Concurs
Contest, The
Režie:
Dan PițaKamera:
Vlad PaunescuHudba:
Adrian EnescuHrají:
Gheorghe Dinică, Marin Moraru, Ștefan Iordache, Valentin Uritescu, Claudiu Bleont, Vladimir Juravle, Theodor Danetti, Catalina Murgea, Adriana Schiopu (více)Obsahy(1)
Devět středostavovských občanů, sedm mužů a dvě ženy různého věku, se pravidelně vrací na jakýsi orientační „závod“ doprostřed přírodního parku. V něm pak podle určitých pravidel soutěží s dalšími družstvy o vítězství. Závody jsou to velkolepé, posvěcené funkcionáři režimu, masově organizované (přijíždí se autobusem) a hlasitě komentované a řízené pomocí ampliónů. Poté, co se manželka kapitána oddílu odmítne zúčastnit závodu, přijme mezi sebe skupina neznámého náhodného kolemjdoucího. Tento mladík, čestný, skromný a možná že i zázračný, je pak hlavním hybatelem dějů a patrně je asi i jediný, kdo pochopí opravdový smysl závodu. Film je znepokojivým, komediálním i meditativním podobenstvím o smyslu našeho fungování ve světě před možnou apokalypsou a o naší nedostatečnosti chápat události, které nás potkávají. (garmon)
(více)Recenze (2)
Východištěm tohoto typu filmu v téhle době je Tarkovského Stalker. Modelová situace a sociální výřez na půdorysu jakési okultní pouti kamsi. V Česku máme takovou Vlčí boudu od Chytilové - a ta je tomuto bližší svou ukecaností, trapností a výběrem figurek. Tarkovskij střetávání ořezal víceméně na tři postavy a Zónu, v Concursu i ve Vlčí boudě je podobenství rozkošatěné do neustálých modelových hádek napříč skupinou a jen postupně (a v Concursu ani ne docela) se skrz ně dostáváme k závěrečné pointě - ve Vlčí boudě k překrásně humanistickému řešení, v Concursu spíš k neveselému tajemství a k vržení do tváře co císařovo jest. Film má překrásnou kameru, velmi působivá je minimalistická synťáková hudba - pro mě asi nejpěknější momenty. Jinak trpí trochu jak kdyby dramaturgickou bezradností a taky tedy užvaněností - v průběhu "zkoušek" anebo "stupňů" k překonání si dovedu představit barvitější zápletky než jen pobíhání sem tam po lese. A: umět rumunsky a znát všechny herce nablízko jako třeba Janžurku, Sováka atd., věřím, že by film byl kultovní třeba jako Kurvahoši... ()
Jedinec, ať už náhodou nebo řízením osudu, se stává členem kolektivu. Stává se jím ale doopravdy? Přestože se řádně osvědčuje a získává zásluhy, kolektiv v něm hledá zdroj svých vlastních sporů. Nakonec i výkřiky v lese se stávají jeho soukromou zkušeností. Organizovaný běh skončil, teď začíná ten neorganizovaný. ()
Reklama