The Iceman Cometh
Režie:
John FrankenheimerKamera:
Ralph WoolseyHrají:
Lee Marvin, Fredric March, Robert Ryan, Jeff Bridges, Bradford Dillman, Sorrell Booke, Moses Gunn, Clifton James, Jiří Voskovec, Evans Evans, John McLiam (více)Obsahy(1)
"The Iceman Cometh" se odehrává v baru jménem The Last Chance Saloon, kde pár skalních ztroskotanců čeká na Hickeyho, který každoročně přijíždí, aby tu při oslavě narozenin Harryho H. vyprávěl úžasné příhody z obchodních cest a platil všem pití. Tentokrát se ale Hickey namísto do příběhů pustí do svých posluchačů, jejich beznadějných snů a zpackaných životů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Na tenhle film musí být vhodná nálada a větší dávka trpělivosti. Takové 4 hodiny dialogů, které nejsou - jako v jiných filmech - tvořeny dlouhými záběry na předměty, je na hodně lidí hodně silné kafe. Jde o zpracování divadelní hry Eugenea O'Neilla "Popelář přichází" (i když správně by to mělo být Ledař přichází). V zapadlém pajzlu plném zkrachovalých existencí s malichernými sny očekávají návštěvu jediného, který to z nich někam dotáhl - obchodního cestujícího Hickeyho. Ovšem Hickey je rozhodnut ozvláštnit tuto pitku něčím novým - přimět své přátele, aby objevili realitu. A bude to docela těžké, poněvadž nikdo nechce skutečnost vzít na vědomí ... The Iceman Cometh není film (no, spíše jde o výpravnější divadelní jeviště zachycené na celuloid) pro každého, ale jeho zhlédnutím objevíte výborný příběh a herecký koncert 16 vynikajících herců. Mimochodem, Jiří Voskovec zde je uveden až jako poslední v titulcích a skutečně tu nemá monho prostoru. Pro našince je však cenný jakýkoliv artefakt z jeho americké tvorby. A zde nás určitě nejlépe přesvědčí jak je opomíjen. ()
Tenhle snímek je součástí série American Film Theatre, kde byly zfilmovány klasické americké divadelní hry, a nejde tedy o klasický film, ale spíš o záznam divadelního představení, a tomu odpovídá i prostředí jedné jediné místnosti a zvolené výrazové prostředky. Nejsem specialistou na americké divadlo, ale silně pochybuju, že by tenhle kousek byl na amerických jevištích často hraný, a pokud ano, tak zcela jistě ne v té původní verzi. O'Neal ho napsal v poněkud jiné době, kdy na všechno bylo více času. Čtyřhodinový maraton monologů a dialogů by byl na dnešního návštěvníka divadla trošku zdlouhavý, a tím spíše je to zapeklitý oříšek pro filmového fanouška. Už jen pouhé seznámení s postavami trvá přesně hodinu a teprve s příchodem obchodníka Hickeye se vyprávění dává do pohybu. Tím vůbec nechci tvrdit, že jde o špatné divadlo, je to naopak mistrovská ukázka psychologického vykreslení postav a velmi jemná hra s nejednoznačným průběhem a překvapivým vyvrcholením. Jenže opravdu vzhledem k délce není vhodná pro každého a je dobré na ni být předem připravený. Vykreslení postaviček barových ztroskotanců je opravdu poutavé a tenhle kousek by si měl pustit každý, kdo někdy přemýšlel o novoročních předsevzetích. Neschopnost vymanit se z vlastních slabostí a chyb je tragikomická, ale přitom velmi reálná. Role Voskovce je malá, ale pro českého diváka je jeho obsazení pochopitelně zajímavé. Celkový dojem: 80 %. ()
Víc než o film tu jde o záznam divadelní inscenace jen nepatrně posunuté do filmového žánru. Hlavní záměr - zachytit výtečnou hru výtečného dramatika s výtečným hereckým obsazením - byl určitě naplněn beze zbytku. Pokud by někdo pochyboval o tom, že hraný film je skutečně syntetickým uměním srovnatelným ve všech ohledech s kterýmkoliv z klasických uměleckých žánrů, zde nalézá nad jiné hmatatelný důkaz. Ne náhodou mi celou atmosférou a sevřeností místa, děje i času velmi připomíná podstatně starší dílo DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ. Jiří Voskovec tu snad má technicky menší plochu, ale podává svůj standardní umělecký výkon. Shoduji se s těmi, kdo zastávají názor, že jakákoliv stopa z amerického období Voskovcova života je v našem prostředí mimořádně cenná. I vybroušený šperk nemusí vždy prvoplánově zářit. O to cennější a trvalejší je každý pablesk, který vyzáří. Pro ty, kteří chtějí a jsou s to rozumět a chápat. ()
Teda, ty čtyři hodiny, kdy se jen kecá, byly docela vyčerpávající (existuje i verze dlouhá hodinu a půl), ale rozhodně doporučuju všem fandům konverzačního dramatu. Ovšem pokud vám nebude vadit háv divadelní hry. Postavy jsou zahraný dobře a dokonce mě překvapilo i zajímavý vyústění. Snad jen jedno varování - je to dloooouuuuuhý film, navíc plný životních zkrachovalců a není to zrovna podívání na zvednutí nálady. Spíš k zamyšlení. ()
Dlouhá a podrobná studie mnoha charakterů "zatracenců života", na jejímž konci Vás čeká tragické vyústění... Skvostní herci, dobrá režie. ()
Frankenheimera vnímám jako režiséra komorních akčních filmů, kde je akce sice skvěle zrežírovàna, ale není alfou a omegou snímku, to jsou vždy psychologickě profily postav a hlavně poctivà filmařina. Tentokràt opustil svoji známou pozici a vydal se na výlet do ranku ryzího konverzačního dramatu. Vzniknul film o závislosti. Nikoliv o té snadno na první pohled rozlišitelné zàvislosti na alkoholu, ale především o až patologické závislosti znovu a znovu si podělávat život a zabředat hloub do bažiny, z níž už není návratu. Čtyři hodiny příprav končících mocnou závěrečnou katarzí vyčerpají zřejmě každého divàka. A odměnou za vysilující sledování bude jen a pouze deprese. Skvěle sehrané, skvěle natočené, etrémně těžko koukatelné. ()
Velkolepé zhledání štamgastů v hospodě po dalším roce, nebo-li čas opíjení. Pár hodin v bujařém zapomnění na všechno negativní za doprovodu sklenek alkoholu. Rozjede se po příchodu oblíbeného šéfa zábava? Nebo žeby konečně chvíle rozumného zúčtovaní se svou minulostí a svědomím? ... Televizní dramatická tvorba mne coby specifická oblast kinematografie už nějakou dobu poměrně zajímá a jsem rád za každý další viděný kousek i ze zahraničních končin. Poznatek o existenci něčeho jako bylo The American Film Theatre (1973-1975) je v tomto směru zajímavý i překvapivý zároveň a Příchod ledového muže coby první vlašťovka v pořadí z této série je teda ale opravdu vysoký, fajnšmekrovský level. Režiséra Frankenheimera jsem měl dosud spojeného především s několika zdařilými akčními snímky, nicméně zde dokazuje svoji všestrannost výhradně komorní studiovou inscenaci podle divadelní hry. Provedení na ploše čtyř hodin by si zasloužilo pár zásahů ve střižně, nicméně já si to, ač s rozdělením na více částí, poměrně užil. Některé scény jsem si během projekce přetáčel nazpátek a dával si je opakovaně, abych plně vnímal jak obsah všech replik v titulcích, tak herectví dotyčných protagonistů. Především Lee Marvin coby hlavní ztroskotanec na pouti člověka se zmarněným životem tady opravdu exceluje, s jeho trochu pozdním příchodem to tady žije! Ať už pozitivně ve znamení vtipu a podmanivé charismy stařičkého muže v slaměném kloboučku, nebo v depresivním podtónu vyřizování si vzájemných účtů s pocity na dně, Marvinův strhující výkon zakrývá i méně výrazná místa celkového provedení jedné tragikomedie, z níž na konci zbylo jenom hluboké drama. Dlouhé a vyčerpávějící, chuť na případnou reprizu přes všechny kvality neočekávám. 85% ()
Očistec. Čtyři hodiny tlachání o ničem. Herecky teatrální. Slavnému režisérovi se podařilo vytvořit partičku opravdových ztroskotanců, ale že bych se na to musel koukat dva dny, to teda ne. Jeff Bridges ještě totálně mladý, ostatní krátce nad hrobem. Film začíná promluvou barmana Rockyho, který mluví opravdu šílenou angličtinou, ostatní jsou jen o trochu lepší. ()
splňte si bobříka sebeovládání ()
ocenenia : MFF Cannes 1976 - nesúťažný výber ()
Toto nie je pre každého, ale je to svojim spôsobom unikátny počin. ()
Excelentní divadelní hra! Mnoho lidí, které jsem potkal, by chtělo napsat román z prostředí zaplivaných hospod čtvrté cenové kategorie, ale skoro vždycky o tom jen mluví a popíjejí své desáté pivko. Eugene O´Neill to ale zvládl geniálně, takže ty čtyři hodiny utečou daleko rychleji než při pospávání u všech těch současných akčních trháků. Není tu nic zbytečného a děj se valí šílenou rychlostí až k závěrečnému dějství, ve kterém vás Lee Marvin přimrazí ke židli a nenechá ani nadechnout. ()
Už jsem vyrostl z potřeby dívat se na filmy které vás pošlou dolu.. ()
Tak tohle jsem nedal. Dvě hodiny hospodskýho tlachání v podání výborných herců je na mě až moc statickej šálek kávy. ()
Tis cool beneath they willow trees! Chlast, iluze, sny, pravda, štěstí. Nehodící se škrtněte. Hospoda může být poučné a inspirativní místo, ale už dlouho jsem se ve společnosti štamgastů nezdržel 239 minut. Kdybych se nicméně rozhodl učinit něco tak pošetilého a zvolil libovolný pajzlík nižší cenové skupiny, neuzřel bych nejspíš cosi moc odlišného od O'Neillova Lokálu U mrtvýho času. Bandu těžko snesitelných nešťastných individuí, která si vzájemně nemotorně vypomáhají v lakování skutečnosti za účelem učinit zbytek dní snesitelnějším. John Frankenheimer na základě divadelní hry Eugena O'Neilla rozehrává podroušenou čtyřhodinovou konverzačku, která si klade za cíl vrhnout trochu světla na podivně spletitý vztah pravdy, chlastu, lži a štěstí. Ne zcela překvapivě vyplouvá na hladinu, že ani jedno z výše uvedeného není pro každého a především že pravda může být jed smrtelnější než absint. Frankenheimerovi nutno připočítat ke cti, že se odvážil nalít divákovi plnou míru. Jestliže je první hodina v lokálu tížívá a s přibývajícími minutami úroveň nesnesitelnosti strmě narůstá, v určitém okamžiku divák nadýchá tolik výparů, že je z udělání jako doma. A je to domov natolik nevlídný, že není těžké si představit, že začne existenciální děs zahánět spontánním zpěvem. A už nepřestane objednávat. Opojné v tom nejodpornějším smyslu. Skála approves. ()
Výtečné zpracování téměř zapomenuté O'Neillovy hry. Takřka čtyři hodiny trvající film má skvělé dialogy. Frankenheimer vytříbeně vede herce. Film je samozřejmě pro spoustu dnešních diváků zdlouhavý. Divák, který si nepotrpí na laciné náměty a poutavé honičky, bitky a karamboly aut, může objevit krásný film, který v sobě statečně nese divadelní původ a je mu to jenom ku prospěchu. Poslední film Roberta Ryana ()
Je to delší než moje pé.o, takže nuda. ()
Velká očekávání vystřídané zklamáním. Toto je příklad naprostého selhání dostat tuto divadelní hru do filmového formátu. Herec může být sebetalentovanější, ale pokud má být tu zpitý do němoty a v dalším okamžiku všechny oslňovat něčím filosoficky hlubokým, pak nelze věřit ani nos mezi ušima. Nudné, nic neříkající, staromódní a neaktuální, uondané, uměle až roboticky kašírované tlachání, které dnes už nikomu nic neřekne. ()