Knock at the Cabin
Niekto klope na dvere
Knock at the Cabin
Knock at the Cabin
VOD (3)
Obsahy(2)
Rodinná dovolená v chaloupce utopené v lesích, daleko od veškeré civilizace, probíhala skvěle. Než se na jejich prahu objevili ti čtyři. Vypadají jako členové šílené náboženské sekty a snaží se nebohým dovolenkářům vysvětlit, že svět, jak ho znají, skončí, pokud ho právě oni nezachrání. Nechtějí po nich vlastně nic složitého. Stačí, aby se mezi nimi našel dobrovolník, který pro spásu planety ochotně udělá to, co by nikdo dobrovolně neudělal. Zní to šíleně, že jo? A když k tomu přičtete, že čtveřice zvěstovatelů se skutečně chová jako naprostí magoři, kromě argumentů sahají tu a tam i k násilí a barvitě líčí nejrůznější apokalyptické vize, je jasné, že ten, kdo jim uvěří, by musel být stejný blázen jako oni. Jenže zatímco zpočátku v členech terorizované rodiny ani náznakem nehlodá semínko pochybnosti, události postupně nabírají takový spád, že je otázka „A co když je to pravda?“ čím dál relevantnější. Najdou sílu učinit neuskutečnitelné? Pokusí se osud oblafnout? Nebo se z nich už taky stávají šílenci jako ti samozvaní jezdci Apokalypsy? Jsou to otázky, ze kterých mrazí. A připravte se na to, že z odpovědí bude mrazit ještě víc. (CinemArt)
(více)Recenze (290)
Čtveřice ozbrojených podivínů uvězní v chalupě dvojici manželů a jejich dceru a chce, aby se jeden z nich obětoval a zabránil nadcházející apokalypse. Začíná hra nervů, co když je ale konec světa skutečně blízko? M. Night Shyamalan vzal zajímavé téma a natočil zoufale nezajímavý film. Jeho novinka se pokouší hrát na nejistotu, nevysvětlovat a vyhýbat se jednoznačným pointám. Jenže díky tomu není napínavá, ale spíš nudná a rozvláčná. Pro režiséra další šlápnutí vedle, které je sice obstojně natočené, ale sledovat ho není příliš zábavné. Více zde. ()
Pověrčivému vyznavači tradičních hodnot Shyamalanovi došli nápady na pointy, tak se alespoň vyjadřuje ke složitějším sociálním tématům. Konkrétně k adopci rodičema stejného pohlaví. Dramaturgický záměr s divákem je tu jasný, jenomže aby fungoval, museli bychom silně prožívat závažnost home invasion situace (která je žánrově zábavná, ale nejde ji brát vážně) a nevěřit teorii útočníků (k čemu nemáme důvod, protože v tak bizarní konstelaci postav a navíc u Shyamalana je možné všechno). ()
„Ťuk, ťuk!“ „Kdo tam?“ „Tady Noční Šalamajn, more.“ „A co chceš, ty kluku pandžábská?“ „BAF!!!“ „… Aha, tak jako asi LEK, že jsi to ty, ale už to nedělej, víš, že ti to moc nejde! Co tam máš dál?“ „Inu, po sté přicházím zkusit resuscitovat svou dávno chcíplou kariéru, tentokrát s takovým urputným homobiblickým varováním o tom, že jestli nějací buzeranti okamžitě nezačnou páchat rituální sebevraždy, nastane konec světa.“ „Hm, hm, jako dobrý, vole, máš recht, koule a mile jsi jim to naandal, ale tebe asi omrzelo točit, co? Vždyť za tohle tě soudruzi z LGBT +DDPPP (Další Deviace, Psychické Poruchy a Parafilie) vykancelujou rychleji, než bys řekl „Svámípráhbhutána“, a nepomůže ti ani ten ukrutně angažovaný a zcela filantropický teplý Ježíš v závěru, homofobe zkurvený! I když, tadyhle Bludman to zase zjevně nepochopil a cáká. No, jestli jsou všichni bukanýři tak hloupí, možná to nakonec i přežiješ, a ještě tě i nechaj natočit další řadu Kvíresfolk. Téma vcelku milé, vole, takové mementivní a konzervativně nosné, po kterém možná i pár probuz(ň)enců zase usne, nicméně satanžel usne i většina heteroseksuálního publika, protože je to zase prázdně nabubřelá, krutě unylá až otravná, rádoby psychologicko – religiózní sračka bez pořádného děje i pointy. Čili celé poselství v prdeli. A to doslova! Takže namažte, nebo vlastně namaž, když jsi tu sám, a už mi s něčím takovým na chatu nikdy klepat nechoď, nebo příště pustím psy! Zjevně jsi kompletně vyhořelý, tak co kdyby ses na to už vysral a začal místo toho třeba sbírat barevné kovy? To ti určitě půjde!“. „Aby tě rakovyna sprala, ty vyjebany nevkusny rasystycki gadžo, a ať ťy Šiva zkrati kar na džaponskou delku!!!“ ()
Takový nedopečený Shyamalan. Ani na vteřinu jsem nepochyboval o tom, co se děje, což je dost možná ten největší problém. Kdyby se lépe budovala atmosféra nejistoty, byl by konec zajímavější a měl větší dopad. Takhle je to vlastně jen čekání na Godota. Nicméně v jednotlivostech silné. Shy pořád umí natočit skvělé dílčí momenty. Jen mu tentokrát citelně chybí prvek překvapení (krom "první oběti", to bylo nečekané), výraznější herci, lépe prokreslené postavy (hysterický manžel se možná chová logicky, ale jde o vrcholně nesympatický charakter) a obecně i o něco košatější struktura. Síla toho, co je zajímavé napoprvé, se logicky v opakujícím mustru vytrácí. Ale nenudil jsem se. Jen to bylo na Shye nečekaně přímočaré. Pokud to porovnám například s jím produkovaným Ďáblem, který si také vystačil s malým prostorem a počtem herců, to byla větší laskomina. ()
Globální katastrofa, náboženství, možnost svobodné volby. Některá z témat, jež Shyamalan akcentuje už po několikáté. Expozice, než divák pochopí, co se děje, je celkem nuda, nejlepší je prostřední část, kdy začíná mezi postavami ta nejlepší třenice a je to taky docela drsné. Konec není ani twist (a byl by fakt nerozum ho po panu režisérovi pořád žádat), ani nic filmařsky či citově silného. Znamení to holt nejsou. Škoda. ()
Jako člověk, který na poslední dva hojně kritizované Shyamalanovy filmy nijak nenadával, musím říct, že s Knock at the Cabin mě M. Night poměrně nasral. Zatímco Glass a Old byly sice v lecčems děravé a nepřesvědčivé, jejich koncepty mi přišly zajímavé a podnětné. Koncept Knock at the Cabin je oproti tomu úplně debilní. Asi by mě dost bavil uvěřitelně zpracovaný film s námětem, jak se lidé snaží přesvědčit jiné lidi o úplné kravině, a jak jsou tito lidé za určitých podmínek ochotní kravinám uvěřit, ale problém je, že Knock at the Cabin bych ve výsledku NEpopsal jako film s tímto námětem. A to proto, že na mě finále - evidentně narozdíl od některých jiných diváků - nepůsobí nejednoznačně. Působí na mě zcela jednoznačně, zcela jednoznačně idiotsky. PS: Ten film nemá typický shyamalanovský twist, anebo twist spočívá v tom, že ti čtyři pošuci jsou ***** ****** **********? Tak u toho jsem se fakt zasmál :D ()
Spíš než o napínavou podívanou šlo tvůrcům o psychologickou hru postavenou na dialozích a činech, ve které jde o to přesvědčit normálně smyšlející lidi o na první posleh absolutní kravině. Což o to, on by to byl i dobrý nápad, ale to si troufám říci, že by vše muselo být mnohem promakanější, herci měli být o level výš z hlediska svého umu a některé dialogy vyhodit a jiné mnohem věrohodněji působící dopsat. Opravdu, když mě o něčem tak absurdním jako je konec světa a to co msuím udělat, abych tomu zabánil přemlouvá potetovaná dvoumetrová brejlatá gorila se starostlivým výrazem medvídka pú, asi bych tam měl výtlem jak krávu. To už nemluvím o těch dalších tajtrlicích. Takže na tohle se měl film úplně vysrat a věnovat se divácky vděčnejšímu - konci světa. Není to špatně natočeno MNS pořád umí, stejně tak jako se pořád umí obsazovat do miniroliček, v některých scénách působil film zajímavě, ale snaha udělat všechno povrchně tzv na popcorn tady zabila docela hodně slibnej námět. ()
Chybeli tomu koule ()
„AŤ UŽ SVĚT SKONČÍ, NEBO NE, JE V RUKÁCH VÁS TŘECH!…“ Další film, ve kterým s váma Shy bude hrát hru „na čuráka“. Tentokrát to má solidní psychologickej rozměr, ale jak je u něj teďka zvykem, šílenství (divákovo) se nedostaví. Knižní předloha by mohla bejt zajímavá, tak mě napadá, jak by to dopadlo v režii někoho jinýho…Zpracováním je to takovej „Pozemšťan“, takže vykecávací divadlo, tady s trochou násilí. Místy fajn, ale jako celek průměr. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Cabin at the End of the World“, kterou v roce 2018 napsal Paul G. Tremblay, neznám. 2.) Napadlo mě, jak asi vypadaj čtyři jezdci apokalypsy. /// Thx za titule „saurix“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()
Psychologické drama..... levný film se 7 herci v jednom pokoji.... Televize má hlavní roli.... ()
Shyamalan má nejlepší roky už za sebou a jeho další novinka je jen průměrnou podívanou. Knock at the cabin je spíše psychologickým Drama/Thrillerem, než hororem, který však postrádá tah na bránu, nedává moc smysl, chybí pořádný zvrat a násilí se zdržuje. První půl hodinka je celkem fajn. Má to nádech Home Invasionu, kde 4 ozbrojení lidé se snaží přepadnout 2 muže a holčičku a přichází s nepěknou nabídkou alá Sofiina Volba. Dave Bautista se do role vžil slušně a je na filmu asi to nejzajímavější. Zaujmou i katastrofy v televizi, což je jediná akčnější a zajímavější vložka. Průběh filmu je však velmi vlažný a pomalý, když dojde na vraždu, tak je mimo záběr, psychologie postav zde není vykreslena důsledně, tak aby to s divákem zamávalo a celé to bohužel nedává moc smysl bez pořádného Shyamalanovského Twistu. Atmosféra mě taky příliš nezaujala, napětí tu chybí taktéž, nenacházím tu moc superlativ proč někomu Knock at the Cabin doporučit. 5/10. ()
Spoiler. Skvelý triler s podmanivým Bautistom (ale vlastne všetci boli super). Keďže Shyovu tvorbu sledujem od konca 9O. rokov, tak sa vždy teším na záver, keďže viem, že tvorca má dar prekvapovať a prichádzať so scénami, ktoré všetko obrátia hore hlavou a vy cítite potrebu pozrieť si dané filmy ešte raz, lebo ich po šokujúcich pointách vnímate z iného uhla. Tu sa prekvapivo nekoná žiadny šokujúci finálny twist. Dokonca by sa dalo povedať, že najšokujúcejšie na tomto filme je, že nie je vôbec šokujúci a skončí sa presne tak, ako sa celý čas hovorí, že skončí (!). Ale nielenže mi to vôbec nevadilo, ale ešte som si to užil. Prostredie chaty uprostred lesov veľmi pekné, viaceré scény znepokojivé a ťažko zabudnuteľné. ()
Jako dvacetiminutová epizoda "Krajních mezí" by to možná byl docela působivý zážitek. Jako stominutový film je to značně nudné a neodůvodňující svou existenci. Shyamalan se zřejmě domnívá, že se v jeho díle skrývá nějaká sofistikovanost a docela by mě zajímalo jaká, protože já ji tam nenašel. ()
U mňa pocitovo podobné ako režisérov Split, akurát bez výraznejšieho herca, ktorý by to celé ťahal. Počas pozerania som neustále rozmýšlal, či sa mi to vlastne páči alebo nie, pričom som neprišiel k jednoznačnému záveru ani po skončení, ktoré bolo na Shyamalana úplne lightové. To je vlastne aj najväčšou slabinou tohto filmu, pretože človek od toho proste kvôli režisérovmu renomé vyžaduje niečo viac a ničoho velkolepého sa nedočká. ()
Takže po Znamení tady máme Zjevení.. 1990s lenses pro look oldschoolového thrilleru tomu sluší náramně, ale s dírami v logice a nesplněnými nároky na atmosféru už je to v Shyamalanově klasickém rodinném dramatu o víře nejen v Boha horší. Twist? Jen pro čtenáře Tremblayovi předlohy, jinak je největším twistem to, že žádný nepřijde. Pokud jsou nějaké spekulace ohledně identit postav, také Dave Bautista určitě nebyl Hlad.. ()
Výborné queer drama, ale horor nebo snad katastrofický film? To zůstalo někde na půl cesty. ()
Paráda. Jak jsem očekával, znovu se projevila má posedlost, díky níž si nekriticky užiju většinu filmů, které přede mě Shyamalanova chorá mysl předhodí. I když běžně vesele nadávám na to, jak jsou tvůrci leniví a nevysvětlují pozadí událostí, tady mi to je jedno. Opět. Protože když mi klepe na dveře nový počin tohoto šíleného Inda, ztrácím nad sebou kontrolu. A ani k tomu nepotřebuji žádné převratné zvraty, které tady prakticky nenajdete. Neumím si to racionálně vysvětlit, ale prostě se bavím... Knock at the Cabin má přitom myšlenkově nejblíže asi k The Happening, kterému sice v „zábavnosti" konkurovat nedokáže, ale na druhou stranu nestíhá na tak malém prostoru udělat tolik logických bot. Závěr sice může být pro mnohé neuspokojivý a plně to respektuji, ale ano. Já chci další nášup... ()
M. Night Shyamalan jednou za čas napne síly, aby dal vzpomenout na to, že byl kdysi sakra obletovaným a sakra respektovaným tvůrcem. A ač je pro řadu diváků v posledních letech spíš sprostým slovem, pořád dokáže strhnout – třeba s Rozpolceným nebo s nízkorozpočtovým The Visit, ve kterém dovedl found footage koncept téměř k dokonalosti. Jeho nejnovější kus je zase o nápadu. Stejně jako o atmosféře, o nejistotě, o tom, co má přijít. Homosexuální pár, jejich adoptovaná dcerka a relax u jezera. Do chaty odříznuté od civilizace se ovšem hodlají dostat čtyři „ozbrojení“ podivíni v čele s klidným obrýlovaným obrem Davem Bautistou. Jsou přátelští, ale zároveň děsiví. A hlavně mají ulítlou prosbu: jeden člen rodiny se má dobrovolně přihlásit o to, že zemře rukou zbývajících dvou, a zabrání tak konci světa. Jenže zatímco první půlhodinka je fajn (ač je to tentokrát i vizuálně mdlé), zbytek se mění v prázdný dialogový průměr, kterému navíc chybí nějaká pointa. Na poplácání po rameni to tentokrát není, ale stejně mě bude zase za nějaký ten pátek zajímat, s čím dalším Shyamalan přišel. ()
Kéž Tě Shyamalane za takovou útrpnou nudu honí na place kolem kamery posvátná kráva nebo rovnou bejk. ()
Související novinky
M. Night Shyamalan zažívá malý comeback
Jakkoli to po tragické sérii ještě tragičtějších filmů Stalo se (2008), Poslední vládce větru (2010) a Po zániku Země (2013) nevypadalo, známý režisér M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Vyvolený) přece… (více)
Delší analyticko-teoretické (byli jste varováni!) pojednání, protože si to NĚKDO KLEPE NA DVEŘE dle mého zaslouží, byť opětovně platí, že tohle se bude líbit hlavně v Brně. ;)_____ Shyamalan byl díky několika svým dřívějším filmům přirovnáván k Hitchcockovi, čemuž sám napomáhal (veřejnými vyjádřeními, ale i zjevnými odkazy na úrovni citace konkrétních scén, hudebních parafrází, zprvu bezvýznamnými cameo rolemi...). Pokud se pominou dva větší studiové projekty, amerikanizovaného Inda od ŠESTÉHO SMYSLU dál více zajímala (myšlenková) hra s publikem, jíž se podřizovalo vše. Na rozdíl od britského barda, který hrál na diváctvo jako na piano za pomocí precizního vyprávění, kdy i ambivalentní a klamavé bylo na konec uvedeno na pravou míru - určující byla kauzalita, zatímco tahle adaptace románu Paula Trambley blbne kolem toho, zda korelace přece jenom nemůže znamenat kauzalitu. NĚKDO KLEPE NA DVEŘE evokuje hitchcocovky (např. svým omezením na lokaci jako záminku pro řadu nezvyklých filmařských voleb) a, i když jde o adaptaci, dřívější shyamalanoviny (např. možná globální katastrofa omezená na perspektivu jedné rodiny ala zdaleka nejomšelejší ZNAMENÍ, flashbacková struktura ala ZNAMENÍ, VYVOLENÝ a ROZPOLCENÝ)._____ Jedním podstatným se ovšem liší: zatímco předchozí "shyamalanoviny" byly filmy-skládačky (užívající alternativnějších a komplexních forem vyprávění), potažmo filmy-myšlenkové hry (kde si někdo pohrává s postavami a zároveň s publikem), tenhle je nesložitelná skládačka, respektive "nezesmyslnitelná" myšlenková hra (míněny jsou zde teoretické koncepty impossible mind-game/unsolvable puzzle films). Divácky musí být nezodpovězení na ústřední otázky, případně jenom zdánlivé zodpovězení a následné několikeré přepsání, nesmírně frustrující. Pokud nepřistoupíte na to, že kladení určitých schémat pro porozumění a nemožnost určit jedno převládající může být součástí hry: je to home invasion horor?, je to katastrofický film?, je to biblické podobenství?, je to tragická queer romance? - a který z těch rámců na konec zvolit, když ani jeden není uspokojivý, protože určující je ambivalence? (Nejenom na úrovni žánru, byl pouze příklad.) Je to ale paradoxně smysluplný krok, když se staví na tzv. trolley problem (vinou Nolana a spol. klišé v kinematografii, vycházející ze základů filozofie), což je neřešitelné eticko-morální dilema (zodpovídané v simplifikovaných nolanovkách). Pokud ambivalence VESNICE spočívala v tom, že utopická fikce může být udržitelná jenom prostřednictvím lži, ambivalence NĚKDO KLEPE NA DVOŘE spočívá v přiznání si racionální postavy, že je lepší víra v klam, i když spočívá ve zpochybnění dosavadního systému víry. Že jsou postavy jenom kobylky na paloučku, chytané a pozorované tvůrcem věřícím v optimističtější dětskou optiku, dá najevo už úvodní scéna._____ Pozdní tvorba Shyamalana má tak mnohem blíž konečné fázi kariéry Briana De Palmy, jehož brakování mistra napětí bylo pro svou přepálenost mnohdy zábavnější než přemýšlivější Shyalaman. Paralely mezi De Palmou a Shyamalanem nejsou jenom v nakládání s hitchcockovským odkazem a (v) rozporuplných přijetí, nýbrž i ve formální suverénnosti a okázalosti použitých postupů, zatímco se pracuje s a podvrací se divácká očekávání. U NĚKDO KLEPE NA DVEŘE se systematicky pracuje s nízkou hloubkou ostrosti, která vyjadřuje omezenou míru informovanosti té které postavy (příznačně se v průběhu a hlavně na konci promění), a tzv. blocking (významotvorné rozestavění postav, jejich umístění do společného anebo samostatného záběru, zatímco žánrové atrakce jsou umísťovány mimo obraz anebo jsou ponechány v elipse, případně potěcha z nich je narušena záběrem z ptačí perspektivy či posílením subjektivizace u záporné postavy, a tudíž napojení na ni). Vůbec je pozoruhodné, jak se chytře vyjadřuje omezenost perspektivy, a tudíž i nabídnutých výkladových schémat, u každé postavy, plus se znejasňuje cokoliv subjektivního (mentální projekce budoucího dění byla čí?, vzpomínkové pasáže náleží komu, když začnou u jedné a skončí u jiné postavy?, proč do hudební stopy byly zakomponovány zvukové efekty, které byly připsány otřesu mozku jedné postavy? atd.). Za mě je tohle slabší než ČAS (hrátky se žánry a radikální změny tónů mi tam přišly inspirativnější), ale lepší než přeceňovaná tezovitá ZNAMENÍ - a v kontextu Shyamalanovy filmografie je to pozoruhodné už svým příklonem k nesložitelným skládačkám. Žádný návrat do formy, jak tvrdily některé zahraniční recenze, nýbrž změna formy! () (méně) (více)