Čáry a kouzla

Je v tom více lehké fantastiky a silné romantiky, než hororu v tom běžném slova smyslu. Ačkoliv nepochybuji, že 80 let zpátky už jen opakovaně se objevující mrtvola neznámého muže se vztýčenou rukou ve sněhu směrem nahoru, mohla v sálech kina vyvolávat údernější účinek. Vyvrcholení k závěru má silné grády, drsný souboj v rozpadající se chatě, hořící oheň kolem a zvláště jeden ukrutný pohled tváře muže s vytékající krví mě zamrazil. Přesto filmu jako celku asi prospěje, když ho nebudu příliš hodnotit v rámci žánru, do kterého jsou zde Čáry a kouzla primárně zařazeny, ale ocením dramatický příběh s nádechem legendy, dobových zvyků i tanců, zasazený do zasněženého lesního prostředí, s atmosférou spíše tajemnou a osobitou, než vyloženě děsivou, a nevtíravě zpracovanou romancí spějící na pozadí různých událostí k vytouženému klasickému konci. Pěkný, dnes již trochu starosvětský kousek, který však to své čaro a kouzlo v sobě alespoň pro mě má... [75%] (21.05.2022)

O žiadny horor sa nejedná. Aj trilerových prvkov je iba ako šafranu. Zbytok tvorí romanca okolo millostného trojuholníka, v ktorom je zapletená aj jedna tajomná osoba - akýsi miestny šaman. Zasnežené prostredie dedinky v horách pôsobí ale zaujímavo, postava zvonára je kúúl a do istej miery je mu možné aj fandiť v tom, čo činí. A to aj z dôvodu, že ostatné postavy už také zaujimavé nie sú a silná romantika zamilovanej dvojice vyslovene nudila. Kompenzuje to dramatický záver a na svoju dobu dobre natočená scéna so zapálenou drevenicou. (18.02.2024)

Temné vesnické drama s kouzly a prokletím.(50%) (26.01.2023)

Téměř baladický příběh lásky dvou mladých a chudých milenců, bojujících s nepřízní osudu a lidským zlem, ne nepodobný příběhu a atmosféře románu Na Větrné hůrce. Celý děj se odehrává v krásných zimních exteriérech (na rozdíl od Hollywoodu, který by to celé natočil ve studiu, a s pomocí zadní projekce). Zločin, romantika, malinko patosu na konci. Upozornění pro příznivce hororu: o ten tu opravdu nejde. Slušné provedení. V rámci žánru za 3. (14.03.2022)

Takový ukázkový příklad, když intoši z města točí o vesnici a jejích zaostalých buranských obyvatelích, a to bez špetky empatie a řežou to chladně jako Forman svoje filmy prostých Čecháčcích, bez jakéhokoliv pochopení nebo vcítění se. Nedávno jsem viděl podobnou, ruskou baladu, Stíny zapomenutých předků, a tam tou souznění režiséra s lidem a jeho zvyky je tedy uvěřitelnější a sevřenější. Navíc tady je opět porušeno zlaté Vonnegutovo pravidlo, protože zde chybí kladný hrdina. I ti tři jsou jsou hajzlové - Zajíc taky chce prachy, Pierre prachy a zdrhnout do města, a ta rádoby naivní dívčina (která aspoň nemusela mít jako nemocná v posteli nalakované nehty) je ochotná obětovat panenství. Navíc nechápu, proč sem tvůrci tahali symboliku, když s ní vůbec, ale vůbec nehrají (černý kůň, ruka k nebi, obolus mrtvému, kohouti, otočené kříže) - kurňa, to je podraz, jako bych se koukal na film, kde přistanou v úvodu mimozemšťani, a místo toho se pak celou dobu řešilo, jestli má Anička ráda Vaška, nebo jestli Vašek nechce radši Žofinku. Nelíbilo se mi to, a to jsem fakt chtěl, aby jo, protože Christian-Jacque jinak umí. Takže jediným plusem filmu je zasněžená venkovská krajina a asi minutová scéna kácení stromu v lese. (07.01.2023)