Smím dál (S02E01)

Technicky je to udělané dobře, zvuk, kamera, střih, obrazy. Ale co je to platný, když se herci nepodobají původním osobám (Bartošová) nebo působí jako nějaká jejich legrační imitace (Gott). Hudebně je to, stejně jako první série, otřesná sračka, ale to člověk ví a za to seriál nemůže. Trochu mi to přišlo jako nuda. Na to, kolik kontroverzí a události tam mohlo být (Štaidlův ne-rozvod a další milenky, revoluce v roce 89). Celkově jsem zklamanej. Snad to další díly, kde se zapojí Jirka Pompeje, trochu rozhýbou. (08.05.2023)

Pořád se pohybujeme v době, kdy jsem měl do své existence ještě daleko, takže pochopitelně nemám živé vzpomínky na tuhle dobu a na tuhle Ivetu. Každopádně vidíme přesun v čase oproti závěru první řady. Některé postavy a charaktery vyšuměli a do popředí se tak dere Karel Svoboda či Karel Gott ("Láďo, tebe jsem tu vážně nečekal."). Stále pokračuje prazvláštní linka s vojákem, u které prostě musí dojít k nějakému opodstatnění, proč v celém ději je, jinak nevim...Celkově se mi ale líbí ten kontext nové doby, nástup bulvárních médií, konec ochrany systému, stalkeři, manažeři. Možná zatím zbytečně moc flashbacků do první řady a na Sepešiho, asi z něj chtěj mít tvůrci tu pravou osudovou lásku. (29.05.2023)

Mělo to potenciál představit nám spoustu témat a událostí, které se v mezi čase staly, ale bohužel jsme se nedočkali ani té revoluce nebo zmínce o ní. Je to podobně otřesně nudný a zdlouhavý začátek jako u 1. série. Vše se táhne, dialogy nedávají smysl a jen hra se světlem a barvičkama se může zdát jako přidaná hodnota první epizody 2. série. Avšak zbylé 2 epizody naštěstí dojem ze 2. série vylepšují. (23.05.2023)

Šup šup, chytlavé melodie a prostinké texty, úspěchy na Zlatém slavíku. A to přitom do všeho zasáhla Sepešiho smrt na železničním přejezdu a Ivetino odmlčení. Máme tu nicméně druhou sérii, ve které bude za nitky tahat světák Štaidl, který prostě jen přebral štafetu, protože v Ivetině životě vždy někdo druhý rozhodoval, co bude dál. Ta zůstává pasivní, zasněná a vyplašená, rozuměj už otravná. A ač má za sebou hromadu úspěchů, a s nimi spojený ranec otrkávání se, v osobním životě pořád „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Už to tím pádem vyloženě ztrácí na autentičnosti, úvod scény z nemocničního lůžka je za mě v jejím podání úplně mimo. To samé platí o tiskové konferenci a netaktních dotazech na soukromý život. Rašilov coby Karel Svoboda moc fajn, Brzobohatý mi tradičně nesedí. Divná a beztvará epizoda. PS: Bacha, vrací se voják, který minule snil nad Ivetinou fotkou, a jehož linii chyběla pointa. Teď má dítě a Ivetinu desku, ovšem pointa (prozatím) chybí dál. (04.06.2023)

Vzhledem k tomu, že jsem byl Ivetin fanoušek v této době tak musím dát kolik dávám. Opravdu jsem v některých záběrech Ivetu viděl a to nevím, jestli to bylo nasvícením nebo tím, že jsem tenkrát hltal každý její záběr a mám ji nakoukanou. Štaidl taky dobrý, Svoboda příšerný a Ruml (nebudu tomu říkat Karel Gott) nejstrašidelnější. Vždyť v Tvojí tváři dokáží leckoho namaskovat tak aby vypadal jako odlitek nebo se alespoň k originálu přiblížil. To ani v komparsu nemají dvojníka Karla?  A i když nesleduju telenovely, byl jsem na konci na měkko... Jako dobré 4+ (24.05.2023)