Flamendr

Druhý film, který Buñuel natočil v Mexiku je komedií s přídomkem (bláznivá), vystavěnou na půdorysu v Mexiku tolik oblíbeného rodinného melodramatu. Na území domoviny velmi populární Fernando Soler hraje k lihu tíhnoucího zbohatlíka a hlavně hlavu rodiny, která se svému chlebodárci rozhodne udělit lekci. V kontextu mexické kultury stojí za pozornost zejména první polovina, zlehčující vážnost v kultuře silně zakořeněného patriarchátu. Otec je společensky jaksi nepoužitelný a jeho ruka, kterou doma vládne, nevykazuje známky pevnosti. Teprve po odhalení plánu se dostává zpět do vedení a přejímá svou tradiční roli. Většina humoru je dílem Solerova herectví s dobrým komediálním načasováním, proto zamrzí, že vedlejší milostná linie film natahuje a zvýrazňuje jeho naivně melodramatickou složku. 60% (21.02.2012)

Docela prostinká komedie, která nemá žádné vyšší ambice. Jednoduchý příběh boháče Ramira, který po smrti své ženy chlastá jako duha a rozhazuje peníze na všechny strany. Jeho bratr se snaží malou lstí (předstírá, že Ramiro přišel o veškeré jmění) přimět ho k rozumnému jednání. Zápletka se zamotává, jakmile Ramiro lest prohlédne. Flamendr je sice zručně natočený snímek, u nějž se člověk občas dobře zasměje, ale jinak je to průměrný film, který by nebýt režisérova jména možná upadl v zapomnění. S Bunuelovým následujícím filmem, který je kvalitativně o několik stupňů výš, se nedá vůbec srovnávat. Ale pro chvíle oddechu a pro Bunuelovy fanoušky je to příjemné pokoukání.. (09.12.2007)

Poněkud pokleslá Buñuelova raná mexická komedie o napraveném bohémovi. I přes opravdu konvenční námět a zpracování můžeme rozpoznat Buñuelovo autorství - v satirickém ladění snímku a především v úžasně ironickém závěru. (10.12.2006)

Flamendr je nenáročně hbitou komedií se zřetelným sociálně kritickým podtextem. Luis Buñuel zaznamenal výrazný posun, průběh akcí nejeví viditelné stopy znásilnění, humor sází na obratnou slovní konfrontaci a vícenásobnou úroveň mámení reality. Sociální kritika lehce dráždí svědomí a šíří do kraje svůj vlastní zájem solidárnosti. Romantika si zakládá na zdravé morální cti a k celkové spokojenosti zvolené nálady se osvobozuje od společenského očekávání. Rozzářený tón doprovází optimismus a víru v lidskost. Hlavní postavou odlehčeného napravení zámožného nešťastníka je Ramiro de la Mata (velmi příjemný Fernando Soler), smutný vdovec, hledající zapomnění v bujarém alkoholovém opojení. Přemožený smysl pro zodpovědnost otřásá finančním bezpečím rozmazlené rodiny. Léčba šokem je krutým vystřízlivěním, přesto i z nevýhody elegantně udělá své triumfální tažení. Morální očištění širších rozměrů si žádá další pacienty. Hlavní ženskou postavou je Virginia de la Mata (sympatická Rosario Granados), Ramirova milující dcera. Je předmětem vábení milostného toužení, prospěchářství se dostává do střetu s naivním idealistickým odhodláním. Morální poctivost je nade vše. Výraznou postavou je Ladislao de la Mata (zábavný Andrés Soler), Ramirův bratr a stále brumlající povaleč. Příchuť potu práce má alergickou reakci, přesto každý má právo zvolit si nápravu. Jeho hlavním rysem je odlehčení sourozeneckého škádlení. Důležitou postavou je Pablo (sympatický Rubén Rojo), poctivý mladík, pocházející ze skromných poměrů. Revolucionářská odhodlanost dostává možnost vybití se ze zloby vášní skrze romantické vzplanutí. Zdravý lidský základ ducha má stále naději. Výraznější postavou je také Milagros (zajímavá Maruja Grifell), Ladislaova manželka s chronickou hypochondrií. Obrácená terapie slaví své celoplošné vítězství s přijetím rozpustilé rozvernosti. Z dalších rolí: Ramirův netalentovaný a rozmazlený syn Eduardo de la Mata (Gustavo Rojo), další Ramirův bratr, lékař a aranžér svérázné terapie Gregorio de la Mata (Francisco Jambrina), Virginiin prospěchářský nápadník Alfredo (Luis Alcoriza), oddaný Ramirův právník a vedoucí jeho finančních záležitostí Alfonso (Antonio Bravo), pohodlný Ramirův komorník Juan (Antonio Monsell), rozhořčeně uražená vousatá Alfredova matka (María Luisa Serrano), či Pablova poctivá a starostlivá matka Doña Chole (Carmen Cabrera). Flamendr má schopnost osvěžující zábavy hravé neposednosti. Útočná agrese sociální kritiky je rozdrobena humorným nadhledem a nepřichází o vlastní víru naděje. Příjemné, zábavné, osvěžující, přesto nepodstatné. (25.03.2019)