Dům plný strachu

„Je strašne jednoduché byť vtipný v dome plnom bláznov. Stačí byť normálny.“ Akože... už ten názov. Arašidová nátierka. V detstve som videl tony filmov, ale len máloktorý ma traumatizoval tak, ako tento. Jasné, keď ako malí vidíte horory typu Maniac Cop, Detská hra alebo Nočná mora z Elm Street 4, „asi“ vás to vydesí. Teraz však mám na mysli nehororové tituly. Úchylnej (?) Arašidovej nátierke sa to nepochybne podarilo spolu s Perinbabou a Troma veteránmi (v ktorých mimochodom takisto brutálne rýchlo rastie istá časť ľudského tela, pýtam sa: je to náhoda?). Tiesnivá, intenzívne znepokojivá snímka je nesmierne halucinogénno-surreálna. Scenár je do takej miery bláznivý, WTF, divoký, kuriózny a nepredvídateľný (šialený maliar unáša deti a maľuje živé obrazy), až neviete, či si z vás niekto robí srandu alebo čo (z nemocnice odmietnu prísť pre zranené dieťa, chlapca škola vyhodí kvôli zdravotným problémom...). Ak film uvidí niekto prvý raz v živote ako dospelý v roku 2022, tak to preňho bude proste asi len príliš čudné na to, aby to bolo dobré. Ale pre mňa je to minimálne z nostalgie určite 4*-ová záležitosť. A treba dodať, že ešte i dnes, v roku 2022, je to neskutočne atmosférické, ponuré, krásne desivé a čudné. Možno dokonca ešte čudnejšie, ako keď som to prvý raz videl ako dieťa. Jediné, čo ma ako dospeláka zaskočilo, bola krajina výroby. Myslel som, že taký pitoreskný film mohli natočiť jedine Holanďania alebo čo ja viem Gruzínci, ale ono nie, boli to „len“ Kanaďania (ale to, že je výsledok taký, aký je, je vplyvom rozmanitosti tvorcov: režisér Austrálčan, jeden zo scenáristov Čech, kameraman Maďar, jeden z hercov z Laosu). OK a teraz recept. Píšte si: päť mŕtvych múch, jedno hnité vajce... (16.08.2022)

Taktéž jsem dítě zlatých osmdesátých let. Na tenhle kousek se nedá zapomenout a na ty rychle dorůstající vlasy taky ne. Film jsem viděla ještě na černobílé televizi, ale i tak to byl zážitek. V té době jsem neměla tušení, kdo je Céline Dion. Neuškodila by repríza. Je totiž pár filmů, které bych chtěla minimálně ještě jednou vidět. (24.06.2009)

"Co to na mě zkoušíš, Michaele ?? Lidské vlasy rostou pomalu, tak půl centimetru za měsíc !!" - "Ne ty moje, pane !!" ;) Laskavý čtenář / divák promine, ale pod tou obří tíhou nostalgie má jeden - Tedy já rozhodně ano !! - nesmírnou chuť dát všech pět kousků, on totiž máloktery jiný snímek dostává statusu legendy, a to skutečně v tom pravém smyslu slova, byť druhá projekce a zub času spolehlivě hvězdu a půl sežere, přestože tenhle velmi originální kanadský film, tenhle hybrid, s výraznou českou stopou režiséra Vojtěcha Jasného, který se podílel na scénáři téhle noční můry jedné nejen tuzemské generace, působil nejednomu z nás hodně těžké sny.. A co by na tohle řekl Freud ?? ;) Těžko říci, ovšem daleko větší záhadou zůstává, jak silný psychický dopad na dětského diváka tenhle ryze kanadský, rozuměj nízkorozpočtový žánrový i stylistický hybrid, film měl, aniž by se vlastně dostatečně dokázal napojit na diváka dospělého.. Australskému režisérovi Michaelu Rubbovi rozhodně nelze upřít snahu, ani zásluhy za ten prvotní příběh, který údajně vytvořil pro svého malého syna, jinak ovšem těžko dále cokoli vnímat pozitivně, jedině snad pro tu cílenou jinakost odlišující typické produkce Hollywoodu, když Dům plný strachu narací a jejími prostředky připomíná spíše hongkongskou akční školu, což naopak vůbec nekoresponduje s tím civilním neherectvím většiny zúčastněných.. A tak vznikl jeden z nejpozoruhodnějších a nejrozporuplnějších filmů s tím nejzajímavějším poselstvím o představivosti a jejím chápání, jaký jsem vůbec kdy viděl.. (05.01.2013)

Tento rodinný film v mládí unikl mé pozornosti, takže mě k němu nepoutá žádná nostalgie. A tak jsem k němu také podle toho přistupoval. Jelikož je mimo jiné zařazen i do hororového žánru, musel jsem jej prostě vidět a bohužel na mě zas až tak velký dojem neudělal. Po hororové stránce toho moc zajímavého nenabídne – jde přeci jenom o rodinné fantasy určené převážně pro nezletilé publikum, což určitě ocení hlavně děti, u dospělých už si tak jistý nejsem. Tím ale nechci rozhodně nikoho odrazovat od toho, aby se na tento kousek někdy podíval.    Asi nejvíc mi vadilo, že tu dost věcí nedávalo moc smysl, chování některých postav postrádalo logiku, ale je mi jasné, že tohle děcka moc trápit nebude. Dětští hrdinové podali vcelku dobré herecké výkony, místy se dočkáme i docela slušné atmosféry a hlavně tu dobro zvítězí nad pomyslným zlem, takže všichni nakonec odejdou spokojení. Jistá forma škodolibosti bude rovněž potrestána a musím uznat, že některé pasáže, měly své osobité kouzlo (momentu).    Nemyslím si však, že by šlo o nějak nadprůměrnou podívanou. U někoho možná vzpomínky z dětství vzbuzují hrůzu i po letech, ale já se spíš musel smát fantasmagorii samotných tvůrců. (19.08.2023)

Ako malý som to videl viackrát, ale za ostatných 15-20 rokov ani raz. Nostalgia bola silná a zháňal som to s dabingom na nete už pár rokov. Pošťastilo sa aspoň v CZ daningu, aj keď ako malý som to videl na STV po slovensky. Samozrejme sa tam nájdu logické nedostatky, ale je to pre deti a ako dieťa som tie nedostatky isto nevnímal. (24.01.2017)