Horečka stoupá v El Pao

Buňuel poněkud tendenční a hlavně formou řekl bych až rozpačitě konformní, až jsem měl pocit, že hledím na nějaký americký film - ovšem o dvacet let starší... A tak snad jedinou >radost< může divák mít z poslední role G. Philipa, na kterého ta smrtka už čekala nejen v jeho postavě umanutého politického snílka Ramona... - - - P.S. A že by zrovna tento film měl patřit do "Zlatého fondu světového filmu", jak se nás snaží přesvědčit český vydavatel dvd Levné knihy? Tož, nahlédněte pánové do mistrovy filmografie a pak se zeptejte průměrného návštěvníka kteréhokoli českého Filmového klubu... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 30.3.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.3.2009) (31.03.2009)

Aneb jak cesta do politického pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Zároveň náraz kladivem do představy, že jedinec s dobrými úmysly má sám o sobě šanci něco změnit. Nakonec musí tu udělat kompromis, tu něco obětovat pro "vyšší cíl" a než se naděje, příliš se neliší od těch, proti kterým se postavil. Proto je lépe žít. Troufám si tvrdit, že kdyby se Ramón obrátil k osobnímu životu s Inés, třeba vychovali děti a tak, pro dobro na světě by udělal lépe. (27.07.2014)

Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %. (26.05.2009)

Film, na jehož podobě se možná až příliš podepsaly peníze a přání mexických koproducentů, celým svým stylem a formou filmové řeči naznačuje, že nástup moderní kinematografie v polovině minulého století nebyl snadný. A to ani tehdy ne, když se ho ujal tvůrce světového jména a věhlasu, jakým byl a zůstává vynikající Španěl Luis Bunuel. A přesto, že herecké obsazení filmu je vynikající. Nejméně snadnou úlohu měl Gérard Philippe. Odmyslíme-li si skutečnost, že únava, která viditelně ovlivňuje jeho herecký projev, byla projevem již militantní rakoviny, které za několik měsíců po natáčení, ještě před koncem roku tento skvělý umělec podlehl, to, co mu bylo namítnuto, nebyl živý člověk, ale schéma ideálního hrdiny zakládaného z romantické množiny ještě byronovského typu. Podstatně věrohodněji vyznívají postavy jak Marie Félixové, tak Jeana Servaise, které spojuje bez ohledu na jejich citové projevy a vášně bezuzdná touha po moci a do očí sršící sebestřednost. V Bunuelově filmografii EL PAO určitě nepatří k vrcholným výkonům. Ale právě proto, že je točil tvůrce Bunuelova formátu, dílo, kterému vdechl život, nepatří přes nepopiratelné slabiny k tuctovým produktům světové kinematografie hraného filmu. Skutečnost, že se pokouší zpracovat tehdy spíše ještě tabuizované téma odvrácené tváře Latinské Ameriky, jen dále zvyšuje tuto jeho hodnotu i pro soudného současného filmového diváka. (27.11.2009)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)

Politická ľúbostná dráma je jedným z posledných filmov Buňuelovho mexického obdobia lemovaného rokmi 1948 -1960 a je zároveň posledným filmom herca Gérarda Philipa. Ani v jednom prípade nemožno hovoriť o nejakom umeleckom vyvrcholení. Režisérove mexické filmy, napriek istej zaujímavosti, väčšinou postrádali buričskú provokatívnosť jeho prvotín. Surreálne prvky sa v tomto filme dajú skôr odtušiť, typické režisérove obsesie sú veľmi slabo patrné (nežné scény tyranského guvernéra s vtáčikom, ženské vyzliekanie). Gérad Philipe pôsobí unavene a napriek snahe do úlohy postupne ničeného idealistu celkom nezapadol. Naproti tomu jeho milenka v podaní Maríe Félixovej sa úlohy zhostila s primeranou gráciou osudovej ženy so zvodným čarom. Hoci názov filmu naznačuje a herečka v hlavnej úlohe horkokrvne bojuje, o žiadne horúce dielo nejde, skôr o moralitu o tom ako vstup do politiky často ničí v mene uskutočnenia ideálov dobré predsavzatia, vzťahy a nakoniec aj osobnosť a vnútro človeka. (27.09.2005)

Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix. (18.05.2009)

Uvnitř jihoamerického diktátorského režimu žije ve vysoké funkci mladík, který získal díky dobrému stipendiálnímu vzdělání nadhled nad krutostmi, falší a hloupostí režimu, zároveň postupně přestává rozumět svému okolí a svým intelektem předbíhá mnohé mocné, kterým se jeho pozice začíná protivit. Aneb, lásce politika nepřeje a zvláště krutá politika založená na lžích a vraždách. (27.05.2015)

Tak tak za 3*. Celé je to nějaké jen chladně vymyšlené, poskládané tak, aby to dalo výsledek a přitom cesta k němu je podružná. Postavy jsou jednobarevné figurky, které plní svůj úkol, ale nežijí. Vidět jednou, je až moc. (10.12.2009)

Snaha vytvořit politické drama s vazbou na společensky – morální vývoj postav vyšla v tomto filmu tak napůl. Za jasnou nevýhodu považuji fiktivnost příběhu, ostrova, postav a událostí. Chtě nechtě se tak setkáváme s mělkostí příběhu v detailech, které nemají oporu v obrazových souvislostech, historii a hlubší znalosti prostředí. Největší oporou filmu je Gérard Philipe, jehož postava zároveň dostává nejvíce pozornosti ve scénáři. Postava Ramóna Vásquese prodělává zajímavý vývoj spojný s politickou kariérou, kterou bere jako nutné zlo. Stále více si uvědomuje postupnou ztrátou osobních hodnot a zásad. Cítí, že proti tomuto trendu je zcela bezbranný a stále musí vybírat mezi menším a větším zlem, což je asi hlavním sdělením filmu. Jeho vztah s Inés mi přijde málo přesvědčivý. Zlatý fond světového filmu, ale co naplat. Buňuel natočil mnohem lepší filmy. 60% (10.07.2011)

Buñuel tradiční ve svém politickém přesahu, ale netradiční nesurrealistickým zpracováním. Tak to v politice chodilo před padesáti lety, tak to chodí i po půl století. Jsou věci, které se nemění, bohužel. (26.10.2014)

Melodráma nie na pozadí tragických politických udalostí, ale vnútri nich. Milenecký pár totiž priamo aj nepriamo ovplyvňuje chod dejín vo vlastnej krajine (a samozrejme sa vďaka politike vyvíja ich vzťah). El Pao oplýva kontrastom exotickej krásy krajiny, ktorú by sme chceli navštíviť, ale nechceli by sme žiť ako jej obyvatelia a byť svedkami podobných udalostí. Po dejovej stránke je to myslím v poriadku, nehrozí nuda z predvídateľnosti, avšak vytráca sa Bunuelov rukopis a my sme tak svedkami "iba" solídnej neautorskej drámy. Scenár mohol rovnakým štýlom natočiť napríklad Renoir, alebo hocijaký velikán svetovej kinematografie. Nie však niekto, kto velikánom nie je, to by dopadlo zrejme horšie a film by mohol byť zbytočne melodramaticky presladený. 70%. (26.07.2014)

Stretnutie ideálov s politickým pragmatizmom má vopred jasného víťaza. A v podmienkach Latinskej Ameriky ešte jasnejšieho. Problém spočíva v tom, že filmov so zámerom zobraziť tento proces som už videl niekoľko a Buňuel neprispel k tematike prakticky ničím novým. A tak z tejto derniéry boli zaujímaví iba Gérard Philipe s Mariou Félix. (27.07.2014)

Černobílý Buñuel odehrávající se v rovníkovém ostrovním horku má dobrou atmosféru, a postava Ramóna Vásquese ztělesněná se světem se loučícím Gérardem Philipem je nezapomněnihodná. Trochu mi nesedl český dabing, ačkoliv Jan Potměšil je SKVĚLÝ a byl vybrán s ohledem na Vásquesův charakter velmi citlivě. I přes to doporučuji film raději v originále, nejlépe na sobotní horké odpoledne strávené za žaluziemi vyhřátého pokoje se sklenicí řádně vychlazeného mojita. (14.06.2015)

Sebevražedně stupidní začátek (nudné dokumentární záběry doprovázené vysvětlujícím komentářem) rezignuje i na sebemenší pokus využít filmové řeči. Následuje příběh milostného vzplanutí v revoltou zmítané zemi, která je jen hračkou pro intrikující politiky. Všechno na úrovni primitivní agitky, která je určena nepříliš vzdělanému publiku, kdy zlí jsou zlí a dobří jsou dobří a uprostřed toho lavírující hlavní hrdina, který používá fráze jak z levicově zaměřené červené knihovny. ______ Je to jen plakát, nikoliv mnohovrstevnaté filmové dílo. Je vidět, že Bunuel neměl dostatek peněz, ale i tak mohl vymyslet aspoň nějaké řešení, než že scény, které by byly příliš drahé, prostě nahradí tím, že je někdo řekne. _____ Je to hloupý film bez nápadu. Jeho přínosem je snad jen herectví Gérarda Philipa a překrásné oči Marií Félix, jimiž téměř dokázala střílet smrtící paprsky. /15. 9. 13./ (15.09.2013)

Od Horečky jsem čekal víc. Když ji porovnám s u nás vydanými nesurrealistickými díly Zapomenutí a Él, tak je slabší scénář i kamera, tedy dvě věci, ve kterých Buñuel vyniká. Ani vizuální stránka mě nijak zvlášť nezaujala, ale to bude spíš prací s kamerou. Ale i přesto to je kvalitní film. V kontextu s ostatními viděnými a porovnatelnými díly je hodnocení spíš zaokrouhlené nahoru. Buñuel je mistr, ale tady asi měl nějakou slabší chvilku. Střed mi přišel poněkud jednotvárnější, ale závěr zas film o něco zvedá, i když Buñuel umí i lepší. (26.03.2009)

"Jste si s mým mužem tolik podobní, že ani nemám pocit, že tě s ním podvádím.." ;) (22.08.2015)

Takze aj Luis Bunuel ma politicky film. Na akomsi fiktivnom latinoamerickom ostrove doslo k zmene vlady, a na tom je vystavany film + sympaticka laska on + ona /aby bolo jasne, pocitam len hetero lasku, a hetero seks, na vsetky ostatne - mimoheteracke seksualne aktivity treba nastat a nasrat/. Neprirodzeny priestor dostali zase medziludske vztahy a ani tolko proklamovana vzbura tu prakticky nie je vykreslena. A ako posledny film Gerarda Philipa je to skor tiez len taky priemer : 50 % (25.08.2015)

Přepsáno v dubnu 2019. Horečka stoupá v El Pao nabízí tváře politického thrilleru, romantického dramatu a psychologie niterné rozervanosti. Luis Buñuel rozehrává nemilosrdné politické intriky diktátorského uspořádání společnosti, osobní ambice smíchává spolu s krutostí, odhodláním k odporu, bojem o holý život, idealistickým přesvědčením, násilím, zlobou žárlivosti a vášnivou touhou tělesné přitažlivosti. Nevyzývá se k povstání, ale obrací se k humanismu. Chtíč se sadisticky ohání kolem sebe a chamtivě uchvacuje objekty svého zájmu, oboustranné sympatie se stávají určujícím faktorem, přesto je na nejvyšším místě hodnotového žebříčku stavěna zodpovědnost k vlasti a nezlomná víra ve vznešené ideály. Hlavní postavou zásadního niterného rozhodnutí je Ramón Vázquez (unavený Gérard Philipe), mladý ušlechtilý muž ve státních službách správy ostrova Ojeda. Je loajální k vládní moci, přesto má přecitlivělý soucit s těžkým životním údělem trestanců a zachované vznešené ideály. Tápání vnitřní rozervanosti dostává povzbuzení ve vidině možné změny z vnitřku a sladké náklonnosti romantického opojení. Mocenské hry nemají slitování a nebojí se nutných obětí. Hlavní ženskou postavou je Inés Rojas (šarmantní María Félix), vdova po ostrovním guvernérovi a atraktivní žena z elitních kruhů. Nenadálá volnost poznává romantické okouzlení. Nebezpečné nástrahy se rafinovaně svádí a neochvějně věří v osudový vztah. Důležitou postavou je Alejandro Gual (velmi dobrý Jean Servais), nově jmenovaný guvernér ostrova. Bezcitná krutost je jeho účinným a oblíbeným prostředkem, vlastní prosperující budoucnosti se musí jít naproti a všechno je přípustné. Lačnost se natahuje ke své touze a s uspokojením vydírá. K výraznějším postavám patří také Juan Cárdenas (sympatický Domingo Soler), Ramónův učitel na právech a uvězněný humanista. Víra v idealismus se zatřásla, přesto ctí oběti a naděje neumírá. Z dalších rolí: původní guvernér ostrova a vzbouřencem zastřelený žárlivý Inésin manžel Mariano Vargas (Miguel Ángel Ferriz), z reality znechucený a radikálně změněný Ramónův kamarád poručík García (Raúl Dantés), spolehlivý vrchní ostrovní dozorce Indarte (Víctor Junco), Inésina letmá známost plukovník Olivares (Roberto Cañedo), despotický prezident země Carlos Barreiro (Andrés Soler), věrný Gualův sekretář López (Luis Aceves Castañeda), prezidentovi věrný ministr vnitra Sáenz (Augusto Benedico), či profesorova odevzdaně čekající dcera Pilar Cárdenas (Pilar Pellicer). Horečka stoupá v El Pao předává politické svědectví doby a niterný boj v podmanivě sugestivní filmové stopě, stěžejní body dramatu leží ve vzájemných střetech intimních světů. Id, superego, rozervanost, víra, rozpad všeho. Působivá zábava slavného Španěla. (01.01.2010)

Jak mam Bunuela rad, tak tento film me nechal chladnym po celou dobu. Nic velkeho ani noveho neuvidite... (16.05.2009)