iris spelunca

Klid a teplo uvnitř duhové jeskyně, v níž dohořívají plameny, jsou protipólem zimní lesní krajiny, kterou vidíme v dáli. Právě v ní se zjevují kmen stromu i černý stín, putující zasněženým prostorem. Díky němu se jeskynní otvor stává čočkou, jež transformuje naše vnímání klidu a pohybu, dutiny a otvoru, oka a obrazu, pozorovatele a pozorovaného. (MFDF Ji.hlava)