčarováním? Těžko hledat dusnější jeviště pro rozehrání dramatu na toto téma, než je válečný lágr někde v subtropech. Neprůhlednou ironii majora Cellierse (David Bowie) chápou Japonci jako podvracečství, které zasluhuje smrt, tedy v lidštějším případě. Velitel tábora Yonoi (Ryuichi Sakamoto) je jediný, kdo to vidí jinak a drží nad ním ochrannou ruku. Dopustil se však fatální chyby v překladu - sebedestruktivní rysy Australanovy povahy si vyložil jako samurajské ctnosti a do své představy se jaksi zahleděl... Neujasněná očekávání a dezinterpretace vedou hrdiny příběhu k těžko pochopitelným činům a krutým koncům. Jediný smířlivý účastník tragédie, doktor a tlumočník Lawrence, nemá šanci být ničím jiným, než nárazníkem obou stran. Bowie tu dokazuje svůj talent, ze stylizované postavy Cellierse udělal člověka sžíraného pocitem viny. Na některé scény, třeba na tu, kdy si zapálí fiktivní poslední cigaretu a vede útěšný rozhovor s fiktivním zdvořilým žalářníkem, se asi nedá zapomenut. Sakamotova ústřední melodie (http://www.youtube.com/watch?v=ClAbJ0kunSc) člověku i po letech evokuje tenhle divný a surový film. Ona divnost nespočívá jen v jeho divadelním náboji, ale hlavně v perspektivě, ze které ukazuje málokdy nahlížená zákoutí mužské psychiky a sexuality. Nepříjemný, ale velmi silný zážitek. (22.01.2013)

Pro me urcite nejlepsi snimek z prostredi japonskych zajateckych taboru. Ryuichi Sakamoto autor uzasne hudby nejen k tomuto filmu si zahral jednu z hlavnich roli a stejne jako jiny hudebnik na platne (David Bowie) se sveho ukolu zhostil na vybornou. Celkove skvela japonsko-britska koprodukce. Ostastne od rezisera filmu Korida lasky se nic nez uzasne ocekavat nedalo. (18.02.2007)