Dům plný strachu

Moc rád vzpomínám na časy, kdy pro mně tenhle film byl jen nejasná zneklidňující hrůza útočící z podvědomí, kterou sem navíc mohl děsit stejně narozené a nevědomé. Internet to všechno sfoukl jak svíčku a po letmém zhlédnutí je to slabota. A abych se mohl mstít na dnešních dětech, to už snad ani nejde. Takže 2* za film a 3* za kult, který mě samotného mocně poznamenal. (21.10.2015)

Jestli nějaký film ovládá umění zanechat dojem, tak je to tenhle. Přinesl mi zážitek tak silný až se stal součástí mých vzpomínek a snů a natrvalo se mi usídlil v hlavě. Viděl jsem doslova tisíce snímků všech možných žánrů, ale ani ty nejmilovanější z nich se mi tak nevryly do paměti. Nedokáži posoudit zda to byl režisérův záměr či náhoda, ale pro mě je Dům plný strachu jediným svého druhu. (13.01.2012)

Přátelé, kamarádi - kde začít? Více jak 20 let spal tento "kostlivec" v pomyslné skříni mého podvědomí a čas od času mi, se zlomyslností jemu vlastní, zjevil nějakou z dávno zapomenutých hrůz... Je to zvláštní, kolik z nás píše o generační noční můře, ale je to tak a já se hlásím mezi vás. Tak jako hlavní hrdina prožil trauma ve vyhořelém domě, já v dětství prožil asi něco podobného při sledování tohoto filmu a úspěšně ho téměř celý vytěsnil do podvědomí. S pomocí kolegů na diskuzi "hledám film" jsem nalezl odpověď - dle indicií "starý dům, paruka, vlasy" jsem dostal opravdu rychle název - Dům plný strachu. V dětství mě společně s tímto snímek děsil ještě seriál Pod horou a také trochu bláznivý Čáryfuk. Myslím, že si Dům plný strachu pustím, jen tak z nostalgie... (06.11.2013)

Po velmi dlouhé době se mi poštěstilo sehnat si film ve vhs kvalitě se slovenskými titulky. Z dětství jsem si pamatoval jen pár úryvků o chlapci, kterému velmi rychle rostly vlasy, které se dále používali na výrobu kouzelných štětců. Dnes jsem si mohl připomenout o jaký dětský horor se to vlastně jedná a proč jsem z něj měl už kdysi dávno takové obavy! Zejména mi v paměti uvízla scéna, kdy sestra Michaela na kole pronásleduje červenou dodávku profesora umělce, ze které ji jejich kamarád sype na ulici cukr jako navigační bod, který nás dovede až do fabriky výroby štětců a unesených dětí včetně Michaela, jakožto hlavního dodavatele materiálu:) Scéna, kdy profesor činí dotaz, co chce aby svému "synovi" namaloval a odpověď zní Michaelův strach, je více než děsivá a představa, co bude čekat v domě ještě děsivější! Co z toho všeho plyne? To co podotkl malý chlapec v samotném závěru: Že největší část strachu je v tvojí fantazii! (08.02.2012)

Jeden z mála posledních filmů, které jsem viděl v dětství a až teprve letos jsem zjistil název a nyní po jednatřiceti letech jsem si dal reprízu. Film mě utkvěl v hlavě zejména kvůli jedné scéně, z které jsem byl totálně vystrašen a celé letní prázdniny, které jsem tenkrát trávil na vesnici u dědy a babičky a spal jsem sám v takovém vejminku, tak jsem měl noční můry a musel jsem mít v noci rozsvícenou lampičku. Toť největší vzpomínka. Jinak jsem si z filmu nepamatoval absolutně nic. Po těch létech se už strašidelné kouzlo vytratilo, i když tu scénu jsem si ihned připomněl. Celkově je snímek docela podivně bizarní a zvláštní a nelze mu upřít jistou originalitu. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel náš velikán Vojtěch Jasný. Z čiré nostalgie a za tu dřívější hrůzu dám za čtyři. Druhý film, který mě v dětství naháněl hrůzostrašné pocity byla Herzova Panna a netvor. Ovšem s tím rozdílem, že Panna a netvor mě děsí dodnes. (03.11.2021)