Człowiek na torze
Človek na koľajniciach
Man on the Tracks
Režie:
Andrzej MunkKamera:
Romuald KropatHrají:
Kazimierz Opaliński, Zygmunt Maciejewski, Zygmunt Zintel, Zygmunt Listkiewicz, Roman Kłosowski, Kazimierz Fabisiak, Ludosław Kozłowski (více)Obsahy(1)
Polský umělecký film ze železničářského prostředí. Jeho děj se odehrává v současné, a přece již minulé době. V době, kdy v Polsku i v jiných zemích kráčejících k socialismu docházelo k vážným omylům, kterým padly za oběť mnohdy i životy poctivých lidí. Jednou z těchto obětí je hrdina filmu starý poctivý strojvůdce Ořechovský. Viděl smysl své práce v tom, aby jeho vlak jezdil přesně, a ne v tom, aby ušetřil uhlí. Pro své přesvědčení byl vyhoštěn z kolektivu, zavržen jako třídní nepřítel a předčasně pensionován. Na jeho strojvůdcovské místo se dostal jeho bývalý pomocník Zápora. A Ořechovský dobrovolně zahynul pod koly Záporovy lokomotivy, aby svou smrtí zabránil vážné železniční katastrofě. Tak je ve filmu tragicky vyhrocen konflikt mezi lidmi, kteří usilují o totéž: o lepší a krásnější život. A přece nedostatek vzájemného pochopení vede k smrti poctivého jedince. Síla filmu je v odvážné otevřenosti, s níž líčí tuto tragedii člověka. (Filmový přehled)
(více)Recenze (12)
Křišťálový glóbus - výběr ()
Kritický snímek reflektující tuhá padesátá léta, přibližně ze stejné doby, kdy se první vlna uvolnění nesměle hlásila o slovo i u nás. Z tematického hlediska tak stojí za rozebrání zatím opatrný poukaz na to, že budovatelský optimismus a nezdolná honba za světlými zítřky byly ve skutečnosti pouze nelidskou likvidací těch, kteří ke své práci přistupovali poctivě a s láskou. Formálně velmi vytříbený, narativně bezpečně mimo područí oficiálních socialisticko realistických koncepcí a psychologicky velmi zajímavý snímek. ()
Andrzej Munk dokázal vo svojom diele vynikajúco zobraziť paranoju doby ( príbeh sa odohráva v roku 1950 ), kde sa pri akejkoľvek príležitosti hľadal vnútorný nepriateľ. Tou by mal byť nepríjemný a tvrdohlavý strojvodca na železnici, ktorý nie je príliš obľúbený a ktorého zrazil vlak na koľajniciach. A na vnútornom vyšetrovaní udalosti divák pochopí, že s touto dobou nie je niečo v poriadku... Film bežal v našich kinách v roku 1957. ()
Daleko více než první vlaštovka… Naléhavé dílo Andrzeje Munka, které ještě čerstvě po „odhalení“ kultu osobnosti ukazuje paranoiu doby, je perfektní a volenými prostředky stále živý film. Krkolomný začátek má zdůvodnění po celý zbytek příběhu, v „kaneovském“ rozpomínání několika vypravěčů se konečná mozaika skládá při stále nepřijatelnějších podmínkách. Od ryzího zjišťování příčin se odstupňuje až k výslechu á la procesy se záškodníky (děj se odehrává v roce 1950). Takové tendence ovšem činí vypravěče stále více nedůvěryhodným a to je při existenci silného příběhu (jehož pravdu chceme znát) důmyslnější přístup než bezduché mlácení vyslýchaných či stoické výčty hrůz, jak to činí řada dobových dokumentů. Další zajímavou skutečností je sám zesnulý Orzechowski jako osobnost. Naznačuje problematiku generačních střetů, jež je nepolitická, a zároveň předkládá specifický životní postoj, který nový režim jednoduše nepřijímá spíše lidsky. Ani v této rovině však přes vícero pohledů na jednu událost jistotu nemáme, což je oproti vysloveně antikomunistickým dílům velké plus. Je to „hlukový“ film se symbolikou všech těch uši trhajících nádražních zvuků. V mrazivé pointě ukazuje, jak snadno lze ve vyhrocené době překročit hranici a nevratně zničit něčí život. Přitom se tu nemluví jen o pochybení režimu, ale i lidí kolem, jedno nikdy není bez druhého. Wajdovy „Člověkové“ jsou jasnými pokračovateli, duchovní rozměr si zachovali, byť filmařsky se mi zamlouvá spíš tenhle Munkův umírněný přístup. ()
No nevím nevím. Formální stavba vyprávění určitě není nezajímavá a bez jakýchkolich vedlejších vodítek nutí diváka uspořádat si události chornologicky, čímž ho nestaví do pozice pouhého pozorovatele. Z hlediska obsahového bych ale měl velké výhrady, zvláště k první polovině, kdy mi film namísto zamýšlené společenské kritiky připomínal spíše sovětské železniční agitky (ty strohé úsečné dialogy...) a měl jsem dojem, že lepší práce než nádražák mě v životě nemůže potkat. Předčasně zesnulá legenda polského filmu má na kontě rozhodně lepší snímky. ()
Starého vysloužilého strojvedoucího přejede vlak. Signální lampa na blízkém semaforu nesvítila. Byl snad sabotérem? Ve filmu se mísí vyšetřování drážní komise s flashbacky vyslýchaných postav. Ve výsledku nejsou události prezentovány v chronologickém pořadí, některé akce jsou dokonce ukázány víckrát. Podobná konstrukce syžetu byla v hollywoodském i evropském filmu běžná po uvedení Občana Kanea. Pochopitelně byla v rozporu s estetikou socialistického realismu. Odhalení hrdinových dobrých záměrů činí z filmu Člověk na kolejích kritiku stalinského pátrání po "rozvracečích". Zjištění, že starý nádražák se snažil zabránit vykolejení vlaku, ke kterému by kvůli špatné signalizaci bývalo došlo, ovšem nepřináší nový pohled na hrdinu, závěrečný pohled patří nádražnímu depu, práci, což můžeme posuzovat jako určitý ústupek dobové estetice, pro kterou by byl pesimistický konec nepřijatelný. ()
Svěží snímek období tání s na svou dobu a území netradiční narativní strukturou a silnou výpovědí o tehdejším stavu zaslepené společnosti. ()
Nešťastný záběr ještě žijícího Ořechovského na kolejích a pár slov později hned na začátku filmu pro mě naprosto odhaluje celý jeho záměr a veškerou pointu, která se dále rozebírá zbytek filmu a z hlediska konzumního diváctví ztrácí onen napěťový efekt. Formálně Munk nezklamal, ale 70% pro tentokrát zaokrouhlím dolů. ()
S polskymi filmami mam problem, hoci sa povazujem za mylovnika europskej kinematografie. Preco mam s nimi problem : Poliaci nemaju ani Bergmana s Lesnymi jahodami, ani Truffauta s La Nuit Americain a ani Buda Spencera alebo Terence Hilla. A nikto sa z Poliakov k tymto europskym velikanom /ba niekedy aj svetovym velikanom filmu/ ani nepriblizil. Ale tato kriminalka je vynimocne dobra. Rezia je na urovni, film divaka vtiahne a nepusti, stale sa nieco deje, takze nuda tiez nehrozi. Chvalim aj ten fuckt, ze nuda a nelogicnosti boli stiahnute na minimum. Herci su pre mna neznami, ale ako : da sa to. Ovsem, okrem tohoto filmu ma vsetky tie polske snimky zatial dost uspesne obchadzaju /zlaty Gabin, Spencer, Hill, Bergman, Kaurismaki/. 77 % ()
Jistá atraktivita prostředí pro milovníky mašinek-ale socialistický příběh je banální... ()
tři a půl ()
Jeden z prvních snímků polské filmové školy od Andrzeje Munka. Samotný film představuje dílo socialistického realismu a pro období 50. let byl snímek přijímán jako převratný a nebezpečný. Příběh filmu se odehrává v době od začátku války-napadení Polska, až po komunistickou dobu roku 1948. Vše začíná tím, že jednoho večera je sražen na koleji strojvedoucí Ořechovski. Po tomto incidentu pozorujeme, již v současné době, vyšetřování, které má nám odhalit, co se ve skutečnosti stalo toho osudného večera na trati. Spolu s dalšími spolupracovníky Ořechovského se vracíme do minulosti, abychom nalezli příčinu této nešťastné nehody. V této narativní struktuře, kdy se vyprávění přelévá s přítomnosti do minulosti a naopak, vidíme jasnou předlohu ve filmech Občan Kane a Rašomón. Výborný snímek, který přesně ukazuje těžkou práci, tak i poměry strojvůdců a jejich pomocníků v lokomotivě, v zabaleném do poutavého příběhu. ()